Zimní válka: Karelská šíje
1) Ztrátami oslabená sovětská 123. střelecká divize pokračuje v náporu na Mannerheimovu linii v úseku Summajärvi-močál Munasuo. Hromadný útok pěchoty má doprovázet 68 tanků, jejich shromaždiště je ale příliš blízko finským liniím a ještě před začátkem útoku se tak formující se obrněnce stávají terčem finského dělostřelectva. Přesná a vytrvalá palba způsobuje v řadách obrněných útvarů zmatek a vyřazuje 12 tanků ještě před začátkem útoku. Sovětská pěchota se tak musí v daném úseku obejít nejen bez podpory tanků, ale dokonce i bez dělostřelectva. Baterie v zázemí totiž kvůli logistickým problémům marně čekají na přísun střeliva. Výsledkem tak jsou jen další vysoké ztráty, neboť pěšáci nemají dost palebné síly pro zdolání finských zákopů. Po několika marných pokusech tak štáb 123. střelecké divize další pokusy o průlom ukončuje.
2) Na samotnou Summu mezitím útočí elementy 138. střelecké divize. Rudoarmějcům se i přes těžké ztráty daří překonat protitankové zátarasy, po čemž čelní oddíly 650. střeleckého pluku pronikají mezi budovy vesnice. Rudoarmějci za cenu těžkých ztrát dobývají jižní polovinu vesnice, pak ale jejich postup zastavuje přehradná palba čtyř finských dělostřeleckých baterií. Ve vesnici se bojuje až do setmění, Sověti však už svůj postup neobnoví.
3) Sovětská bitevní loď Okťabrskaja Revolucija doprovázená pěti torpédoborci a 14 menšími plavidly ostřeluje finské pobřežní baterii u Saarenpää. Celkem na finské pozice dopadá 209 granátů. Finové opětují palbu, všechna čtyři děla jsou ale postupně vyřazena poruchami nebo blízkými dopady sovětských projektilů. Hlášeno je 5 raněných.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Tři finské pěší prapory provádějí nečekaný výpad mezi jezery Kotajärvi a Sääksjärvi, vpadávají do týlu dvojici sovětských divizí bojujících u Kitilä a přetínají jedinou zásobovací trasu mezi Uomaa a Kitilä. Následný protiútok elementů sovětské 18. střelecké divize je odražen. Současně s tím je odražen další útok sovětské 56. střelecké divize u Kollaa.
2) Finské bojové skupiny Pajari a Malkamäki za úsvitu zahajují útok ze tří stran na vesnici Ägläjärvi, jejíž okolí hájí 75. střelecká divize. Finové zpočátku postupují rychle, kvůli nedostatku těžkých zbraní ale nedokážou zdolat sovětské pozice v opevněných budovách. V podvečer se tak musí finské síly stáhnout zpět do výchozích pozic.
3) Komandarm Štern, velitel sovětské 8. armády, dostává od štábu Stavky rozkaz přerušit veškeré útočné akce po celém svém úseku fronty a přejít do defenzivy. Důvody jsou zřejmé - útvary 8. armády u Kollaa a Kitilä jsou zcela vyčerpány ztrátami, omrzlinami a problémy se zásobováním. Nečekanou úlevu vítají zejména finští vojáci u Kollaa, kteří zde celých 11 dní zadržovali drtivou přesilu nepřítele.
4) Maršál Mannerheim během dne telefonuje plukovníku Talvelovi a děkuje mu za vynikající výkon jeho mužů v bitvě o Kotisaari. Za svou roli v doposud největším finském vítězství je pak Talvela s okamžitou platností povýšen do hodnosti generálmajora. Spolu s ním je na plukovníka povýšen Aaro Pajari, velitel stejnojmenné bojové skupiny a hrdina tzv. "Klobásové války".
Zimní válka: severní úsek
1) Velitel finské 9. pěší divize plk. Siilasvuo stahuje všechny své síly od Suomussalmi dále na západ. Důvodem jsou opakované neúspěchy při snaze vesnici osvobodit či alespoň přerušit silnici vedoucí na sever do Palovaary. Stažení finských sil od Hulkonniemi umožňuje obležené 163. střelecké divizi částečně se přeskupit, klid ale rudoarmějci nemají. Finští vojáci totiž provádí agresivní průzkumnou činnost a obtěžují nepřítele lokálními nájezdy po celém perimetru. Tyto akce účinně narušují sovětské snahy o zformování se k protiútoku.
2) Východně od Suomussalmi se zátaras kapitána Mäkinena ocitá pod útokem tří sovětských tanků podporovaných pěchotou ze stavu 44. střelecké divize. Obránci zde nasazují svou jedinou houfnici, jejíž obsluha všechny tři obrněnce vyřazuje přímou střelbou. Doprovodná pěchota je zahnána na ústup kulometnou střelbou.
Zimní válka: Laponsko
1) Finský 40. pěší pluk zahajuje protiútok u Pelkosenniemi. Dva prapory se vydávají na obchvatný manévr severním směrem, po cestě ale narážejí na elementy 273. horského střeleckého pluku přesouvajících se do finského týlu. Oba finské prapory proto zaujímají obranné pozice a několik hodin statečně vzdorují, po příjezdu dvou sovětských tanků je ale jejich linie prolomena. To mezi Finy způsobuje paniku a část z nich se dává na útěk jižním směrem. Situace zachraňuje až protiútok třetího praporu pod velením kpt. Suoranty, který mezitím překročil řeku Kitinen a v podvečer se jeho muži připlížili sotva 100 metrů od sovětských pozic. Pak Suorantovi muži vyráží na zteč, která rudoarmějce zastihuje zcela nepřipravené. Boj zuří i po setmění a nakonec končí zmateným ústupem celého 273. horského střeleckého pluku. Za sebou Sověti zanechávají nejen velké množství zbraní a munice, ale také 16 nákladních automobilů a 2 protitanková děla. Finští vojáci dokonce nalézají i nástroje sovětské plukovní kapely. Bitva o Pelkosenniemi tak končí finským defenzivním úspěchem, cena je ovšem vysoká - padlo okolo 250 Finů, sovětských vojáků zahynulo méně než 100.
2) U Joutsijärvi se sovětský 420. střelecký pluk během dne opakovaně snaží prolomit obranu finské bojové skupiny Roininen. I přes podporu dělostřelectva a tanků jsou však všechny údery s vážnými ztrátami odraženy.
Zimní válka: zázemí
1) Finská vláda podepisuje s americkou továrnou Brewster smlouvu na nákup 44 denavalizovaných stíhaček F2A-1 Buffalo. Letoun s označením B-239E má oproti sériovým F2A-1 výkonnější motor a výzbroj posílenou na čtyři velkorážné kulomety. Letoun je rovněž významně odlehčen díky odstranění námořního vybavení (záchytný hák, schránka pro nafukovací člun aj.), což mu dává o poznání lepší výkony než původnímu stroji. První B-239E však do Finska dorazí až v únoru 1940 a do Zimní války nestihnou zasáhnout.
Západní fronta: vzdušné válčiště
1) 24 britských bombardérů Wellington z řad tří perutí RAF (9., 37. a 149.) provádí průzkum nad Helgolandským zálivem. Letouny z výšky 4200 metrů shazují pumy na několik německých plavidel spatřených v oblasti, ani jedna bomba nezasahuje cíl. Aniž by to Britové věděli, již 100 km od cílové oblasti byly wellingtony zachyceny experimentálním radarem Freya na ostrově Wangerooge. Pozemní návodčí pak na k Britům navádí celkem 44 německých stíhaček Bf 109 a Bf 110 z šesti perutí; jde o první takový záchyt od začátku války. Wellingtony, které musely kvůli hustému flaku mírně rozpustit formaci, jsou pro přesilu stíhaček snadnou kořistí a Němci posílají 12 bombardérů k zemi. Dva sestřely si v této akci nárokuje i Johannes „Macky“ Steinhoff, budoucí legenda německých vzdušných sil a držitel 176 sestřelů. Tato akce, která představuje první „pojmenovanou“ (a zároveň i doposud největší) vzdušnou bitvu od začátku války, bude mít výrazné důsledky na obě strany. Britové na jejím základě až do jara 1940 upustí od náletů za denního světla, zatímco Luftwaffe začne nemístně přeceňovat sílu vzdušné obrany Německa.
Dění ve světě
1) Winston Churchill promlouvá k národu v rozhlasovém projevu z pozice Prvního lorda admirality. Churchill veřejnosti oznamuje, že německý křižník Admiral Graf Spee byl potopen vlastní posádkou a vyhnul se tak souboji s britskou flotilou. Rovněž také přiznává ztráty na straně Royal Navy, konkrétně poškození křižníků Exeter a Ajax. Kromě osudu Admirala Graf Spee Churchill rekapituluje dosavadní průběh námořní války; v jeho projevu zazní zmínka o akci ponorky Salmon, která torpédy poškodila německé křižníky Nürnberg a Leipzig. Také prohlašuje, že jiná britská ponorka Ursula nakonec křižník Leipzig potopila (ve skutečnosti ponorka poslala ke dnu pouze jednu z eskortních lodí). Německé letectvo si nyní podle Churchilla vylévá zlost na bezbranných britských rybářských lodích; zde Churchill reaguje na vzdušnou ofenzivu Luftwaffe nad Severním mořem. V neposlední řadě Churchill oznamuje, že do Velké Británie připluli první vojáci 1. kanadské divize a brzy se připojí ke spolubojovníkům na západní frontě.
2) Argentinské ministerstvo zahraničí oznamuje, že posádka křižníku Admiral Graf Spee dorazila do Buenos Aires, kam ji odvezly argentinské lodě. Zároveň se nechává slyšet, že němečtí námořníci budou v Argentině internováni v souladu s článkem 15 Haagských konvencí. Ten neutrálním zemím uděluje povinnost internovat příslušníky ozbrojených sil válčících států, kteří v neutrální zemi hledají útočiště. Podle spekulací tisku má být řadové mužstvo internováno do konce války, zatímco důstojníci se mohou ve městě natrvalo usadit pod podmínkou složení čestného slibu, že se nepokusí o útěk.
Dění v Protektorátu
1) Z rozkazu Karla Hermanna Franka je založen zpravodajský spis, v němž mají okupační orgány zaznamenávat důkazy o protinacistické činnosti protektorátního prezidenta Háchy a jeho napojení na odboj.