Zimní válka: Karelská šíje
1) Síly finského II. pěšího sboru dokončují ústup na Prozatímní linii. Jen mezi 14. a 17. únorem sbor hlásí ztráty 6406 mužů, z toho 1 531 padlých, 4 430 raněných a 445 nezvěstných Ztráty Sovětů jsou výrazně vyšší, Rudá armáda si je ale může dovolit díky velkým rezervám mužů i materiálu. Finové takový luxus nemají.
2) Z rozkazu maršála Mannerheima je ze strategických rezerv uvolněna 23. pěší divize, jejíž síly jsou ještě ten den přepraveny na Karelskou šíji. Mannerheim zároveň promlouvá ke svým důstojníkům: „Budoucnost našeho národa visí na vlásku. Zachránit nás může jen naše věrnost a výdrž. Věřím, že každý důstojník splní svou službu.“
2) Po prolomení Mannerheimovy linie dostává sovětská 7. armáda další instrukce. Hlavním úkolem Rudé armády je ustupující Finy nemilosrdně pronásledovat a neposkytnout jim čas na zakopání se a přísun posil. Pro tento účel mají do útoky vyrazit i 10. a 34 střelecký sbor; cílem první formace je Johannes, zatímco druhý sbor má postupovat ke Koivistu. Hlavním cílem však stále zůstává Viipuri, pro jehož dobytí je zformována zvláštní bojová skupina čítající dva pěší prapory a dvě brigády tanků.
3) Po několika dnech těžkých bojů u Taipale vydává štáb sovětské 13. armády rozkaz dočasně zastavit útočné operace a přeskupit se. Důvodem jsou velmi těžké ztráty, kdy mnohé frontové útvary při opakovaných útocích proti finským pozicím doslova vykrvácely. To ovšem neznamená, že by si mohli vojáci bránící 7. pěší divize vydechnout; jejich pozice během dne i nadále drtí neustávající dělostřelecká palba.
4) Elementy sovětské 24. střelecké divize se pokoušejí obsadit ostrov Suursaari ležící uprostřed zamrzlého jezera Muolaanjärvi. Obránci z řad finské 1. pěší divize (plk. Martola) překvapivý ruský výpad odrážejí.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Dva sovětské pluky sevřené v kapse Rykmentti (306. a 208.) konečně dostávají povolení k průlomu. Ještě ten večer se zhruba 1750 hladových a promrzlých rudoarmějců pokouší probít na jihozápad s úmyslem přidat se ke zbytku 168. střelecké divize obklíčené v prostoru Kitilä-Koirinoja. Finští vojáci se ale nenechávají zaskočit a na jihozápadním okraji kapsy Rykmentti tak začíná intenzivní noční bitva. Rudoarmějci nemají na skutečně účinný průlom sílu a do úsvitu jsou takřka všichni pobiti. Tímto zoufalým výpadem se kapsa Rykmentti definitivně hroutí. Poslední rádiová zpráva, kterou štáb sovětské 8. armády z kapsy obdržel, zněla následovně: „Nepotřebujeme žádnou pomoc.“
2) Kombrig Kondrašev, velitel sovětské 168. střelecké divize obklíčené v motti Kitilä-Koirinoja, odesílá Stavce žádost o povolení k průlomu. Argumentuje přitom i tím, že v kapse rychle docházejí zásoby, střelivo i zdravotnický materiál pro tamější improvizovanou polní nemocnici. Štáb Stavky však všechny žádosti odmítá.
Zimní válka: severní úsek
1) Finský odstřelovač Simo Häyha, toho času sloužící na řece Kollaa, v tento den získává svůj již 219. zářez na pažbě. Velitel 12. pěší divize plk. Svensson mu pak během dne předává zbrusu novou pušku Sako m/28-30 (s. č. 100781), kterou Häyhovi daroval švédský obchodník Eugen Johansson. Pro pořádek dodávám, že u Kollaa se několik týdnů nic významnějšího nestalo - obě strany se omezují jen na průzkumnou činnost a dělostřelecké přepady.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Sovětské bombardéry útočí na nejméně 14 finských měst. V Isalmi je bombou zasažen protiletecký kryt, v jehož troskách umírá 41 civilistů. Na Viipuri dopadá cca 140 leteckých bomb. Finská protivzdušná obrana a stíhací útvary si k tomuto dni nárokují celkem 387 sestřelů.
2) Cílem sovětských náletů je během dne mimo jiné i důležitý železniční uzel v Kouvole. Oblast brání stíhací peruť LeLv 24, která provádí 26 bojových vzletů. Při nich se finským stíhačům daří rozprášit dvě formace sovětských bombardérů a tři ruské stroje sestřelit.
Západní fronta: vzdušné válčiště
1) Nad Heligolandem je německou stíhačkou Bf 110 pilotovanou Hptm. Wolfgangem Falckem z řad I./ZG 76 sestřelen britský bombardér Blenheim ze 110. perutě RAF. Pro Falcka jde o šestý a předposlední sestřel kariéry – v červnu 1940 bude na základě svých předchozích zkušeností a návrhů na zlepšení taktiky nočního stíhání pověřen úkolem zformovat první specializovanou noční stíhací peruť. Stane se tak jedním z otců německých nočních stíhaček.
Dění ve světě
1) Včerejší obsazení německého tankeru Altmark britskými námořníky vyvolává v Říši velké pobouření. Německá diplomacie hovoří o „nanejvýš bestiálním a sviním útoku“, který flagrantně porušil neutralitu Norska. Vláda v Oslu je pak obviněna z toho, že neučinila dost pro ochranu tankeru. Mluvčí říšské vlády ve veřejném prohlášení označuje britskou akci za: „…jasný případ pirátství doplněný o vraždu, zabití a gangsterství toho nejhoršího druhu.“ Obsazení tankeru je velkým tématem i pro říšskou propagandu; například list Volkischer Beobachter uvádí následující: „Tento zločin zcela mění současný stav věcí a přináší změnu ve vedení války, jejíž následky lze jen těžko odhadnout. Kdyby vůdci Anglie nebyli starými hlupáky a kriminálníky, tak by věděli, že národně-socialistické Německo má ve zvyku údery vracet.“ Proti obsazení Altmarku samozřejmě protestuje i vláda Norska, která v něm vidí snahu o zatažení země do války.
2) Generálmajor Erich von Manstein se na formální akci setkává s Adolfem Hitlerem a v přítomnosti Erwina Rommela a Alfreda Jodla (náčelníka operačního štábu OKW) mu představuje svůj plán na obrněný úder skrze Ardeny. Využívá tak příležitosti, které se mu nemělo dostat – konzervativní špičky OKH, které Mansteinův plán považovaly za příliš radikální, jej 27. ledna 1940 jmenovaly velitelem XXXVIII. armádního sboru ve Štětíně ve snaze jej potichu uklidit stranou. Hitlerovi se plán zamlouvá natolik, že jej oficiálně posvěcuje a nařizuje jeho zapracování do plánů na invazi do západní Evropy. Samotný Manstein ale na vůdce dobrý dojem neudělá; po jeho odchodu údajně Hitler prohlásí: „Je to zajisté velmi chytrý chlapík s vynikajícím operačním myšlením, ale já mu nevěřím.“
3) V Krakově je německými vojáky odstřelen pamětník Tadeusze Kosćiuszka stojící před hradem Wavel. Jezdecká socha polského národního hrdiny zde stála od roku 1921, ačkoliv odlita byla již v roce 1900. Z německé strany představuje zničení sochy další krok ve snaze o destrukci polské kultury, historie i národní identity. Dnes můžete před Wavelem navštívit přesnou repliku sochy vyrobenou v roce 1960.
Válka na moři
1) Do Leithu připlouvá britský torpédoborec Cossack, který na palubě převáží zajatce zachráněné z paluby Altmarku. Pro britskou veřejnost jde o velkou morální vzpruhu – o to více v situaci, kdy denně dochází k vážným ztrátám na obchodním loďstvu.
2) U nizozemského Schouwenbanku je ponorkou U-10 potopena norská nákladní loď Kvernaas, zatímco jihozápadně od souostroví Scilly si U-48 připisuje potopení finské nákladní lodi Wilja. U mysu Finisterre je pak torpédem z ponorky U-37 vážně poškozena britská nákladní loď Pyrrhus; posádka opouští palubu a zmrzačené plavidlo se potopí o dva dny později. Celkem je zabito 8 námořníků.
3) Severně od Inverness-shiru se britské nákladní lodi Baron Ailsa stává osudnou námořní mina. Umírají 2 námořníci, zbylých 34 se zachraňuje.