Zimní válka: Karelská šíje
1) Útvary sovětské 7. armády udržují tlak na Prozatímní linii. U jezera Mustalampi ležícího severně od Kamärä se důležitá kóta 45.0 ocitá pod útokem elementů 84. střelecké divize podporovaných 13. brigádou lehkých tanků. Obrněnce prorážejí finskou obranu a ve večerních hodinách dosahují jižního úpatí kóty, doprovodná pěchota je ale potlačena finskou palbou a nedokáže postupovat. V obavách z útoků finské pěchoty se proto sovětské tanky po setmění stahují zpět.
2) Na břehu Viipurského zálivu čelí oslabené útvary finské 5. pěší divize drtivému tlaku ruského 10. střeleckého sboru. Během dne musí finští vojáci vyklidit obec Johannes, která je ustupujícími jednotkami vypálena do základů. Poté se Finové po zamrzlé hladině stahují na ostrov Uuras.
3) Grendahlova 13. armáda zahajuje další drtivý útok na finské pozice u Taipale. 150. střelecká divize se po silné dělostřelecké přípravě probíjí z předmostí u Koukkuniemi, kde se jí daří během několika hodin zcela rozprášit pěší prapor ze stavu finského 61. pěšího pluku. Rusové následně rychle obsazují všechny finské pozice v okolí Kirvesmäki a tři nejzápadnější opěrné body u Terrentily. Místo pronásledování ustupujících Finů ale sovětská divize svůj postup ve večerních hodinách zastavuje a zakopává se v očekávání finského protiútoku. Ten nepřichází – zbytky rozprášeného finského praporu jsou staženy do zázemí. Jeho část nicméně v noci ztrácí směr a omylem se dostává na mušku sovětským silám u Kirvesmäki. V otevřeném terénu jsou finští vojáci pokoseni kulometnou palbou - umírá 86 Finů, dalších 58 je raněno.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Finské jednotky zajišťují prostor zhroucené kapsy Rykmentti. Celkem zde od vytvoření kapsy zahynulo nejméně 1500 rudoarmějců, dalších cca 250 skončilo v zajetí. Kromě zajatců získávají Finové i nečekaně velké množství výzbroje a materiálu – vedle ručních zbraní je v prostoru kapsy nalezeno i 20 opravitelných tanků, 35 polních a protitankových děl, 225 nákladních vozidel, 17 dělostřeleckých tahačů a 32 polních kuchyní. Nalezena je dokonce i standarta celé 168. střelecké divize.
Zimní válka: severní úsek
1) Žádné změny. Po zničení Dolinovy lyžařské brigády u Kesseli se situace na frontě zklidňuje.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Viipuri čelí zatím nejhorší vlně náletů. V několika vlnách na město útočí přes 300 bombardérů, jejichž bomby těžce poškozují historické centrum a přerušují dodávku vody i elektřiny. Zasažena je i 500 let stará katedrála, kde je pochován reformátor Mikael Agricola. Finská stíhací peruť LeLv 24 během dne podniká 65 vzletů, při nichž si připisuje tři sestřelené bombardéry.
2) Kromě Viipuri cílí nálety i na dalších 16 měst a obcí včetně Lappenranty a Lahti. U Mäntyluota jsou pak ruskými letadly potopeny nákladní lodě Bore III, Bore IV a Rigel.
Dění v Protektorátu
1) Předsedou Strany českých fašistů, kterou v roce 1939 založili bývalí členové Gajdovy Národní obce fašistické, se stává Otmar Lhota. Nahrazuje tak Václava Janíka, toho času uvězněného za podvody a vydírání.
Dění ve světě
1) Adolf Hitler podepisuje Direktivu č. 10, v níž definuje cíle plánu Fall Gelb na obsazení Nizozemska, Belgie a Lucemburska. Hlavní úder má proběhnout jižně od linie Lutych-Charleroi, kde mají německé síly překročit Mázu mezi Sedanem a Dinantem a postupovat k Sommě. Jednotky severně od linie Lutych-Charleroi pak mají prorazit obranu belgických hranic, zastavit jakýkoliv spojenecký pokus o průlom do Porúří a navázat na sebe jádro anglo-francouzských sil. Plné znění rozkazu se nedochovalo, nicméně zde můžeme spatřovat vliv včerejší rozpravy Mansteina s Hitlerem.
2) Britský ministr zahraničí lord Halifax se schází s norským velvyslancem Erikem Colbanem. Ten Halifaxovi předává protest své vlády proti obsazení tankeru Altmark v norských výsostných vodách. Halifax kontruje obviněním norské vlády z laxnosti při prohledávání tankeru; zde podle něj britská vláda očekává vysvětlení, proč norští námořníci při inspekci nákladu nenalezli zajatce ukryté v nákladovém prostoru. Colban má rovněž norské vládě předat komuniké, v němž se píše mimo jiné toto: „Fakt, že Altmark asistoval křižníku Admiral Graf Spee v jeho činnosti a stal se tak pomocným plavidlem, je velmi dobře znám. Měli jsme dobrý důvod se domnívat, že na palubě tankeru je 300-400 britských občanů držených v nevyhovujících podmínkách. Rovněž jsme se domnívali, že Altmark nese útočnou výzbroj. Tyto informace musely být norské vládě velmi dobře známy. (…) Vláda Jeho Veličenstva by velmi ocenila plné osvětlení toho, jak byla loď prohledávána a jaké informace byly zjištěny.“ Ve zbytku komuniké je norská vláda obviněna z toho, že nedostála povinnostem neutrálních zemí.
3) V Londýně je uspořádáno do té doby největší cvičení protivzdušné obrany, kterého se účastní přes 60 000 příslušníků britské domobrany. Cvičný scénář předpokládá nálet několika vln bombardérů, při nichž bylo 180 objektů na území Velkého Londýna zasaženo celkem 250 výbušnými a zápalnými bombami. Součástí nácviku je i péče o 400 simulovaných obětí a 5000 simulovaných raněných.
Válka na moři
1) Z Wilhelmshavenu vyplouvají německé bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau doprovázené těžkým křižníkem Admiral Hipper, čtyřmi torpédoborci a dvěma torpédovými čluny. Celému svazu velí z paluby Scharnhorstu admirál Wilhelm Marschall. Jeho cílem je britský konvoj HN.12 směřující z norského Bergenu do zálivu Firth of Forth, jehož vyplutí bylo zachyceno německými průzkumnými letouny. Marschall se rovněž domnívá, že v blízkosti konvoje HN.12 se pohybuje i druhý konvoj. Svaz nabírá kurz do prostoru mezi Shetlandami a norským pobřežím.
2) U britského Duncansby Head je ponorkou U-23 pod velením Otto Kretschmera potopen britský torpédoborec Daring. Plavidlo po zásahu torpédem přichází o celou záď a během několika minut se potápí. Z posádky 161 mužů je zachráněno pouze 5. Pro Kretschmera, budoucí ponorkovou legendu a držitele Rytířského kříže s Dubovými ratolestmi a Meči, jde již o šestý úspěch.
3) Kromě U-23 mají úspěšný den i další německé ponorky. U Maasbanku je ponorkou U-10 potopena nizozemská nákladní loď Ameland, všech 48 členů posádky je zachráněno. U mysu Villano posílá U-53 ke dnu španělskou nákladní loď Banderas, zatímco u Shetland si U-61 připisuje potopení panamské nákladní lodi El Sonador a norské nákladní lodi Sangstad. U mysu Finisterre pak U-37 potápí nejprve řeckou nákladní loď Ellin a později i francouzskou nákladní loď PLM 15. Celkové ztráty na životech činí 82 mužů; polovina z tohoto počtu umírá na palubě PLM 15, která šla ke dnu s celou posádkou 42 mužů.