Zimní válka: Karelská šíje
1) Sovětská 150. střelecká divize i nadále drží předmostí na poloostrově Koukkuniemi a odráží několik finských protiútoků. Během dne se Sovětům daří přes řeku Vuoksi přepravit 39. obrněnou brigádu disponující necelou stovkou lehkých tanků T-26 (z toho 30 plamenometných). Celá Grendahlova bojová skupina pak k dnešnímu dni čítá okolo 30 000 mužů. Velitel 7. armády komandarm Mereckov plánuje Grendahlovy síly hned následující den vyslat do generální ofenzivy, probít se z předmostí a dosáhnout kýženého průlomu v Mannerheimově linii. Současně s tím mají do útoku vyrazit i dva střelecké sbory na západní straně Karelské šíje.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Sovětská 168. střelecká divize stupňuje tlak na Kitilä, obránci z řad bojové skupiny Oinas ale všechny útoky během dne odrážejí. Část 18. střelecké divize se snaží probít směrem k jezeru Syskyjärvi, zatímco 316. střelecký pluk postupuje k jezeru Ruokojärvi. Zde rudoarmějci po krátké přestřelce obsazují vesnici Ruhtinaanmäki i důležitou kótu stojící nad ní. Bránící finský prapor se spořádaně stahuje na sever.
2) Za úsvitu zahajuje finská 13. pěší divize plánovaný protiútok. Obavy ze sovětských tanků nutí skupiny Jousimies a Luoti postupovat otevřeným terénem, kde je však zpomaluje hluboký sníh. Skupina Jousimies tak do soumraku zvládá pouze dosáhnout svého výchozího bodu u jezera Kotajärvi, odkud má pochodovat ještě dalších 5 km k silnici Lemetti-Uomaa. Vyčerpání mužstva ale nakonec nutí velitele skupiny plk. Olkkonena postup zastavit a nechat své muže si odpočinout. Z celé jeho skuoiny splní svůj cíl pouze jeden prapor pěchoty pod velením majora Ruusuvuoriho, který dosahuje cílové silnice západně od jezera Sääksjärvi a obsazuje opuštěný areál tamější továrny na dehet.
3) Nedaří se ani bojové skupině Luoti (maj. Hassinen), jejíž dva prapory měly provést obchvat sovětských pozic ve směru k jezeru Haahkajärvi a poté pokračovat k silnici Lemetti-Uomaa. Tento plán maří kontakt s dvěma sovětskými pěšími prapory, které podnikají výpad směrem na Siiru a daří se jim posotupit o několik kilometrů na sever.
3) Na řece Kollaa nejsou žádné větší změny. Útvary sovětského 1. střeleckého sboru se i nadále snaží o průlom, veškeré pokusy o přechod řeky jsou ale utopeny v krvi. Finští průzkumníci však hlásí dva střelecké prapory, které se odpoutaly od zbytku sboru a na lyžích směřují jižním směrem k jezeru Koivu. Jejich úmyslem je podle všeho obejít obranu Kollaa po jižním křídle. Velitel obrany řeky plk. Svensson na jih okamžitě vysílá dvě pěší roty s úkolem sovětské lyžaře najít a zastavit.
4) U Tolvajärvi začíná finský protiútok. Úkolové uskupení M (maj. Malkamäki) o síle dvou praporů útočí přes jezero Hirvasjärvi, kde narážejí na předsunuté útvary sovětského 718. střeleckého pluku chystající se k útoku. Následuje krátká, ale o to intenzivnější šarvátka, při níž jsou zaskočení Sověti rozprášeni a zahnáni na ústup. Malkamäkiho muži následně obsazují velitelství pluku, kde nalézají i tělo sovětského plukovníka. Pak ale major Malkamäki z dodnes neznámých důvodů vydává rozkaz dobyté pozice opustit a vrátit se zpět do výchozích pozic. Podle všeho jej k tomuto rozhodnutí vedla opatrnost - snadné vítězství jej znervóznilo a raději své stíly stáhnul v obavách před sovětskou léčkou. V poledních hodinách tak štáb plukovníka Talvely dostává hlášení, že protiútok skupiny M byl neúspěšný. Nastává poněkud bizarní situace, kdy se síly obou stran stáhnuly a cílová oblast je zcela prázdná.
5) Současně s výše uvedenými událostmi se vydávají do útoku i tři finské prapory skupiny Pajari (pplk. Pajari). Ty v ranních hodinách překračují zamrzlé jezero Tolvajärvi a s dělostřeleckou podporou útočí na ostrov Kotisaari u jižního břehu jezera. 16. pěší prapor je na zamrzlé hladině zcela nekrytý a sovětské kulomety mu způsobují vážné ztráty. Na samotném ostrově je pak největší překážkou důkladně opevněný turistický hotel, kam Sověti umístili několik kulometů a početný oddíl pěchoty. Okolo hotelu navíc stojí tři sovětské tanky, pro jejichž zničení nemají lehce vyzbrojení Finové dostatek palebné síly. Krvavý pat nakonec po několika hodinách prolamuje až přísun finského 37mm protitankového kanonu, jehož palba zahání ruské obrněnce na útok. Kanon poté ostřeluje i samotný hotel a jeho obsluze se daří obránce budovy potlačit. Po příchodu finských posil pak přeskupený 16. pěší prapor obnovuje nápor a útočí na hotel z více stran. Okolo 14:30 se nakonec zbývající rudoarmějci stahují z hotelu na východ.
6) Dobytí hotelu připravuje sovětské jednotky na Kotisaari o hlavní opěrný bod a do setmění je ve finských rukách i zbytek ostrova. Končí tak celodenní tuhá bitva, při níž Finové zlikvidovalo zhruba 100 nepřátelských pěšáků a získali 60 zajatců. Rovněž také ukořistili velké množství zbraní a střeliva, kdy nejcennější trofej představuje zhruba 20 opravitelných sovětských tanků. Podplukovníkovi Pajarimu se tak podařilo během několika hodin zdvojnásobit finský tankový inventář. Celkem pak během dne Sověti v oblasti ztratili na 1000 mužů. Za tento úspěch Pajari zaplatil ztrátou 300 mužů, z toho nejméně 100 padlých. Hlášení o úspěchu okamžitě směřuje na štáb plukovníka Talvely, který si do deníku zapisuje následující: „Velký den u Tolvajärvi. Pajari provedl frontální útok a dobyl velké území. Na levém křídla jsme svedli tuhý boj a získali bohatou kořist. U Ilomantsi útok selhal. Na oslavu tohoto úspěchu si dnes večer dopřeji saunu.“
Zimní válka: severní úsek
1) Východně od Suomussalmi provádí finský 27. pěší pluk útok na kótu nad jezerem Pihlajalampi. Důkladně zakopaní Sověti kladou tuhý odpor a boj se často zvrhává v souboje muže proti muži. Po několika hodinách se nakonec daří Finům odpor zlomit a kótu obsadit. Poté muži pplk. Mäkiniemiho pokračují na západ k Suomussalmi a do setmění dosahují břehu jezera Haukiperä. Zde navazují kontakt s útvary na protějším břehu a vytvářejí na zamrzlé hladině zásobovací trasu.
2) U samotného Suomussalmi se bojová skupina Kari pokouší o protiútok ve směru na Hulkonniemi. Sověti ale v minulých dnech stačili vesnici důkladně opevnit a vojáci 81. horského střeleckého pluku tak finský úder odrážejí.
Zimní válka: Laponsko
1) Na frontě žádné výraznější změny. Čelní oddíly sovětské 122. střelecké divize se přibližují k vesnici Kursu.
2) V Petsamu se vyloďuje sovětská 52. střelecká divize, která se sem přesunula z Murmansku. Útvar poté vyráží na pochod k Rovaniemi. Bránící bojová skupina Pennanen nedokáže nápor zastavit a omezuje se pouze na zadržovací a guerillové akce.
Západní fronta: vzdušné válčiště
1) Osm britských bombardérů Whitley provádí noční rušivé nálety na německé základny hydroplánů u ostrovů Sylt, Borkum a Norderney. Jde o nový druh operací, kdy bombardéry ve večerních hodinách přelétávají nad zmíněnými ostrovy a hledají světlice vyznačující vzletové dráhy pro hydroplány. Pokud je naleznou, shazují na ně bomby ve snaze zasáhnout německé stroje při vzletu. Zároveň však platí přísný zákaz shazovat pumy na samotné ostrovy. Do 14. ledna 1940 provede RAF celkem 17 takových operací a shodí bomby nejméně při třech z nich. Výsledků akce nedosáhnou takřka žádných.
Dění ve světě
1) Sovětský ministr zahraničí Molotov zasílá odpověď na telegram Společnosti národů požadující zastavení agrese vůči Finsku a obnovení jednání. Plné znění Molotovovy odpovědi zde: „Vážený pane předsedo (José de Matta, předseda komise Valného shromáždění Společnosti národů pozn. aut.), vláda SSSR vám děkuje za laskavou pozvánku k jednání o finské otázce. Současně s tím vám ale vláda SSSR sděluje, že toto pozvání nemůže přijmout, a to na základě důvodů uvedených v telegramu Lidového komisariátu pro zahraniční věci ze 4. prosince, který byl odeslán jako odpověď na žádost pana Avenola (generální tajemník Společnosti národů pozn. aut.). V druhé větě Molotov odkazuje na telegram, v němž prohlásil, že Sovětský svaz se s Finskem nenachází ve válečném stavu a nijak finský lid neohrožuje. Jelikož pak SSSR vládu v Helsinkách neuznává jako legitimního zástupce Finska, nevidí Molotov důvod k tomu, aby se Sověti zasedání Společnosti národů zúčastnili.
2) Britský ministr financí John Simon na půdě Dolní sněmovny oznamuje uzavření britsko-francouzské dohody o vzájemné stabilizaci směnného kurzu libry a franku. Kurz je nově pevně stanoven na 176,5 franku za libru a na této hodnotě má zůstat až do doby šest měsíců po konci války. Hlavním důvodem tohoto bezprecedentního kroku je snaha o usnadnění koordinace obou ekonomik a zabránění nežádoucím fluktuacím kurzu obou měn. Současně s tím se oba státy zavazují, že nebudou uzavírat úvěry v zahraničí bez předchozí vzájemné dohody, budou veškeré úvěry sdílet v poměru 60-40 ve prospěch Británie, a budou úzce spolupracovat na vnitřní cenové politice a nákupu materiálu v USA.
3) Guvernéři čtyř amerických států (Wyoming, Minnesota, Vermont a New York) vyjadřují v médiích podporu Finskému charitativnímu fondu; ten byl založen před několika dny z iniciativy bývalého prezidenta Hoovera. Společně se starosty řady velkých měst (Chicago, Nashville, Minneapolis, Portland a další) pak guvernéři souhlasí s uspořádáním charitativního Dne pro Finsko, který má proběhnout 17. prosince. Mezitím pokračuje finanční a materiální sbírka na pomoc Finsku – deník New York Times informuje, že finský konzulát doposud obdržel dary ve výši 20 000 USD, zatímco Červený kříž registruje příspěvky ve výši 10 500 USD. Rovněž také oznamuje odeslání 28 beden zimního oblečení, které měly vyplout předchozí den.
4) Britský Institut veřejného mínění zveřejňuje výsledky průzkumu míry podpory britské vlády. Podle dat je 61 % respondentů spokojeno s dosavadním vedením války, 18 % je nespokojeno, 11 % si přeje okamžité ukončení bojů a 10 % je bez názoru. Průzkum mezi voliči pak dopadá následovně:
Voliči vlády
74% spokojeno s vedením války
10 % nespokojeno
5 % pro okamžitý konec války
11 % bez odpovědi
Voliči opozice
46 % spokojeno s vedením války
31 % nespokojeno
14 % pro okamžitý konec války
9 % bez odpovědi.
Dění v Protektorátu
1) Do služby na pražské Řídící úřadovně Gestapa nastupuje protektorátní policista Jaroslav Nachtmann, který v březnu 1939 přijal německé občanství a později vstoupil do řad NSDAP. V následujících měsících se Nachtmann stane jedním z nejnebezpečnějších konfidentů Gestapa v Protektorátu a do konce války bude mít na svědomí stovky zatčených a popravených odbojářů. Po válce bude vydán do SSSR, kde stráví 10 let v gulagu. Ve vězení skončí i po návratu do Československa, záhy se ale stane udavačem StB. V 70. letech nakonec emigruje do SRN, kde v roce 1995 zemře.
Dění na Slovensku
1) Výnosem Ministerstva dopravy a veřejných prací je založena Ústřední kancelář všeužitečných elektrárenských společností. Ta má plnit roli centrálního řídicího orgánu pro všech pět elektrárenských firem na území Slovenska. Hlavními úkoly kanceláře jsou řízení elektrifikace Slovenska a správa majoritního podílu elektrárenských firem.
Válka na moři
1) Německý křižník Admiral Graf Spee je při nočním cvičení obsluh světlometů spatřen norskou nákladní lodí. Její rádiové hlášení je zachyceno britským svazem Force G tvořeným těžkým křižníkem Exeter a lehkými křižníky Ajax a Achilles. Velitel svazu admirál Harwood neváhá a okamžitě nabírá kurz do sektoru, kde byl Admiral Graf Spee spatřen.
2) Ve stejný den dochází na palubě Admirala Graf Spee k neopravitelné poruše palubního hydroplánu Arado Ar 196. Loď nemá na palubě potřebné náhradní díly a kapitán Langsdorff proto nechává stroj jednoduše svrhnout přes palubu. Tím však přichází o možnost vzdušného průzkumu a nemá jak zjistit, že se k němu blíží tří britské křižníky.
3) U skotského poloostrova Kintyre dochází při rutinní plavbě ke kolizi britské bitevní lodi Barham a eskortujícího torpédoborce Duchess. Zdemolovaný torpédoborec se rychle převrací a potápí, umírá 124 mužů. Na vině byla hustá mlha, která snížila viditelnost takřka na nulu.
4) U Calster-on-Sea je námořní minou potopena britská nákladní loď Marwick Head. Stejný osud potkává v Baltském moři i švédskou loď Torö.
5) V nočních hodinách pokládá pětice německých torpédoborců miny u ústí řeky Tyne. Na torpédoborci Z8 Bruno Heinemann docház při návratu k požáru jedné z turbín, loď se ale nakonec zvládá vrátit do přístavu po vlastní ose.
6) Britská ponorka Salmon zachycuje při hlídce v Severním moři německý zaoceánský parník Bremen. Ponorka lodi signalizuje pokyn k zastavení a inspekci nákladu, pak je ale napadena doprovodným hydroplánem Dornier Do 18 a musí se ponořit. Kapitán Salmonu vydává rozkaz na Bremen neútočit, neboť jej nepovažuje za legitimní cíl.
7) Ve Finském zálivu je sovětskou ponorkou S-311 potopena finská nákladní loď Wilpas.