Zimní válka: Karelská šíje
1) Pokračují boje u Karhuly. Finská 3. pěší divize (plk. Paalu) se zde snaží o znovuzískání ztracených pozic, kvůli nedostatečné palebné síle a nedostatku dělostřeleckých granátů ale všechny protiútoky ztroskotávají. Sověti odpovídají vlastním náporem na Marjapellonmäki, ten je ale finskými jednotkami odražen.
2) Formaci sovětských pěšáků se daří překonat takřka nebráněný zamrzlý močál Munasuo a proniknout za hlavní finskou obrannou linii jihozápadně od vesnice Merkki. Ačkoliv to není nijak výraznější průlom, jde o další důkaz slábnoucí finské obrany.
3) U Taipale se situace dočasně zklidňuje. Sovětské dělostřelectvo po neúspěchu prvního útoku u Terenttily nemilosrdně buší do finských pozic, zatímco se sovětská 49. střelecká divize přeskupuje pro další pokus o přechod řeky.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Elementy sovětské 168. střelecké divize obklíčené ve velkém motti Kitilä-Koirinoja se během dne pokouší o průlom směrem ke kapse Rykmentti s cílem vysvobodit zde sevřené dva střelecké pluky a umožnit jim stáhnout se za hlavní perimetr divize. Finská bojová skupina Oinas nicméně všechny útoky zevnitř kapsy odráží. Stejný scénář se bude opakovat i následující tři dny.
Zimní válka: severní úsek
1) U Saunajärvi pokračuje snaha finského 27. pěšího pluku o zničení motti na šíji mezi jezery Saunajärvi a Alasjärvi. Tři finské prapory se po celý den snaží prolomit obranu kapsy, avšak bez úspěchu.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Sovětské bombardéry útočí na Viipuri. Jejich bomby vážně poškozují tamější dominikánský klášter postavený roku 1481, který během války slouží jako kostel pro viipurskou kongregaci.
Zimní válka: zázemí
1) Maršál Mannerheim jedná s ministrem zahraničí Tannerem a prezidentem Rytim. Hlavním tématem jejich diskuse jsou možnosti jednání se Sověty. Mannerheim zde důrazně naléhá na to, aby finská vláda zasedla k jednacímu stolu co nejdříve. Důvodem jsou rychle se tenčící zásoby střeliva a zhoršující se situace na Karelské šíji.
Západní fronta: vzdušné válčiště
1) K německé stíhací peruti JG 27 je oficiálně přidělen kapitán Adolf Galland, který doposud létal na dvojplošnících Henschel Hs 132 a v řadách II./LG 2 se zúčastnil invaze do Polska. Po konci tažení požádal o převelení k jiné peruti vybavené letouny s uzavřeným kokpitem; jako argument použil své údajné revma. To se mu podařilo jen zčásti – ačkoliv je přidělen ke stíhací peruti, zaujímá zde neletovou pozici adjutanta. Jde o Gallandovy první kroky na cestě k titulu jednoho z nejznámějších německých stíhacích es, které do konce války získá 104 sestřelů a reputaci vynikajícího velitele stíhacích sil.
Dění v Protektorátu
1) Prezident Emil Hácha se schází s protektorem von Neurath a jedná s ním o záležitostech domácí politiky. Hácha protektora důrazně žádá o oficiální zákaz fašistického hnutí Vlajka, které o sobě v posledních týdnech často dává vědět a netají se ambicemi na vstup do protektorátní politiky. Vedle toho prezident vznáší i žádost na zachování celní hranice s Německem a snaží se i o propuštění co nejvíce Čechů z koncentračních táborů.
Dění ve světě
1) Před Bílým domem demonstrují zástupci Amerického kongresu mládeže, který před nedávnem schválil rezoluci prohlašující pomoc Finsku za „…pokus o zatažení Ameriky do imperialistické války proti SSSR.“ Prezident Roosevelt se s demonstranty osobně setkává a oceňuje zájem mládeže o politiku. Zároveň ale demonstranty nabádá, aby nevydávali skupinové rezoluce o záležitostech, které důkladně nepromysleli a nemají o nich kompletní informace. Následně pronáší následující slova: „To, že Američané z 99 % procent stojí za Finskem bojujícím proti invazi do jejich vlasti, je již faktem. Stejným faktem je i to, že Amerika je ochotna půjčkami či finančními dary pomoci Finům chránit své životy. Názor, že by Sovětský svaz kvůli tomu vyhlásil Spojeným státům válku, je ta nejsměšnější myšlenka za celých 58 let mého života. Stejně směšná je i myšlenka, že bychom snad se Sověty šli do války z vlastní vůle.“ Ve stejném projevu Roosevelt pronáší i následující výrok: „Jak ví každý člověk s odvahou čelit faktům, Sovětský svaz je ovládán diktaturou stejně absolutní jako jakákoliv jiná diktatura na světě. Spojil se s jinou diktaturou a zaútočil na souseda tak nesrovnatelně menšího, že by nikdy nemohl pro Sovětský svaz představovat hrozbu; souseda, který si přál pouze žít v míru jako liberální pokroková demokracie.“ Demonstranti na tato slova reagují pokřikem a bučením.
2) V Krakově je na schůzce členů Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) rozhodnuto o odštěpení revoluční frakce vedené Stěpanem Banderou. Důvodem jsou Banderovy politické neshody s vůdcem druhé frakce Andrijem Melnykem; zatímco Bandera chce konečného cíle OUN (tedy zformování nezávislé Ukrajiny) dosáhnout radikální a revoluční cestou, Melnyk prosazuje umírněnější konzervativní způsoby. Vzniklé dvě frakce (označované též za Banderovce a Melnykovce) si mezi sebe rozdělí takřka celé členstvo OUN – zatímco na Melnykovu stranu se přidá zejména ukrajinská emigrace a členové žijící v Bukovině, na samotné Ukrajině se drtivá část OUN přidá k Banderovi (60 % členů na Volyňsku a téměř 80 % ve Východním Haliči). Rozkol je i věkový – stará garda OUN tíhne k Melnykovi, zatímco mladší členové podporují Banderu.
3) Sovětské úřady zahajují ve východním Polsku první masovou deportaci domácího obyvatelstva. Během následujících dní bude deportováno zhruba 140 000 osob, z toho 70 % tvoří Poláci. Mezi těmi, kdo musí opustit své domovy i s celými rodinami, jsou převážně příslušníci polské armády, nižší státní úředníci či lesníci. Exulanti jsou odváženi do gulagů a vězeňských táborů napříč Sibiří. V nuceném exilu čeká tyto „osadníky“ těžká práce v sibiřských lesích, kruté mrazy a velmi špatné životní podmínky. Jen během prvních měsíců zemřou až 4 % všech deportovaných.
4) Francouzská sněmovna po tajném jednání o dosavadním průběhu války hlasuje o důvěře současné vládě premiéra Daladiera. Všech 534 přítomných poslanců hlasuje pro vyslovení důvěry; podporu vládě vyjadřují zástupci všech politických stran napříč spektrem. Představitelé vlády toto hlasování považují za důkaz národní jednoty a jasný signál pro domácí obyvatelstvo i sousední státy, že Francie je odhodlána své hranice a ideály bránit se zbraní v ruce.
Válka na moři
1) U britského Harwiche se dvojici pomocných minolovek Salve a Servitor daří zneškodnit dvě německé magnetické miny. Minolovky jsou vybaveny novým odminovávacím systémem sestávajícím z dlouhého kabelu pod elektrickým proudem. Ten tak vytváří magnetické pole, které miny přivádí k výbuchu v bezpečné vzdálenosti od minolovek. Sestava označovaná jako LL Gear se postupně stane standardní výbavou minolovek u britských břehů.
2) Cca 28 km od britského Bishop Rock je ponorkou U-48 zadržena nizozemská loď Burgerdijk. Kapitán ponorky vysílá na palubu abordážní komando, které prohlašuje vezený náklad za určený Velké Británii. Němci proto posádku evakuují do záchranných člunů, po čemž U-48 loď potápí torpédy. Trosečníci jsou později zachráněni nizozemskou nákladní lodí Edam.
3) Z Gibraltaru vyplouvá britská letadlová loď Ark Royal doprovázená bitevním křižníkem Renown a dvojicí torpédoborců. Později se ke svazu připojí i letadlová loď Hermes, lehký křižník Galatea a 12 torpédoborců (včetně francouzských Triomphant a Fougueux). Cílem svazu je nalézt a zastavit konvoj německých nákladních lodí, který předchozí noc vyplul ze španělského Viga.
4) Jihozápadně od Irska je ponorkou U-37 potopena norská nákladní loď Silja, všech 15 členů posádky je zabito. Cca 213 km východně od Aberdeenu je pak německými bombardéry potopen britský trawler Theresa Boyle (bez ztráte na životech).