Zimní válka: Karelská šíje
1) Sovětská 24. střelecká divize udržuje tlak na finské pozice v úseku Summa-Muolaanjärvi, všechny její útoky jsou však s velkými ztrátami odraženy. Během dne nicméně do oblasti doráží čerstvá 90. střelecká divize, která zaujímá místo na levém křídle 24. střelecké divize. Dále na západ se pak na úder proti Summě připravují další dvě divize. Jde o součást plánu další generální ofenzivy, která má začít 17. prosince a má za cíl v daném sektoru fronty konečně dosáhnout rozhodujícího průlomu v Mannerheimově linii.
2) U Taipale pokračují marné pokusy Grendahlovy skupiny o průlom finské obrany. Bránící 10. pěší divize nejen zastavuje všechny útoky, ale také příležitostně přechází do lokálních protiútoků. Grendahlova skupina již téměř vykrvácela a její bojeschopnost rychle klesá.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Útvary finské bojové skupiny Pajari pokračují v pronásledování ruských jednotek stahujících se od Tolvajärvi. Mezi Kotisaari a Ägläjärvi narážejí Finové na odhodlaný odpor 200 důstojnických kadetů z řad 75. střelecké divize. Jde o skupinu skvěle vycvičených a vysoce motivovaných mužů, kteří svou kůži nedávají lacino a kladou tuhý odpor. Skupině Pajari se jejich odpor daří zlomit až v podvečer, což poskytuje 139. střelecké divizi čas ustoupit dále na východ. Ve večerních hodinách pak finské síly dosahují okraje jezera Ägläjärvi, kde si mohou Pajariho muži konečně odpočinout.
2) Okolo vesnice Ägläjärvi se společně se všemi doposud bojeschopnými útvary 139. pěší divize spěšně přeskupuje i 75. střelecká divize. Plukovník Talvela nicméně nehodlá dopřát Sovětům čas na zformování se a začíná připravovat útok na vesnici Ägläjärvi. Ten má za cíl Rudou armádu definitivně z oblasti vytlačit. 
3) U Kitilä podniká finská 13. pěší divize další neúspěšný protiútok na Ruhtinaanmäki. Muži plukovníka Hannuksely se tentokrát místo snahy o obchvatné manévry pokouší o frontální útok na úzké frontě, všechny zteče jsou ale během dne odraženy sovětským dělostřelectvem. Naopak úspěchem končí protiútok u jezer Ruokojärvi a Syskyjärvi, kde bojová skupina Oinas využila vyčerpání útvarů 168. střelecké divize a vytlačila rudoarmějce od obou jezer. Do setmění již Finové ovládají oba břehy.
2) Finské protiútoky nutí štáb sovětské 18. střelecké divize zažádat velení 56. střeleckého sboru o zaslání posil. Velitel divize kombrig Kondrašev v žádosti argumentuje vysokými ztrátami; například tři prapory 316. střeleckého pluku hlásí každý méně než 100 bojeschopných vojáků. Plukovní velitelé tak musí na frontu nasazovat i zásobovače, kuchaře a další týlové jednotky. Kondraševovy síly jsou navíc stále více ohrožovány z týlu, kde u silnice Lemetti-Uomaa operují finské bojové skupiny Jousimies a Luoti.
Zimní válka: severní úsek
1) U Suomussalmi nejsou žádné změny. Finská skupina Kari se opět pokouší o přerušení silnice do Palovaary a postup do samotné vesnice, i tentokrát je ale odražena. Finští průzkumníci jsou úspěšnější - malé jednotky o velikosti roty využívají zalesněného terénu k průniku sovětskými liniemi a ohrožují týl 163. střelecké divize.
2) Velitel 163. střelecké divize kombrig Zelencov žádá velitelství 9. armády o povolení stáhnout se ze Suomussalmi kvůli vyčerpání svých jednotek a špatné logistické situaci. Velitel armády komkor Duhanov ústup zakazuje, informuje ale Zelencova o blížící se 44. střelecké divizi. Obě divize pak dostávají rozkaz zahájit 22. prosince agresivní postup proti sobě navzájem s cílem obklíčení prolomit. 44. střelecká divize disponuje praporem tanků a je silně motorizována, kvůli terénu ale musí všechna vozidla cestovat v konvoji po jedné silnici. Hlavním cílem sovětské operace je zajištění šíje mezi jezer Kuomajärvi a Kuivasjärvi. Tu brání sotva 350 finských vojáků. Pro srovnání - 44. střelecká divize má bezmála 14 000 mužů a může nasadit tanky i těžké dělostřelectvo.
Zimní válka: Laponsko
1) Finská bojová skupina Roininen, která doposud ustupovala před sovětskou 122. střeleckou divizí směrem ke Kemijärvi, se zakopává u jezera Joutsijärvi. Do Pelkosenniemi mezitím přijíždí zbytek finského 40. pěšího pluku, který se urychleně připravuje k obraně vesnice před sovětským 273. střeleckým plukem.
Dění ve světě
1) Sovětský deník Pravda vydává oficiální reakci agentury TASS na vyloučení SSSR z řad Společnosti národů. Toto rozhodnutí je označeno za absurdní krok, který „…vyvolává na tváři ironický úsměv a činí z jeho nešťastných tvůrců terč posměchu.“ Británie a Francie, které podle prohlášení celý proces vyloučení Sovětů vedly, jsou nařčeny z pokrytectví kvůli jejich rozsáhlým koloniálním državám a odmítnutí německé nabídky mírových jednání. To podle TASS obě země připravuje o jakékoliv právo protestovat proti „agresi“ Sovětského svazu. Prohlášení rovněž připomíná, že o agresi vůči Finsku nemůže být řeč, neboť vláda Finské demokratické republiky v Terijoki již 2. prosince podepsala se Sověty dohodu o vzájemném přátelství a souhlasila se všemi územními požadavky. Vláda v Helsinkách je označena za „…bývalé vládce a přívržence Mannerheimovy kliky, kteří jsou nyní zcela zkompromitováni, nepřejí si realizaci mírové dohody a pod diktátem třetích zemí vehnali Finsko do války proti vůli svého lidu i Sovětského svazu. Skutečným důvodem rozhodnutí Společnosti národů není podpora finského lidu, nýbrž podpora zkorumpované Mannerheimovy kliky proti jejímu vlastnímu lidu a tudíž i rozdmýchávání války…“ Společnost národů pak byla dle TASS přeměněna v nástroj anglo-francouzského imperialismu a válečného štváčství. Prohlášení je zakončeno názorem, že jediným skutečným vítězem celé věci je SSSR, neboť již nemusí nést odpovědnost za "neslavné činy" Společnosti národů. Veškeré důsledky vyloučení Sovětského svazu pak podle TASS nyní dopadají pouze na hlavy členských zemí.
2) Italský ministr zahraničí hrabě Ciano vystupuje s projevem na půdě italské Komory spolků a korporací. Téměř třetinu projevu věnuje obhajobě Německa, které podle něj jedná pouze v sebeobraně. Pakt Němců a Sovětů pak klade za vinu západním demokraciím, jež podle něj přivedly Rusko zpět do mezinárodní politiky. Věnuje se také rekapitulaci událostí před válkou; zde tvrdí, že na schůzce s říšským ministem zahraničí von Ribbentropem se obě země dohodly, že válka začne až za 3-5 let, během kteréžto doby budou Německo i Itálie dosahovat svých cílů diplomaticky. Když ale v srpnu 1939 přišel Mussolini s nabídkou řešení sporu o Gdaňsk arbitráží, Německo se pustilo do války samo a předčasně. Itálie podle Ciana naopak zůstává věrna myšlence míru, což má dokazovat rozvoj Albánie a další politické kroky. Ciano se ve svém projevu nijak nezmiňuje o Zimní válce. On sám si pak do deníku zapíše následující: „Můj projev byl úspěšný, ne každý však rozpoznal nenápadný protiněmecký jed, který projevem prostupoval. Na první pohled se zdál protibolševický, ve skutečnosti ale byl protiněmecký.“
3) Příběh křižníku Admiral Graf Spee si na stránkách německé propagandy žije vlastním životem. Je nadále opakována lež o britském nasazení yperitu, ke které se pod Goebbelsovou taktovkou přidávají i lži zcela nové. Německá média například tvrdí, že Admiral Graf Spee během bitvy sestřelil několik britských letadel, či že na palubě britského křižníku Exeter zemřelo na 200 členů posádky. Propaganda rovněž tvrdí, že se Exeter musel kvůli vážným poškozením stáhnout k opravám až na Falklandy.
Dění v Protektorátu
1) Pražské Gestapo zatýká Františka Fraňka – jednoho z prvních odbojových radistů a člena obsluhy radiostanice Sparta I (viz 13. prosinec). V odboji působil pod krycím jménem Černý Franta a v létě 1939 uskutečnil první rádiové spojení Obrany národa s polskými odbojáři ve Varšavě. V roce 1941 bude odsouzen k 15 letům vězení, v závěru války bude zachráněn z pochodu smrti. Po válce bude vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a stane se pedagogem na FEL ČVUT. Zemře v roce 1995.
Dění na Slovensku
1) Z rozkazu berlínského Národně socialistického leteckého sboru (NSFK) je zřízena celonárodní civilní letecká organizace Slovenské krídla. Z inventáře NSFK jsou rovněž poskytnuty i první letouny, jmenovitě 5 lehkých motorových letadel, 5 bezmotorových kluzáků a zásoba náhradních dílů. Členy organizace se mohou stát státní zaměstnanci, kterých se do konce roku 1944 zaregistruje více než 90 000.
Válka na moři
1) Německá admiralita jedná o depeši od kapitána křižníku Admiral Graf Spee. Berlín si je vědom probritské orientace Uruguaye a musí brát v potaz i zprávy BBC o masivní flotile vyčkávající před přístavem (ve skutečnosti zde čekají „jen“ tři křižníky a svaz okolo letadlové lodi Ark Royal dorazí až za tři dny). Zároveň také špičky Kriegsmarine vědí, že pokud loď zůstane v přístavu i po vypršení limitu 72 hodin uděleného uruguayskou vládou, bude zabavena a poté s největší pravděpodobností předána Britům. Něco takového je pro Kriegsmarine nemyslitelné z vojenského i politického hlediska. Admiralita tak nemá na výběr – kapitán křižníku Langsdorff dostává skrze konzulát v Montevideu instrukce, aby se buď pokusil o únik, nebo svůj křižník zničil. Ať už se kapitán rozhodne jakkoliv, jedno je jisté - křižník podle admirality za žádnou cenu nesmí padnout nepříteli do rukou.
2) Kapitán Langsdorff se po obdržení depeše rozhoduje pokusit se o únik. Posádka se začíná připravovat na zoufalou bitvu, v rámci čehož křižník doplňuje palivo z německého tankeru Tacoma; ten se v přístavu nacházel čirou shodou okolností. Britové ale Langsdorffův plán maří, když na základě instrukcí britského konzulátu z Montevidea vyplouvá britská obchodní loď Dunster Grange. Dle platných úmluv tak Admiral Graf Spee musí vyčkat dalších 24 hodin. To znamená, že křižník nestihne vyplout před vypršením lhůty pro opuštění přístavu. Langsdorffovi důstojníci jsou ochotni úmluvy v zoufalé situaci porušit. Jeden z nich jde dokonce až tak daleko, že navrhuje uruguyaské úřady vydírat - pokud neumožní křižníku zůstat déle, zahájí Admiral Graf Spee palbu na přístavní zařízení. Kapitán Langsdorff ale útok na civilní cíle rezolutně odmítá. Stejně tak nechce porušit mezinárodní úmluvy, což mu ponechává jedinou možnost - křižník zničit.
3) V ústí řeky Tyne jsou námořními minami potopeny tři britské lodě – tanker Amble a trawlery Evelina a Sedgefly. Posádka Amble je zachráněna beze ztrát na životech, oba trawlery ale jdou ke dnu i s celou posádkou.
4) Cca 240 km severozápadně od Newcastlu je německou ponorkou U-59 potopena švédská nákladní loď Lister, všech šest členů posádky je zachráněno. Stejná ponorka o několik hodin později posílá ke dnu i norskou nákladní loď Glitrefjell, na jejíž palubě umírá 5 námořníků.