Zimní válka: Karelská šíje
1) Sovětský 10. střelecký sbor (kombrig Nikolajev) postupuje k Johannesu. Bránící finská 5. pěší divize se před drtivou početní i palebnou převahou stahuje blíže k Viipuri a během dne je nucena vyklidit ostrov Revonsaari. Své pozice musí vyklidit i finská 4. pěší divize, kterou nápor 34. střeleckého sboru tlačí ke Koivistu. To pádem Revonsaari ztrácí pevninské spojení se zbytkem Karélie, a cesta do Viipuri je nyní možná jen přes zamrzlý Finský záliv.
2) Sovětská 84. střelecká divize obnovuje tlak na kótu 45.0 u Mustalampi. Bojová skupina ze stavu 1. brigády lehkých tanků (npor. Kolessa) během dne prolamuje obranu finského 61. pěšího pluku, obsazuje cílovou kótu a přerušuje silnici Hotakka-Viipuri. Obránci reagují odstřelením silničního mostu u Pien-Pero, což další postup sovětských tanků zastavuje. Současně s tím je doprovodná pěchota zatlačena zpět finskou palbou, po čemž se sovětské obrněnce ocitají v obklíčení finských pěšáků.
3) Pokračují těžké boje u Taipale. Sovětská 49. střelecké divize během dne obsazuje zbývající opěrné body u Terenttily a zajišťuje tak celý tamější úsek Mannerheimovy linie. Ustupující útvary finského 61. pěšího sboru se stahují k blízké štěrkovně, kde se jim v nočních hodinách daří další sovětský postup zastavit. Současně s útokem u Terenttily se 18. střelecká divize snaží obránce překvapit rychlým výpadem přes zamrzlé jezero Suvanto. Finské dělostřelectvo ale útok rozbíjí a zahání Rusy na ústup. Na hladině Suvanta po sobě rudoarmějci zanechávají nejméně 800 padlých.
4) Generálporučík Hugo Österman, velitel všech finských sil na Karelské šíji, rezignuje na svou funkci. Své rozhodnutí později zdůvodní neshodami s maršálem Mannerheimem ohledně obranné strategie. Maršál podle něj až příliš zasahoval do velení, kvůli čemuž se Österman rozhodl uvolnit místo někomu flexibilnějšímu. Jeho nástupcem se stává čerstvě povýšený generálmajor Erik Heinrichs, který do té doby velel III. sboru. Heinrichse pak v čele III. sboru nahrazuje generálmajor Paavo Talvela, jenž v prosinci dosáhl prvního velkého finského vítězství u Tolvajärvi. Současně s těmito změnami je z rozkazu maršála Mannerheima zformován nový 1. armádní sbor (genmaj. Laatikainen) složený z 1. a 2. pěší divize, jehož úkolem je bránit západní polovinu Karelské šíje.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Situace na frontě se po zničení kapsy Rykmentti zklidňuje. Finské jednotky i nadále drží pozice okolo všech motti mezi Kitilä a Uomaa. Větší aktivita je hlášena jen severně od Pitkäranty, kde sovětská 15. armáda provádí intenzivní průzkumnou činnost.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Sovětské bombardéry útočí na Lappenrantu, Turku a další města. Finská stíhací peruť podniká dalších 60 bojových vzletů a připisuje si 2 sestřelené bombardéry. Nad Käkisalmi pak finské Fokkery D.XXI svádějí souboj se stíhačkami Polikarpov I-16 ze stavu 25. IAP. V boji je sestřelen a zabit dánský dobrovolník por. Erhard K. J. Frijs, který pilotoval stroj s t. č. FR-80.
Zimní válka: zázemí
1) Švédský král Gustav V. ve veřejném projevu oficiálně odmítá poskytnout Finsku přímou vojenskou pomoc. Konkrétně v projevu zazní následující slova: „Po celou dobu jsem s nejhlubším obdivem sledoval heroický boj našich finských bratrů proti velké velmoci. Švédsko se od samého začátku snažilo Finsku pomoci dobrovolníky a mnoha dalšími způsoby. Stejně dlouho jsem ale Finsku sděloval, že bohužel nemůže ze strany Švédska očekávat vojenskou intervenci. Se smutkem v srdci jsem pak po zralé úvaze došel k závěru, že v současné situace se tohoto principu přidržíme i nyní. Důvodem je mé přesvědčení, že kdyby Švédsko nyní přišlo Finsku na pomoc, vystavili bychom se velkému riziku zatažení země do války s Ruskem i boje mezi evropskými mocnostmi. Za něco takového nemohu přijmout odpovědnost. (…) Zájmy, čest a mír Švédska jsou cíle, ke kterým budu vždy směřovat. Pevně doufám, že s Boží pomocí se tak vyhneme všem hrůzám války." Králův projev tak znamená definitivní konec finských nadějí na intervenci severských států.
Západní fronta: vzdušné válčiště
1) RAF zahajuje další sérii nočních letákových operací nad Evropou, která potrvá až do 9. dubna. Letouny Wellington, Hampden a Whitley provedou celkem 228 bojových letů; kromě Německa budou letáky shazovány i nad Polskem, konkrétně nad Poznaní (noc ze 7. na 8. března) a Varšavou (noc z 15. na 16. března). Ztráty budou velmi nízké – nevrátí se pouze 6 letounů, z toho jeden bude sestřelen nizozemskou PVO po ztrátě kurzu.
2) V noci z 19. na 20. února vyráží 50 britských bombardérů (30 letounů Whitley a 20 strojů Hampden) k nočnímu náletu na německou základnu hydroplánů na ostrově Sylt. Jako první útočí whitleye, z nichž pouze 4 nenalézají cíl. O čtyři hodiny později pak útočí hampdeny, kde nalezení cíle hlásí 15 posádek. Celkem je shozeno 20 tun výbušných bomb a 1200 kusů zápalné munice. Rozsah škod se nedochoval, samotná RAF kvůli nepříznivému počasí provedla nad Syltem průzkumný přelet až 9. dubna. Ztráty činí 1 letoun. Co do počtu letadel i svržené tonáže pum nicméně jde o největší bombardovací operaci RAF od začátku války.
Dění v Protektorátu
1) Ministerstvo školství a národní osvěty ustavuje komisi s úkolem vybudovat filmovou akademii. Členy komise jsou L. Brom, O. Vávra, J. Honzl, K. Dostal a F. Pilát. Do konce války se nicméně akademii založit nepodaří.
2) Na Jičínsku během dne probíhá rozsáhlá razie Gestapa proti místním strukturám Obrany národa. Zatčeno je několik desítek osob, akce rovněž přerušuje vazby na pražskou síť ON.
Dění ve světě
1) Adolf Hitler v reakci na britské obsazení tankeru Altmark vydává rozkaz urychlit přípravy na invazi do Norska. Ve Vůdcových očích je britská akce důkazem, že Spojenci se neostýchají porušit norskou neutralitu. Preventivní invaze spojeneckých sil do Norska je tak podle Hitlera velmi reálnou možností.
2) Norská vláda zasílá do Londýna nótu, v níž kvůli případu Altmark hrozí mezinárodní arbitráží na půdě Společnosti národů. O obsazení tankeru hovoří i norský ministr zahraničí Halvdan Koht ve svém obsáhlém shrnutí celé situace určeném pro poslance norského parlamentu. Podle Kohta měl Altmark plné právo plout norskými výsostnými vodami. Rovněž také kategoricky popírá, že by Norové věděli o britských zajatcích na palubě tankeru. I kdyby tato informace ale byla známa, dle Kohta by to na právech tankeru nic neměnilo, neboť podle něj žádný mezinárodní zákon nezakazuje přesun válečných zajatců skrze neutrální vody. Jedinou nezákonnou akcí ze strany německé posádky se tak prý stalo pouze použití rádia v blízkosti norských břehů. Svůj projev zakončuje názorem, že nic z toho, co posádka tankeru učinila či neučinila, neomlouvá britské narušení norské neutrality.
3) Italský ministr zahraničí hrabě Ciano se setkává s britským velvyslancem Percy Lorainem. Předmětem jejich jednání je zejména obsazení Altmarku. Ciano britskou abordáž označuje za „ospravedlnitelný čin“, který podle něj navazuje na nejslavnější tradice Royal Navy sahající až do časů Francise Drakea.
4) Rumunský velvyslanec v Londýně Viorel Tilea předává britskému ministru zahraničí lordu Halifaxovi nótu, podle níž rumunská vláda nemá v úmyslu zvyšovat svůj export ropy do Německa, a to ani pod tlakem německé diplomacie.
5) Turecká vláda schvaluje aktivaci Zákonu o národní obraně. Ten kabinetu premiéra Refika Saydama dává široké pravomoci umožňující mimo jiné převzít kontrolu nad vývozem a dovozem či znárodnit průmyslové provozy pro podporu válečné výroby.
Válka na moři
1) Německý hladinový svaz okolo bitevních křižníků Scharnhorst a Gneisenau pokračuje do cílového sektoru mezi Shetlandy a Norskem, po celý den ale nenavazuje kontakt s žádnými britskými obchodními loděmi. Jeden z torpédoborců, Z9 Wolfgang Zenker, se navíc po srážce s ledovou krou musí vrátit do přístavu kvůli poškození trupu. Velitel svazu admirál Marschall se nakonec v odpoledních hodinách rozhoduje vydat rozkaz k návratu. Zatímco bitevní křižníky a těžký křižník Admiral Hipper se vrací zpět do přístavu, eskortní torpédoborce jsou vyslány na blokádní hlídku do Skagerraku. Aniž by to admirál Marschall tušil, jeho svaz byl spatřen britskou ponorkou Salmon. Na základě jejího hlášení pak byly všechny blízké britské konvoje odkloněny na jiné trasy. Během dne rovněž z přístavů vyplouvá britský hladinový svaz tvořený bitevními loděmi Warspite a Rodney, bitevním křižníkem Hood a eskortními plavidly. Než ale britské lodě do oblasti dorazí, budou Scharnhorst, Gneisenau i Admiral Hipper již dávno v přístavu. Celá operace Nordmark tímto končí bez jakéhokoliv hmatatelného výsledku.
2) Ponorka U-23 pod velením Otto Kretschmera si východně u Orknejí připisuje potopení britské nákladní lodi Tiberton. Všech 34 členů posádky umírá.