Zimní válka: Karelská šíje
1) Finská Armáda na šíji pokračuje v ústupových bojích. Bojová skupina Uusikirkko během dne drží linii Vammelsuunjoki–Sahajoki–Kajavalammet a rozkaz k ústupu dostává až ve večerních hodinách. Bojové skupině Muolaa se daří odrazit sovětský útok na Ahijärvi, kvůli početní převaze nepřítele se ale nakonec musí stáhnout na linii Pamppala-Jaarila-Tampila. Finští vojáci si nicméně všímají, že sovětské tanky v řadě případů útočí bez doprovodu pěchoty; na vině je váznoucí koordinace s pěchotou. Obrněnce se kvůli tomu často ocitají v obklíčení finské pěchoty, která je následně ničí granáty a zápalnými lahvemi. Jenom u Ahijärvi a Vammelsuu si tak Finové do večera nárokují 18 vyřazených tanků.
2) Na východním okraji Karelské šije se bojové skupině Rautu daří držet linii Orjasaari-Rautu-Raaju. Část skupiny se dokonce pokouší o lokální protiútok směrem na Umpilampi, ten je však odražen.
3) Sovětské jednotky se vyloďují na ostrovech Someri a Narvi ve Finském zálivu. Oba ostrovy jsou obsazeny bez boje - Finové již 30. listopadu odstřelili tamější maják a stáhli se na pevninu.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Sovětský 1. střelecký sbor bez větších obtíží obsazuje Suojärvi. Velitel sboru kombrig Panin následně své síly rozděluje do dvou směrů – 155. střelecká divize (kombrig Alexandrov) má postupovat na Ilomantsi, zatímco 139. střelecká divize má pochodovat ve směru Tolvajärvi - Korpiselkä.
2) Pro Mannerheimův štáb je ztráta Suojärvi nepříjemným šokem. Dobytí vesnice totiž Sovětům otevírá cestu k postupu na jih k Pitkärantě a na západ k Värtsilä. Důležitý je zejména železniční uzel u druhé jmenované obce, jehož obsazení by Sovětům umožnilo rychlý postup do týlu Mannerheimovy linie. Štáb maršála Mannerheima proto uděluje rozkaz IV. armádnímu sboru (genmaj. Heiskanen) získat Suojärvi zpět a vysílá mu na pomoc 16. pěší pluk.
Zimní válka: severní úsek
1) Elementy sovětského 759. střeleckého pluku se i nadále marně snaží překonat obranu na řece Puraksenjoki. Severní křídlo 163. střelecké divize mezitím pokračuje v postupu ve dvou směrech – 662. střelecký pluk se blíží k vesnici Peranka, zatímco 81. horský střelecký pluk pochoduje k Suomussalmi.
Zimní válka: Laponsko
1) Finské jednotky se stahují z poloostrova Srednyj a opouští Petsamo. Město je do setmění bez boje obsazeno 58. a 95. střeleckým plukem, čímž Finsko přichází o přístup k Barentsově moři. Ruské jednotky následně vysílají průzkumné oddíly k Luostari. Současně s tím vyráží do Petsama po moři 52. střelecká divize.
2) Finský 22. pohraniční odpor bránící vesnici Alakurtti se dostává do kontaktu s průzkumnými oddíly sovětské 122. střelecké divize postupující k Salle. Rudoarmějci se tváří v tvář finské kulometné a minometné palbě stahují a vyčkávají na příchod posil.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Sovětské bombardéry shazují bomby na Antreu, Haminu, Jääski, Viipuri, Lahti, Kouvolu a dalších několik měst. Při útocích jsou nasazeny mimo jiné i rotující kazetové bomby RRAB-3 vybavené speciálními ploškami na zádi. Tato zbraň se po odhozu roztočí a odstředivou silou rozptyluje tříštivé pumičky, což ji umožňuje pokrýt submunicí rozsáhlé území. Finové těmto bombám začnou později přezdívat „Molotovův chlebník“; název má původ v (nepotvrzené) zvěsti, podle které sovětský ministr zahraničí Molotov bombardování finských měst popřel a prohlásil, že sovětské letouny nad Finskem shazují pouze košíky s chlebem pro hladovějící finský lid.
Zimní válka: zázemí
1) Velitel finských ozbrojených sil polní maršál Mannerheim vydává svůj první válečný rozkaz: „Prezident republiky mě 30. listopadu jmenoval velitelem obrany státu. Stateční finští vojáci: přijímám tento úkol ve chvíli, kdy na naši vlast útočí náš odvěký nepřítel. První vaší povinností je důvěřovat svému veliteli. Vy znáte mě, já znám vás a dobře vím, že každý Fin je odhodlán splnit svou povinnost i za cenu vlastního života. Tato válka není ničím menším než posledním dějstvím našeho boje za nezávislost. Bojujeme za své domovy, svou víru a svou otčinu.“
2) Prezident Finské demokratické republiky Otto Kuusinen se schází s Molotovem a společně podepisují Smlouvu o vzájemné spolupráci a přátelství mezi SSSR a FDR. Přítomni jsou také Vorošilov, Ždanov i sám Stalin. Ve smlouvě se oba státy zavazují ke vzájemné vojenské i ekonomické podpoře zahrnující uzavření obchodních dohod. Především pak Kuusinen bezezbytku souhlasí se všemi sovětskými územními požadavky, které se Molotov snažil vymoci na vládě v Helsinkách. Konkrétně se FDR zavazuje pronajmout poloostrov Hanko na 30 let, odprodat Sovětům pět ostrovů ve Finském zálivu a posunout hranice na Karelské šíji dále od Leningradu. Celkem se má FDR vzdát téměř 4000 čtverečních kilometrů území výměnou za 70 000 kilometrů čtverečního území ve východní Karélii. Mluvčí vlády v Helsinkách mezitím ve vyjádření pro média nazývá Otto Kuusinena pomstychtivým zrádcem.
Dění v Protektorátu
1) Do Prahy přijíždí vůdce organizace Hitlerjugend Baldur von Schirach. Vítají jej primátor města Otakar Klapka a zástupce primátora Josef Pfitzner. Ve stejný den Prahu navštěvují i Konrad Henlein a vedoucí Německé pracovní fronty Robert Ley, kteří za přítomnosti K. H. Franka slavnostně otevírají novou úřadovnu NSDAP umístěnou v Lichtenštejnském paláci na Kampě.
2) Někdy okolo tohoto dne přechází do ilegality brigádní generál František Slunečko – jediný velitel Obrany národa, kterému se podařilo uniknout zatčení. Slunečko je veterán Velké války, během níž sloužil jako dobrovolník ve srbské armádě. Od června 1917 pak velel 8. čs. střeleckému pluku. V meziválečném období se vypracoval do hodnosti brigádního generála a po německé okupaci se stal oblastním velitelem ON pro západní Moravu. Rovněž také vedl zpravodajskou skupinu Alex, kteroužto funkci vykonával i během života v ilegalitě. Později naváže kontakt s výsadkem Barium a nakonec se zapojí do Pražského povstání. Válku přežije, v roce 1950 jej ale komunisté degradují na vojína v záloze. Zemře v roce 1963 ve věku 77 let. Po listopadu 1989 mu bude posmrtně navrácena hodnost a v roce 1998 jej nakonec Václav Havel vyznamená Řádem Bílého lva III. třídy vojenské skupiny in memoriam.
Dění ve světě
1) Americký velvyslanec v Moskvě Steinhardt se setkává s ministrem zahraničí Molotovem a předává mu protest prezidenta Roosevelta proti sovětskému bombardování civilních cílů. Molotov jakékoliv bombardování popírá a prohlašuje, že sovětská letadla útočí pouze na vojenské cíle. Rooseveltovo pobouření pak označuje za důsledek nepochopení situace ve Finsku. Jedinou nadějí na mírové řešení konfliktu je podle Molotova jednání s Finskou demokratickou republikou.
2) Americký prezident Roosevelt oznamuje uvalení „morálního embarga“ na Sovětský svaz, které omezuje prodej letounů a leteckých součástek. Embargo ovšem není oficiálním rozhodnutím americké vlády a fakticky se tak jedná pouze o nezávazný apel na americké firmy dodávající do SSSR letecké komponenty. Ještě toho dne se ozývají první reakce ze strany amerických leteckých továren – společnost Douglas se veřejně hlásí k podpoře Rooseveltova kroku, další továrny (např. Lockheed a North American) vyjadřují ochotu se k iniciativě připojit také.
3) Ve Washingtonu D.C. se během dne koná několik akcí vyjadřujících podporu Finsku. Skupina amerických senátorů rovněž přichází s návrhem vyhlásit na finské dluhy v USA moratorium coby projev podpory napadené země. V dané době činí dluh zhruba 8,2 milionu dolarů (cca 181,5 milionu dnešních USD).
4) Napříč Skandinávií se šíří rozhořčení nad sovětským útokem na Finsko. Švédská vláda uvádí do pohotovosti část pozemních a námořních sil, a posiluje posádky základen v blízkosti finských hranic. Švédská veřejnost podle zahraničního tisku takřka jednomyslně vyjadřuje podporu nejen Finsku, ale také králi Gustavovi V. Švédská vláda rovněž schvaluje finanční pomoc Finsku ve výši 1 000 000 švédských korun a oznamuje zahájení materiální pomoci v podobě zdravotnického vybavení. Podle informací New York Times se na finský konzulát ve Stockholmu obrátilo několik stovek Švédů s žádostí o zařazení do dobrovolnických jednotek. Dobrovolníci se hlásí i v Norsku a Dánsku; napříč oběma státy během dne propukají spontánní protisovětské protesty. V Kodani dokonce demonstranti útočí kameny na budovu sovětského konzulátu.
Válka na moři
1) Cca 90 km jižně od mysu Agulhas je britským bitevním křižníkem Renown a těžkým křižníkem Sussex zadržena německá dopravní loď Watussi. Německý kapitán nařizuje evakuaci, po jejímž dokončení je loď potopena vlastní posádkou. Všech 196 trosečníků Britové zachraňují
2) Cca 730 km západně od pobřeží Namibie je německým křižníkem Admiral Graf Spee zadržena britská nákladní loď Doric Star. Němci celou posádku přepravují na palubu křižníku, zabavují zásoby na palubě a následně loď potápějí střelbou.
3) Cca 80 km východně od Dundee je konvoj HN 3 napaden ponorkou U-56. Její torpéda potápějí britskou nákladní loď Eskdene. Celá posádka je zachráněna. Necelých 5 km jihozápadně od majákové lodi Tongue je pak námořní minou potopen německý tanker San Calisto. Umírá 6 členů posádky.