Zimní válka: Karelská šíje
1) V oblasti nejsou žádné větší změny. Sovětské síly se po neúspěších v minulých dnech přeskupují a drží se v defenzivě. Finové využívají dočasného klidu k přísunu posil a zpevňování obrany.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Dva prapory finského 36. pěšího pluku se opět pokoušejí o přetnutí silnice Kitilä-Uomaa. Tentokrát je již týlové útvary 18. střelecké divize nedokážou zastavit a Finové získávají kontrolu nad křižovatkou se silnicí vedoucí do Siiry. Dvě sovětské střelecké divize u Kitiä jsou tak definitivně odříznuty od zásobování. Finští vojáci se u silnice okamžitě zakopávají v přípravách na sovětský protiútok.
2) Finská bojová skupina Oinas vyráží do protiútoku na Ruhtinaamäki a tamější důležitou kótu, sovětský 208. střelecký pluk ale všechny útoky odráží. Skupina Oinas se bude o průlom marně snažit následující dva dny.
Zimní válka: severní úsek
1) V ranních hodinách pokračují těžké boje u Hulkonniemi a Suomussalmi. Sovětský 81. horský střelecký pluk své pozice sice drží, jeho situace se ale zhoršuje každou hodinou. Štáb 163. střelecké divize odesílá hlášení veliteli 9. armády komandarmu Čujkovovi a informuje jej o kritické situaci. Čujkov ještě ten samý den žádá Stavku o povolení stáhnout 163. střeleckou divizi ze Suomussalmi a zachránit ji tak před zničením. Žádost je nezvykle rychle schválena a velení 163. střelecké divize dostává rozkaz začít se následující den ráno stahovat na sever k Juntusrantě. Pro tuto operaci má divize obdržet prioritu na vzdušnou i palebnou podporu.
2) Ve stejný den dostávají povolení k ústupu i sovětské bojové skupiny Šarov a Čajkovskij rozmístěné mezi Suomussalmi a Palovaarou. Jádro 662. střeleckého pluku se během dne začíná stahovat na východ přes zamrzlé jezero Kiantajärvi. Finský 6. cyklistický prapor mezitím na silnici Palovaara-Suomussalmi ničí sovětský motorizovaný konvoj.
Zimní válka: Laponsko
1) Na laponské frontě žádné změny.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Při další vlně náletů na finská města jsou zasaženy Antrea, Jyväskylä, Keuruu, Kuhmo, Käkisalmi, Lahti, Turku a Vaasa.
Dění ve světě
1) Německá vláda oznamuje další vlnu deportací Poláků z anektovaných území. Konkrétně má být deportováno veškeré obyvatelstvo města Kališ ve středním Polsku (cca 70 000 lidí) a uvolnit tak místo etnickým Němcům repatriovaným z Pobaltí.
2) Britské ministerstvo výživy oznamuje zavedení přídělů na cukr, slaninu a maso. Hlavním důvodem je snaha uvolnit co nejvíce přepravních kapacit a financí pro nákup a transport vojenského materiálu z USA.
3) Finský vojenský atašé ve Washingtonu D.C. oznamuje, že zástupci finského námořnictva jednají s americkou vládou o nákupu torpédových a hlídkových člunů. Ty mají posílit finskou pobřežní flotilu a dodat Finům prostředky potřebné k obraně námořních tras.
4) V americkém Stauntonu (stát Virginia) se koná veřejná akce pořádaná Nadací Woodrowa Wilsona. Mezi řečníky jsou i vyslanec Polska hrabě Jerzy Potocki a vyslanec Československa plk. Vladimír Hurban. Oba společně odsuzují agresi totalitních států a připomínají právo svých zemí na nezávislost a svobodnou existenci. Hurban pak ve svém projevu vzpomíná na Wilsonův výrok, že mezinárodní spory by se měly řešit výhradně na politické nebo ekonomické úrovni. Zároveň ale prohlašuje, že pokud nelze agresi zabránit vzděláním a diplomacií, musí být rozdrcena silou. V závěru projevu se Hurban nechává slyšet, že: „…v Evropě nenastane stabilní mír, dokud nebudou Polsko a Československo obnoveny jako nezávislé státy, dokud nebudou cla, embarga, kvóty a dohody totalitních států nahrazeny obchodními vztahy založenými na zdravém rozumu, a dokud nebudou všechny národy světa, velké i malé, uchráněny před agresory v souladu s nadějemi a plány Woodrowa Wilsona.“
Dění v Protektorátu
1) V Sedloňově je Gestapem zatčen místní farář Franz Wihan, který se do hledáčku okupantů dostal kvůli svým protinacistickým postojům. Čekají jej brutální výslechy a mučení, kvůli kterým se nakonec nervově zhroutí a skončí v psychiatrické léčebně ve Lhotě u Šternberka. Zde také v březnu 1940 zemře.
2) Protektorátní území ilegálně opouštějí poručík letectva Josef Horák a poručík armády Josef Stříbrný. Oba muži se později přidají k exilovým ozbrojeným silám a oba později vstoupí do řad 311. (československé) bombardovací perutě RAF; Horák jako palubní střelec a Stříbrný jako navigátor. Jelikož oba pocházejí z Lidic, využijí nacisté později jejich původ jako jednu ze záminek pro vyhlazení vesnice.
Válka na moři
1) Severně od Hebrid je ponorkou U-30 potopen britský trawler Barbara Robertson. Umírá jeden člen posádky, zbylých 16 mužů je zachráněno britským torpédoborcem Isis. O několik hodin později U-30 spatřuje britský hladinový svaz sestávající z bitevní lodi Barham, bitevního křižníku Repulse a pěti torpédoborců. Kapitán U-30 vypouští salvu čtyř torpéd, z nichž jedno zasahuje Barham do levoboku na úrovni muničního skladu pro přední dělové věže. Exploze usmrcuje čtyři námořníky, další dva jsou raněni. Část protitorpédové obšívky je zničena, několik oddílů je zaplaveno a loď se naklání o 7° na levobok. Přečerpáním paliva na pravobok se ale daří náklon vyrovnat, po čemž Barham nabírá kurz do Birkenhead. Opravy potrvají až do dubna 1940.
2) U Blythu je námořní minou potopena dánská nákladní loď Hanne, na jejíž palubě umírá 15 členů posádky. U Flamborough Head se pak mina stává osudnou i britskému trawleru Resercho, všech 10 mužů na palubě je zachráněno.
3) U Vaasy je sovětskou ponorkou Šč-311 potopena finská nákladní loď Wilpas.