Momentálně se nacházím v bezpečí krytu, kde se snažím udržet klid a čtu aktuální zprávy, abych zůstala informovaná. Právě probíhá raketový útok ze strany Rusů, kteří využívají stíhačky MiG s raketami Kinžal. Můj manžel se nachází na opačném konci Kyjeva, a bohužel nemáme žádný signál na to, abychom se mohli spojit. Navíc mu chybí přístup k internetu.
Díky tomu, že v našem krytu máme Wi-Fi (což není běžné, ale nacházím se ve speciálním krytu v našem domě, který obsahuje podzemní kanceláře), mohu aspoň sdílet informace na Twitteru, informovat blízké osoby a sledovat aktuální události. Cítím se zvláštně a myšlenky mi ovládají sny, které se mi zdají. Vidím se v lese s dalšími lidmi, kde čelíme útokům ze strany Ruska. Slyším dětský pláč a matku, která utěšuje své dítě. Pozoruji starší lidi, kteří si povídají o tom, že už nemohou dál.
A ač nejsem teď lese, ten zbytek je realita.
Tyto zážitky mě vedou k přesvědčení, že tvrzení o tom, že válka je pouze na frontě a v Kyjevě je v bezpečí, jsou naprostou nepravdou. Po dlouhé době mám pocit, že válečné události mě bezprostředně zasahují a ovlivňují.
Momentálně je ve mně pohlcující obava, provázená silným pocitem vyčerpání, který zračí nejen fyzickou, ale i emocionální námahu. Když si představuji následující noc, vyvstává otázka, zda budeme muset znovu vyhledat útočiště v krytu. Proč každý neidentifikovatelný zvuk z podzemí mě nutí zaměstnávat myslí, zda se nejedná o náraz rakety? Tyto otázky zůstávají bez odpovědí, a tak převládá nejistota a obava.
V této chvíli si pokládám otázku, kdy to všechno skončí, proč musíme procházet touto zkouškou a jak dlouho budeme žít v této nejistotě. Každá rána, kterou slyším z prostor pod námi, vyvolává nárůst napětí a strachu v mysli. Nejistota vytváří podivné asociace, a tak i každý obyčejný zvuk může být vnímán jako potenciální hrozba.
Navzdory tomu všemu si nedovedu představit, že bych opustila tuhle zemi. Představa opustit svého manžela a zemi, kterou jsem si tak zamilovala, se zdá nemožná. Ostatně, právě zde, nacházím sílu a odhodlání čelit nejistotě a těmto zdrcujícím okolnostem. Zůstat a podporovat své blízké je nyní mým posláním, i když se může zdát, že se celý svět zhroutil kolem nás.
Často dostávám dotazy, které zpochybňují, zda je skutečné to, co se děje. Bohužel, tato otázka nemá odpověď v odtržené sféře domněnek; je to spíše bolestivá realita, kterou utváří jediný nemorální jedinec. Někdo, kdo nám bezohledně vzal klid a bezpečí, a zdá se, že za to nenese následky. Tato skutečnost se nám nyní vryla do každodenního života a stává se neodvratnou součástí naší existence.
Podpora pro Ukrajinu v těchto chvílích není pouhým gestem solidarity; stala se nezbytným pilířem, na kterém spočívá naděje na návrat k normálnímu životu. Je třeba si neustále připomínat tvrdou realitu, kterou jediný člověk proměnil v kosmický chaos. I přes snahu přinášet pozitivní stránky života, nemůžeme zapomínat na tuto stinnou realitu.
Snažím se vám prostřednictvím mého sdílení ukázat jak krásy, tak i zkázy, které zde existují. Je to naše společná planeta, náš společný domov, a nyní stojí před výzvou, jak se vyrovnat s krutou skutečností. Ačkoliv hledám a zdůrazňuji krásy života, nesmíme přehlížet utrpení a ničení, které zasáhlo naši společnou realitu.
V tuto chvíli není jen otázkou sledovat, ale i jednat. Prosím, spojme síly a podpořme Ukrajinu ve snaze překonat tuto temnou kapitolu. Naše úsilí není jen o nás samotných, ale o budoucnosti, kterou chceme pro naše děti a pro další generace. Svoboda pro Ukrajinu není jen toužebným snem, je to právo, které si zaslouží.
Závěrem, doufejme společně, pracujme společně a modleme se za lepší budoucnost. Věřme, že svět může najít cestu k míru a že Ukrajina, stejně jako každá další země postižená konfliktem, najde sílu a odvahu obnovit svou půdu, svou kulturu a svůj život. Je čas spojit síly pro lepší zítřky, kdy budeme moci společně slavit obnovenou svobodu a klid.
Sláva Ukrajině.
Vaše Veronika