1.5.2020, Edit 3.3.2024
Jsem celkem společenská. A navíc vedu bohatý noční život. Na jeptišku vcelku extraordinerní, ba přímo avantgardní! Ačkoli jsou ta tam noci, které jsem protančila na parketu nebo prozpívala s kapelou v zádech, moje noční aktivity jsou nespočetné. Některé si doslova užívám, jiné mě děsí a další unavují. Občas se ale i od srdce zasměju a jindy zase navštěvuji tajuplné kouty země - a to úplně zadarmo s turbo rychlou dopravou tam a zpět. A úplně nejlepší je, že jsem objevila svoje super schopnosti. Například, že umím dýchat pod vodou nebo že k létání je třeba jen trocha soustředění a dobrý odraz nebo židle. Ach, létací sny jsou vždy za odměnu. Bohužel se mi zdají i horory, hlavně s válečnou tématikou, a to s téměř železnou pravidelností. Tyto bych vážně oželela. A taky ty hřbitovní. Ty přímo nesnáším! Jedna věc, nebo spíš místo, se v mých snech opakuje neustále. Jsem ve své rodné vsi, nejčastěji na základní škole nebo kolem ní a na hřišti. Už jsem mockrát přemýšlela, proč to tak je a pan Freud by mi jistě poskytl zajímavé, ne-li přímo peprné vysvětlení. Já si ale myslím, že je to proto, že jsem tam prožila mnoho šťastných chvil. Během her, s ostatními dětmi a při objevování toho nádherného světa znalostí a vědomostí. Přestože se má povaha zvrtla do neurotické, na základní škole jsem nikdy neprožívala stres ze studia. Možná proto tam v noci tak často zabloudím - ukrýt se do světa dětských her, starostí a úžasu.
Šitbořicemi procházím často a jelikož v poslední době moje sny dostávají i religiózní charakter, naše obec poctila před pár dny (nebo spíš nocemi) vzácná návštěva. To jsem tak byla na hřišti, na tom rohu, kde jsme mívali první metu při baseballu. A sestra Štěpánka ještě jako Danka mi říkala, že vždy chtěla do armády, ale nedala ten fyzický výcvik. A pak už jsem běhala po hřišti (tam vzadu jak je ten kopec) s naší Karolínkou, která se oháněla automatickou zbraní velikosti, za kterou by se nestyděl ani Arnie v Predátorovi. No a pak už jsem si vykládala s Janou Lengálovou. Teda ona si se mnou nevykládala a to jsem jí pěkně vyčetla. Dokonce jsem jí připomněla, že se chová dost divně na to, že jsme spolu asi 7 let seděly v lavici. Nějak jsem si i v tom snu pamatovala, že v první třídě jsem seděla s Markem Nevídalem. Jenže mi pořád nevycházely ty počty, když máme 9 let školní docházky. A nemohla jsem to vykoumat. (Až po probuzení mi došlo, že jsme měli jen osm let, takže to bylo správně.) A pak se v tom snu objevil papež a procházel kolem toho hřiště s monstrancí a žehnal, a anglické královna Alžběta mu při tom držela ciborium. A pak jsem si přišlápla hábit a kutálela jsem se po mezi přímo za královnou, které to nešlo na rozum. A to byl asi konec. Nebo nebyl, ale já už jsem zbytek neviděla, protože jsem se probudila.
Pokud budete chtít slyšet další noční příběhy, třeba můj úplně první sen, který si pamatuji nebo ten, ze kterého jsem se probudila smíchem, ráda se podělím. Ale výměnou za vaše noční dobrodružství.