Anne Bishop a její série The Others suverénně patří mezi to nejlepší, co lze ze současné angloamerické urban fantasy číst. A to platí po třech letech a několika stovkách knih maniakálního chroustání daného žánru. Když to píši, myslím tím přesně to, že daná série patří do stejné kategorie jako Butcher (Harry Dresden) – Aaronovitch (Řeky Londýna) – Jacka (Alex Verus) – Ilona Andrews (Kate Daniels a další série) – Faith Hunter (Jane Yellowrock) – Seanan McGuire (October Daye a další série) – Patricia Briggs (Mercy Thompson) – Richard Kadrey (Sandman Slim) a tak.
Oč jde… V urban fantasy je obvyklá situace (tzv. setting), kdy nadpřirozené bytosti (mágové, čarodějky, werecreatures, upíři, fae a všelijací další) buď žijí skrytě mezi námi (a hrdina/hrdinka to zjistí a jeho/její život nabere sakra obrátky), nebo se právě „zviditelňují“ – to druhé dřív bylo vzácnější, podle klasického schématu se totiž supernaturálové obvykle schovávají o 106, ale dnes je tato situace taky docela rozšířená a komplikací, které vyplynou z objevu „sakra, jsou mezi námi!“ a následného sžívání se ras/druhů na planetě, je celá řada a inspirovány jsou báječně a široce obyčejnou homofobií a nenávistí, kterou si reálné skutečné lidské rasy, kmeny a národy v dějinách dovedly napáchat (a doposud, žel, páchají) navzájem. Ovšem setting toho druhu, kdy „se už ví, že jsou tady“ (a dokonce mají spíš navrch), je o krok dál, skutečná alternativní realita.
A Anne Bishop se to povedlo skvěle napsat, uvést v život a vystihnout. V jejím světě prostě na částech Zeměkoule lidé žijí zrovna tak, jako dnes žijeme my, akorát na dalších částech téže Zeměkoule žijí ti druzí (others). Lidé tam jsou trpěni jen omezeně či tam nejsou vítání vůbec. Čas od času lidé „zapomenou“, co všechno supernaturálové umějí (a pořádný fanoušek žánru asi nemá problém si představit, jak taková jednotka SWAT či Navy Seals brutálně pohoří, když se bude muset utkat s partou upírů, vlkodlaků a podobných tvorů, že), a nechají se ovládnout tzv. klasickými pudy (tedy přesně tím, co by člověk od člověka čekal: „Fuj, ta zvířata, ty mrtvoly, jsme přece lidi, no ne? My jim ukážeme, do nich!“) a začnou konat (a válčit a hubit) a… No, co byste čekali? Dostanou hrozně po držce. (Oni totiž ti druzí vlkodlaci a upíři jsou jen ti „nejmenší z druhých“, jéje, v temných hlubinách uzavřených teritorií odpočívají a existují starší a větší věci, right? neházej Frodíku kámen do studně…) Po takové epizodce obvykle ti druzí svou izolaci a vyhrazenost svých částí planety zpřísní. Mezi tím v opatrném styku (realizovaném vybranými jedinci) zjišťují, proč (a co je k tomu žene) se lidé cyklicky chovají jako hrozná paka tím lidským způsobem a snaží se tomu přijít na kloub. (A, jak asi dodávám zbytečně, lidi si celkem víc a víc oškliví.)
A aby nechybělo trochu toho nadpřirozena i na straně lidského druhu, existují na světě „krvavá orákula“ – správně řečená cassandra sangue – která, jak asi každý pochopí, mohou vidět a předvídat možnou budoucnost. Ale zatímco ve většině příběhů mít nějakou moc/čáry máry je spíš výhoda, tady… Do podrobností nepůjdu, abych nespoiloval příliš.
Je to celé hrozně čtivě napsané, tato velká témata (a velké zlomy) jsou podána v celkem lokálních a často příčetně civilních příbězích (i když určité zlomy ofc už tak civilní a skromné nejsou) a Anne Bishop především dokázala stvořit celou tuto realitu neuvěřitelně funkčně a konzistentně. To se jen tak nevidí. Postupně číst sérii a nořit se do ní je skutečné potěšení. Česky to k dispozici není, ale angličtina je v tomto případě dobře zvládnutelná. Navíc když spisovatelka uzavře po několika dílech příběh počátečních hrdinů, nepitvá se v nich dál (což je chyba, která dokáže v dlouhém běhu zkazit i jinak vydařenou sérii, menšina autorů ví, kdy včas přestat), ale plynule pokračuje v témže světě s osobami blízkými až třeba i jen okolními, jen dříve zmíněnými nebo dřívější realitu protnuvšími. Takže je to zábavné, nanejvýš, i poté, co hrdinů, které si oblíbíte, přejdete k dalším postavám. Opět, další kvalita.
Zde bych chvalozpěv uzavřel. Skvělé čtení, kde Homo sapiens nemá nutně navrch a kde se člověk v podobenství na pozadí fantastické reality dozví a připomene si, až nepěkně blízce a realisticky, řadu našich obecných rysů a nešvarů. Ale občas i to dobré. Příběhů v alternativních realitách – ale velice blízkých dnešnímu stavu, jen pár změn a nenadálostí by stačilo, abychom se tam dostali – jsem v životě četl nebo viděl hodně, tenhle patří mezi to nejlepší.
Hm, na jednu věc bych málem zapomněl. Anne Bishop má ještě jednu další kvalitu: vynikajícím způsobem popsala a napsala nelidský způsob přemýšlení těch druhých. Každý spisovatel UF musí nutně, z podstaty věci, popsat inhuman myšlenkové pochody nadpřirozených bytostí. Daří se jim to s většími či menšími úspěchy. (A více či méně podléhají klišé, která jsou občas až příliš lidská.) Anne Bishop se podařilo tak dokonale (a konzistentně), že se dokážete do odlišného přemýšlení odlišných bytostí vcítit, na chvíli je téměř přijmout za své a pak najednou běžné lidské myšlení a konání posuzovat hodně jinak. Není-li toto výsostná kvalita, pak už nevím coby. A garantuji vám, že leckterý klasik skoro-nihilista by zaplakal.