Kdybych měl vytvářet svůj soukromý TOP 10 současné urban fantasy, tak kromě obligátního Harryho Dresdena a Řek Londýna do něj zcela jistě bude patřit Jane Yellowrock autorky Faith Hunter.
Za prvé, hlavním dějištěm je New Orleans, tedy město zvláštní a specifické, s výraznou vlastní atmosférou a reáliemi odlišnými od většiny „ostatních Spojených států, jak jsme na ně, alespoň ze znalostí, když už ne osobně, zvyklí.“ Není se čemu divit. Založili to kdysi Francouzi, na čas ovládali Španělé… zkrátka historie dosti jiná než ve 13 koloniích v britské Severní Americe, které se staly základem USA. Jih, plantáže (kdysi), vlhko, močály, spousta otroků (kdysi), kreolové, pak taky blues, jazz, Mardi Gras… Navíc to má blízko ke střední Americe a všem vúdú, zombiím, morbidním fascinacím smrtí a podobným absurdnostem.
Za druhé, hlavní hrdinka je původem čerokíjská indiánka a ještě navíc skinwalker. Skinwalker je, hm, problematická věc. Minimálně něco, na co by si člověk měl dávat pozor a o čem se indiáni s námi bělochy nejspíš nikdy nechtěli moc bavit. Ať tak či onak, ve většině příběhů a sérií, kde se skinwalker vyskytne (např. již zmíněný Dresden nebo Železný druid), jde zpravidla o nepříjemného, silného a velmi nebezpečného antagonistu. Jane Yellowrock je první mně známý případ, kdy je tomu jinak, a musím zkonstatovat, že autorka se podstatou bytí své hrdinky postupně detailně zaobírá a je to zajímavé čtení. (Kromě indiánské spiritualitality a senzačnosti svého bytí je Jane Yellowrock ještě cool taky proto, že jezdí na silných motorkách, moc se s tím nes**e a je vůbec kick ass bad ass. A kočka k tomu – what’s not to like?)
Za třetí, to, oč v settingu kráčí, jsou upíři. Skinwalker čerokíjského původu, Jane Yellowrock, je prostě profesionální lovec upírů a to v době/podmínkách/atmosféře, kdy už lidstvo o existenci nadpřirozených bytostí ví a nějak se s ní vyrovnává nebo vyrovnat snaží. (To je jeden z, nazvěmež to tak, obvyklých „modelů“ současné UF – druhý základní je „supernaturálové se zatím před smrtelníky schovávají a prozrazení jejich existence se prozraditelům tresce, většinou těžce a fatálně.“) Neworleanským upírům, na rozdíl od nám většinou známého prince, vládne tzv. MOC: Master of the City. (I to je termín, který se v UF zabývající se upíry vyskytuje i jindy a je konkurentem u nás známého „prince“ – i když je to v podstatě totéž a většinou tedy jde pouze o odlišné označení.) No a jak řešit problematické upíry, když je nějaký vládce na svém území má? Nejlépe lovcem – a tak je Jane Yellowrock lovcem upírů, který ale nepracuje pro humanitu, Vatikán a tajné řády, anóbrž pro upíry. Respektive jejich hlavouny. A je jasné, že záhadná bytost schopná likvidovat pijáky krve, nezřídka se vyznačující pocitem nadřazenosti vůči zbytku, zájem těch hlavounů, co ji najímají, vzbudit musí. A je o zápletku(y) postaráno…
Když tohle všechno píše někdo, kdo a) psát umí, tzn. odvádí kvalitní spisovatelské řemeslo, a b) kromě používání obvyklých představ, motivů a šablon o supernaturálech má ještě i vlastní zajímavé nápady – a Faith Hunter splňuje bod a) i bod b) – nepřekvapí už tolik, když je výsledek stravitelný až dobrý. Jane Yellowrock je pak výsledek přímo výborný a za mě by se z pomyslné TOP 10 nejspíš prokousala i do TOP 5.