Zimní válka: Karelská šíje
1) Někdy v těchto dnech zahajuje Rudá armáda intenzivní ostřelování Mannerheimovy linie takřka po celé její délce. Sovětské dělostřelectvo bude během následujících dnů a týdnů do finských pozic nemilosrdně bušit granáty ve snaze způsobit co největší škody na opevnění a nalomit morálku finských vojáků. Cílem je připravit půdu pro rozhodující ofenzivu, která má Sovětům přinést kýžený průlom v Mannerheimově linii.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Na frontě nejsou žádné větší změny. V okolí Uomaa operuje finská bojová skupina Tiikeri (maj. Valkama), jejímž dlouhodobým úkolem je vesnici osvobodit a připravit tak sovětské útvary u Kitilä o ústupovou cestu.
Zimní válka: severní úsek
1) Žádné změny.
Zimní válka: Laponsko
1) Sovětská 122. střelecká divize, toho času držící pozice u Moitavaary, dostává od štábu 9. armády rozkaz stáhnout se do lépe bránitelných pozic na západním břehu jezera Märkäjärvi. Rozkaz přišel přímo od Stavky, která se snaží 122. střeleckou divizi zachránit od osudu jednotek u Suomussalmi a Raate. Rudoarmějci se tak během dne začínají spořádaně stahovat na východ s finskými hlídkami v patách. Ústupem sovětské divize končí doposud nejhlubší průnik Rudé armády na finské území; 122. střelecká divize od začátku války postoupila o téměř 150 km, vyjma dobytí Sally ale nedosáhla žádného většího úspěchu a nesplnila ani jeden ze svých strategických úkolů.
Zimní válka: zázemí
1) Maršál Mannerheim, vrchní velitel finských sil, se tajně schází s Borisem Bažanovem - bývalým vysoce postaveným představitelem Politbyra, který v letech 1923-1925 působil jako pobočník samotného Stalina. Tématem diskuse je Bažanovův návrh na vytvoření vojenského oddílu tvořeného rudoarmějci zajatými během Zimní války. Velitelské posty by pak obsadili bělogvardějští důstojníci z řad sovětské emigrace. Mannerheim s myšlenkou souhlasí, do konce války ale nebude plán realizován. Pro úplnost dodávám, že Bažanov ze Sovětského svazu emigroval v roce 1928 kvůli svému nesouhlasu se Stalinovou politikou. Stalin jej poté prohlásil za nepřítele státu a Bažanov v následujících letech přežil několik pokusů o atentát. Po německé invazi do SSSR jej kontaktují Němci s nabídkou zřízení loutkového režimu na dobytém sovětském území, Bažanov však odmítne. Zbytek života stráví ve Francii, kde zemře v prosinci 1982.
Západní fronta: vzdušné válčiště
1) Během noční průzkumné mise je z neznámých příčin ztracen francouzský letoun Bloch 131, u kterého došlo k požáru motoru. Všichni čtyři členové posádky opouští stroj na padáku, jednomu z nich ale padák prohoří a on umírá po nárazu do země.
2) Německý letoun Dornier Do 17S-0 ze stavu 1.(F)/Ob.d.L je při výškovém průzkumu nad jižní Anglií napaden francouzskou stíhačkou z řad GC 2/4. Německý stroj nouzově přistává u Hemmes, celá tříčlenná posádka padá do zajetí. Jde o jeden z pouhých tří Do 17S-0 upravených na specializované fotoprůzkumné letouny.
Dění v Protektorátu
1) Gestapo zatýká Ladislava Vaňka – člena ústředního náčelnictva Sokola podezřelého ze spolupráce s odbojem. Pro nedostatek důkazů bude propuštěn, v roce 1941 jej však zatýkací akce proti Sokolu donutí přejít do ilegality. Vaněk později vytvoří odbojovou organizaci Jindra, v roce 1942 bude zatčen podruhé a po tvrdých výsleších prozradí organizační strukturu sokolského odboje. Následně začne s Gestapem spolupracovat a dopomůže k dopadení řady členů Sokola, i přesto však bude do konce války vězněn v Petschkově paláci. Po válce bude udržovat styky s bývalými udavači a členy Gestapa, nikdy ale nebude za kolaboraci potrestán a po roce 1945 bude zastávat funkci sekčního vedoucího Ministerstva školství. Zemře v roce 1993.
Dění ve světě
1) Plukovník Goethals, belgický vojenský atašé v Berlíně, dostává od svého nizozemského protějšku Gijsberta Sase zprávu, podle níž Němci v reakci na Mechelenský incident posunuli začátek útoku na Belgii na 14. ledna. Tuto informaci Sas podle svých slov získal t „důvěryhodného zdroje“ uvnitř německé rozvědky Abwehr; dnes již víme, že oním zdrojem byl plukovník Hans Oster. Goethals zprávu okamžitě přeposílá generálu van Overstraetenovi, vojenskému poradci belgického krále. Ten ji dostává okolo 20:00 a předává ji belgickému generálnímu štábu.
2) O dvě hodiny později Goethals v rozhlasovém projevu oznamuje, že zhruba 80 000 vojáků na dovolené se má okamžitě hlásit zpět do služby. Tento krok má zajistit, že v případě německé invaze budou mít belgické pohraniční jednotky plné početní. Krátce na to belgický generální štáb rozesílá útvarům operační rozkazy, v nichž je německý útok označen za "takřka jistý". Náčelník generálního štábu gen. van den Bergen zároveň vydává rozkaz odstranit překážky a zátarasy na hranicích z Francií; van den Bergen tak činí v naději, že Francouzi v případě německého útoku přijdou Belgii na pomoc. Zde se sluší podotknout, že všechny výše uvedené kroky proběhly zcela bez vědomí belgického krále Leopolda III.
2) Náčelník štábu OKH genpluk. Jodl dostává informaci, že majoru Reinbergerovi se podařilo po havárii u Mechelenu plány invaze zničit a Belgie tak podle všeho nic netuší. V domnění, že nebezpečí prozrazení invaze bylo zažehnáno, proto Jodl posouvá termín útoku na 15. nebo 16. ledna v závislosti na okolnostech. Ve večerních hodinách však OKH dostává hlášení o zvýšené pohotovosti belgické a nizozemské armády, což Němce předem připravuje o moment překvapení. Jelikož OKH netuší, že důvodem jsou ukořistěné dokumenty, považuje tento vývoj za reakci na samotnou havárii u Mechelenu a následný přesun německé 6. armády k hranicím s Belgií.
3) Německá admiralita zahajuje revizi Studie Nord, tj. plánu na invazi do Norska. Admirálové se domnívají, že jedna pěší divize na úspěšnou invazi zdaleka nestačí; podle jejich názoru bude zapotřebí nasadit nejméně jeden celý armádní sbor. Pro maximální moment překvapení a urychlení celé invaze pak admiralita přichází s návrhem na obsazení všech velkých norských přístavů naráz. Tento krok by si vyžádal využití válečných lodí pro přepravu pěchoty.
4) Představitelé Francie a Španělska podepisují novou obchodní dohodu. Na jejím základě budou do Španělska proudit zásilky obilovin, hnojiv a výrobního zboží výměnou za železnou rudu a další nerostné suroviny. Rovněž je také rozhodnuto o zprovoznění železničních tratí mezi oběma zeměmi, které byly mimo provoz od začátku občanské války ve Španělsku.
5) V Sovětském svazu poprvé vzlétá prototypová stíhačka Jakovlev I-26-I. Letoun má velmi moderní konstrukci a výborné letové vlastnosti, zároveň však trpí řadou technických problémů v čele s přehříváním motoru. Během následujících měsíců bude muset letoun patnáctkrát nouzově přistát a v dubnu 1940 bude při havárii zničen. V únoru 1940 bude povolena sériová výroba pod označením Jak-1, do německé invaze v červnu 1941 se však vyrobí sotva 425 kusů. Během následujících let pak bude do konstrukce zapracováno téměř 20 000 větších či menších změn řešících největší neduhy. Později se však Jak-1 stane výkonným stíhacím typem kombinujícím solidní výkony a dobrou obratnost. Do konce výroby v roce 1944 vznikne přes 8700 kusů všech variant. Především ale Jak-1 poslouží jako základ pro další Jakovlevovy stíhací letouny (Jak-3, Jak-7, Jak-9), které technicky vzato představovaly jen modifikaci základního designu.
Válka na moři
1) Východně od Aberdeenu je německou ponorkou U-20 potopena švédská nákladní loď Sylvia. Všech 20 členů posádky umírá.
2) U ostrova Märket je sovětskou ponorkou Šč-324 napaden konvoj tří finských obchodních lodí. Ponorka vypouští jedno torpédo mířené na největší z lodí (nákladní loď Anneberg), to však míjí cíl. Krátce na to je Šč-324 napadena bývalou prezidentskou jachtou Aura II, která po začátku Zimní války prošla přestavbou na eskortní plavidlo. Jachta shazuje několik hlubinných náloží a daří se jí ponorku poškodit. Při druhém shozu se ale jedna z náloží zasekává ve vrhači a exploduje. Dřevěný trup jachty je detonací 135 kg výbušniny roztrhán na kusy, 26 členů posádky včetně kapitána je okamžitě zabito. Zbylých 15 mužů na palubě je zachráněno loděmi z konvoje, zatímco sovětská ponorka uniká.