22. únor 1940, pětaosmdesátý den Zimní v ...

22. únor 1940, pětaosmdesátý den Zimní války

Feb 18, 2024

imageZimní válka: Karelská šíje

1) Zcela vyčerpaná finská 5. pěší divize hájící západní část Prozatímní linie je na frontě vystřídána čerstvou 23. pěší divizí (plk. Heinrichs). Její příslušníci se ihned po příchodu dostávají pod těžkou ruskou palbu, jejich pozice však prozatím drží. Boje pokračují i u Mustalampi, kde sovětský 153. motostřelecký prapor s podporou dvou brigád tanků útočí na kótu 45.0. Obránci z řad 1. pěší divize zabraňují Sovětům v průlomu a vyřazují 8 nepřátelských obrněnců, rudoarmějci ale získávají pozice na jižním úpatí kopce. Do oblasti rovněž směřují početné sovětské posily v podobě elementů dvou střeleckých divizí.

image2) Vojáci sovětské 43. střelecké divize obsazují ostrovy Koivisto, Lasisaari a Tiurinsaari. Zbývající obránci z řad finské 4. pěší divize, kteří doposud kryli ústup svých kolegů, vyhazují do vzduchu zbývající opevnění a poté se přes zamrzlou hladinu stahují na protější břeh Viipurského zálivu. Již tak vážná situace finského II. sboru se tímto ještě zhoršuje. Velitel sboru genpor. Öhquist rovněž během dne dostává hlášení, podle nějž již jeho jednotky zcela vyčerpaly zásoby protitankových granátů ráže 37 mm.

3) Sovětská 49. střelecká divize časně ráno zahajuje další útok u Kirvesmäki a Terenttily. Těžké boje probíhají celý den – zatímco u Kirvesmäki se obráncům daří sovětský nápor odrazit, u Terenttily rudoarmějci opět proráží skrz a nutí bránící prapor z řad 61. pěšího pluku stáhnout se zpět na okraj tamější štěrkovny. Velitel III. pěšího sboru genmaj. Talvela v reakci na tyto zprávy nařizuje okamžitý protiútok, do něhož chce vyslat zbývající síly všech šesti pěších pěších praporů v oblasti.

Zimní válka: Ladožská Karélie

1) Žádné změny. Velitel obležené 18. střelecké divize kombrig Kondrašev opět zasílá Stavce žádost o povolení k průlomu z kapes mezi Kitilä a Uomaa.

Zimní válka: severní úsek

1) Žádné změny. K pozicím finského 27. pěšího pluku u Löytövaary se nicméně blíží čelní oddíly sovětské 163. střelecké divize

Západní fronta: vzdušné válčiště

1) Nad Británií jsou sestřeleny dva německé bombardéry He 111 ze stavu 3(F)/Ob.d.L., které zde plní průzkumné úkoly. První heinkel si nad Northumberlandem připisují hurricany ze 43. perutě RAF; německý letoun dopadá do moře a všichni 4 členové posádky umírají.

2) Sestřel druhého He 111 si pak nad St. Abb’s Head připisují stíhačky Spitfire z 602. perutě RAF; konkrétně je úspěch připsán majorovi A. Farquharovi. Německý stroj nouzově přistává u East Coldinghamu a jeho posádka se okamžitě pouští do snahy svůj stroj zničit. Ve snaze jim v tomto zabránit se major Farquhar pokouší přistát vedle vraku, při dosednutí se ale podvozek jeho stroje zabořuje do země a Spitfire se prudce převrací přes příď. Následuje poněkud paradoxní situace, kdy posádka německého bombardéru na britské půdě vyprošťuje z kokpitu pilota, který je sestřelil. Major Farquhar je nezraněn, Němce si později přebírají britští vojáci.

Dění v Protektorátu

1) Prezident Hácha propůjčuje hodnost generála četnictva ve výslužbě Ottu Bláhovi - bývalému četníkovi a aktivnímu kolaborantovi. Hácha tak činí na nátlak Úřadu říského protektora, a to i přes fakt, že Bláha byl z řad četnictva propuštěn již v roce 1935 z důvodu opakovaných kázeňských prohřešků (zejména pak milostných pletek s místními ženami). Co ale Bláha ztrácí na morálce, dohání vlivnými konexemi. S říšským protektorem von Neurath se osobně zná z let 1911-1914, kdy Bláha velel četnické stanici v Náchodě; zde mimo jiné zajišťoval bezpečnost zámku v Ratibořicích, kam budoucí protektor coby příslušník württemberské šlechty často jezdil. Během Velké války Bláha absolvoval pilotní výcvik, kde poznal mladého Hermanna Göringa, později navázal kontakty i s budoucím Hitlerovým pobočníkem Fritzem Wiedemannem. Tyto známosti Bláhovi umožnily se po březnu 1939 vyšvihnout do vysokých pater politiky. Později během války bude coby člen Českého svazu pro spolupráci s Němci autorem řady návrhů na povinnou výchovu mládeže v německém duchu, a rovněž přijde i s novými způsoby arizace židovského majetku. Po červnu 1941 navrhne nasazení Vládního vojska na východní frontě, po nástupu Reinharda Heydricha ale bude odsunut na vedlejší kolej a ztratí téměř veškerý vliv. V lednu 1946 pak bude Bláha za svou kolaboraci odsouzen k smrti a oběšen na Pankráci.

2) Do prostor Právnické fakulty Univerzity Karlovy u Čechova mostu je oficiálně přesunuto velitelství pražské posádky jednotek SS. Esesmani budou budovu používat až do samého konce války, během Pražského povstání pak odsud budou Němci řídit operace proti povstalcům. Areál němečtí vojáci vyklidí až při ústupu z města.

3) Gestapo zatýká další tři vysoké důstojníky Obrany národa – pplk. Stanislava Jizeru (člen brněnské ON), pplk. Františka Maška (organizátor odboje v jižních Čechách) a Arnošta Smetanu (vysoký důstojník ON v Moravské Ostravě). Mašek a Smetana budou později popraveni, kdežto Jizeru gestapáci brutálními výslechy zlomí a donutí ke spolupráci. Do konce okupace bude působit jako konfident v Brně, jeho největším „úspěchem“ se pak v červnu 1944 stane vyzrazení úkrytu parašutistů z tříčlenného výsadku Spelter u Myslibořic. Při následné přestřelce zemře výsadkář J. Kotásek, jeho dva druhové uniknou. Celá rodina Papulových, která výsadkáře ukrývala, pak později zemře v koncentračním táboře Mauthausen. Sám Stanislav Jizera bude po válce odsouzen za kolaboraci a v dubnu 1946 zemře ve vězení.

4) Území protektorátu opouští další významní představitelé druhého čs. odboje – plk. Bohumil Boček (budoucí velitel 1. čs. pěší brigády v SSSR), por. Pavel Hromek (budoucí příslušník výsadku Bauxite) a Jaroslav Němec (budoucí zakladatel Společnosti pro vědy a umění).

Dění na Slovensku

1) Slovenská vláda schvaluje zákon o pozemkové reformě, kterým dokončuje proces přerozdělení půdního majetku do rukou „národně a státně spolehlivých občanů“. Současně s tím je jiným zákonem zřízen Státní pozemkový úřad, který má státní zemědělský majetek spravovat a rozhodovat o výkupech i přerozdělení pozemků. Nová legislativa určuje způsoby nabývání zemědělských nemovitostí státem, nabývání přídělů a poskytování úvěrů novým vlastníkům. Stát může nově získat půdu výkupem zcizených pozemků o rozloze nad 50 hektarů, soudním prodejem, výkupem od cizích státních příslušníků nebo Židů či revizí rozhodnutí předválečného Státního pozemkového úřadu. Protižidovský charakter zákona dokládají nařízení o nuceném výkupu židovské půdy; Židé podle zákona „…většinou nabyli půdu způsobem neslučitelným se zásadami slovenského křesťanského státu,“ a „…na půdě sami nepracují a považují ji jen za způsob ukládání peněz.“ Majitelé nuceně vykoupených pozemků za svou půdu nezískají hotovost a hodnota je místo toho zapsána do knihy náhrad jako dluh státu. Získanou půdu pak může SPÚ přidělovat „mravně zachovalým“ rolníkům, dělníkům, řemeslníkům či sociálně slabým osobám. Podle silně nadsazených odhadů měla pozemková reforma přinést státu 631 000 hektarů zemědělské a 987 000 hektarů lesní půdy, ve skutečnosti se podaří získat sotva 145 000 ha lesní i zemědělské půdy dohromady.

Dění ve světě

1) Na londýnské Oxford Street vybuchuje bomba nastražená příslušníky IRA. Jde o poslední větší incident v rámci tzv. S-plánu, neboli série bombových útoků s cílem vyhnat Brity ze severního Irska. Oběti nejsou hlášeny žádné, 12 civilistů je ale vážně raněno.

2) Rumunská vláda vydává nařízení zakazující export celé řady strategických surovin a výrobků. Seznam zahrnuje železnou rudu, ocel, olovo, dřevěné uhlí, hliník, měď, kožešiny a kůži, vlnu, umělé hedvábí, bavlnu, průmyslové chemikálie a další položky. Současně s tím je urychleno povolávání záložníků do služby, které mělo původně začít až 1. března. Oba kroky jsou zdůvodněny obavami rumunské vlády ze zatažení země do evropské války.

3) V tibetské Lhase se koná slavnostní korunovace pětiletého Tändzina Gjamccha (rodným jménem Lhamo Thondup), který se tak formálně stává 14. tibetským dalajlámou. Kvůli svému nízkému věku se světské role hlavy státu ujme až v roce 1950, sotva o devět let později ale na pozadí Tibetského národního povstání odejde do exilu.

Válka na moři

1) Německé námořnictvo zahajuje operaci Wikinger, během níž má eskadra šesti torpédoborců útočit na britská plavidla v okolí Dogger Bank. Svou činnost mají lodě koordinovat s letouny Heinkel He 111 ze stavu II./KG 26. Flotilu tvoří torpédoborce Friedrich Eckoldt, Richard Beitzen, Erich Koellner, Theodor Riedel, Max Schultz a Leberecht Maass. Formace vyplouvá ve večerních hodinách z Wilhelmshavenu, krátce na to je ale spatřena posádkou jednoho z heinkelů. Ta lodě chybně identifikuje jako nepřátelské a v 19:45 zahajuje útok. Torpédoborce Richard Beitzen a Erich Koellner útočníka rovněž chybně identifikují a brání se protileteckou palbou, bombardéru se ale daří shodit pumy a zmizet. Leberecht Maass je rozlomen vejpůl přímým zásahem a potápí se při ztrátě 286 mužů. O 15 minut později jde ke dnu i Max Schultz, který vyletěl do povětří po nárazu do britské námořní miny; umírá přes 320 námořníků. Výbuch torpédoborce vnáší mezi zbývající čtyři torpédoborce zmatek. Theodor Riedel shazuje hlubinné nálože v domnění, že byl svaz napaden ponorkou, daří se mu ale pouze poškodit kormidlo na Richardu Beitzenovi. Ve 20:36 nakonec dostávají torpédoborce rozkaz k návratu do přístavu. Celá operace Wikinger tak končí ponižujícím fiaskem, které naplno odhalilo vážné nedostatky v koordinaci Kriegsmarine a Luftwaffe. Operace torpédoborců v Severním moři budou pozastaveny až do začátku operace Weserübung v dubnu 1940.

2) Severozápadně od mysu Finisterre je ponorkou U-50 potopen britský tanker British Endeavour. Zabito je 9 z 38 členů posádky, zbytek je zachráněn britskou nákladní lodí Bodnant.

Přejít na následující den
Vrátit se na předchozí den

Подобається цей допис?

Купити для Jan Kozák пиво

Більше від Jan Kozák