Zimní válka: Karelská šíje
1) Na štáb finského II. sboru přijíždí sám maršál Mannerheim, aby zhodnotil situaci na frontě. Na základě hlášení frontových jednotek se dozvídá, že průlom v úseku Summajärvi-Munasuo je zatím jediným a zbytek Mannerheimovy linie je stále ve finských rukou. Vzhledem k drtivé přesile nepřítele a vyčerpání finských jednotek je ale zřejmé, že pád Mannerheimovy linie je jen otázkou času. Po poradě s důstojníky II. sboru proto Mannerheim vydává rozkaz všem finským jednotkám na Karelské šíji zahájit ústup na Prozatímní linii. Tu pak mají vojáci bránit za každou cenu, a to ze strategických i politických důvodů. Sám maršál Mannerheim si později zapíše následující: „Probíhající jednání o míru mě přesvědčila, že udržení Prozatímní linie je nyní naprosto zásadní.“ Jediným úsekem, kde mají finské jednotky setrvat na pozicích, je strategicky položený ostrov Koivisto.
2) Finská 3. pěší brigáda (pplk. Kääriäinen) během dne definitivně opouští pozice v okolí Merkki a stahuje se na severovýchod. Sovětská 90. střelecká divize nepřítele nepronásleduje a místo toho konsoliduje své zisky z předchozího dne. Finské síly se tak stahují víceméně nerušeně.
3) Situace u Taipale je i nadále nerozhodná. Síly sovětského 3. střeleckého sboru během dne útočí na pozice u Terenttily a Kirvesmäki, kde se jim opět daří dobýt několik finských opěrných bodů. Ze všech je vytlačují večerní protiútoky, tyto defenzivní úspěchy jsou ale pro Finy vykoupeny vysokými ztrátami. Například jedna z pěších rot přichází v rozmezí několika hodin třikrát za sebou o velitele.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Na ladožské frontě žádné změny. Intenzivnější boje probíhají pouze na perimetru kapsy Rykmentti, kde se dva vyčerpané sovětské pluky brání neustálým útokům finské bojové skupiny Oinas. Jeden z praporů uvnitř kapsy se zmenšuje na sotva 200 mužů. Vážné ztráty ale mají i Finové, což nakonec spolu s tenčícími se zásobami dělostřelecké munice nutí štáb 9. pěší divize útoky na kapsu přerušit.
Zimní válka: severní úsek
1) V ranních hodinách pokračuje bitva o vesnici Vetko. Sovětští lyžaři houževnatě vzdorují finskému tlaku a využívají toho, že lehce vyzbrojení Finové nedokážou zdolat opevněné pozice v budovách. Až teprve v odpoledních hodinách finští vojáci přisouvají k vesnici polní dělo, které přímou palbou likviduje několik domů. Rudoarmějce se tím daří potlačit natolik, že Finové mohou proniknout do samotné vesnice. I tehdy se Sověti odmítají vzdát a útočníci tak musí řadu domů podpálit či do nich okny naházet ruční granáty. Poslední skupinka bojeschopných rudoarmějců se nakonec ve večerních hodinách rozhoduje pro ústup a snaží se proklouznout na jih přes zamrzlé jezero Kälkänen. Finové jsou však pozorní a nekrytí Sověti jsou nemilosrdně zkoseni kulometnou palbou. Uniknout se daří jen hrstce mužů, kteří s finskými hlídkami v patách ustupují na severovýchod ke Kesseli. Celkem finské síly ve Vetku zlikvidovaly na 400 ruských vojáků a získaly nemalé množství zbraní i střeliva.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Sovětské bombardéry útočí na Viipuri a Haminu. Finská vláda odesílá oficiální protestní nótu, ve které Sověty obviňuje z bezdůvodného bombardování měst, nemocnic a vlaků.
Dění v Protektorátu
1) Z nařízení protektorátní vlády je k tomuto dni zřízen Českomoravský svaz pro chmel, slad a pivo. Jeho úkolem je řídit a regulovat výrobu a obchod v oblasti pivovarnictví a pěstování chmele.
2) Během dne je Gestapem v různých městech zatčena další skupina představitelů Obrany národa. Konkrétně končí v poutech následující:
plk. Ludvík Český, místní velitel ON na Benešovsku (popraven v květnu 1943),
plk. František Vávra, vysoký důstojník ON na Českobudějovicku (propuštěn v listopadu 1941),
Antonín Handschuh, příslušník Vládního vojska a zároveň i důstojník ON (zemře v říjnu 1942 v Osvětimi).
Kromě výše jmenovaných Gestapo zatýká i velkou část garnitury ON na Semilsku včetně místního vydavatele časopisu V boj Josefa Vaňka (popraven v únoru 1943). Rozsáhlé razie proti Obraně národa budou pokračovat po zbytek měsíce, do kteréžto doby Gestapo zatkne přes 5000 důstojníků a členů ON.
3) V obavách před zatčením opouští protektorátní území plk. Jaroslav Kašpar. Přes Slovensko a Maďarsko se dostane až do Jugoslávie, později bude řídit evakuaci čs. uprchlíků v Budapešti a v srpnu 1941 se stane náčelníkem štábu Československé vojenské mise v SSSR. Ve zbytku války bude působit i jako zástupce vojenského zmocněnce v Teheránu a vojenský atašé u nizozemské exilové vlády v Londýně. Po válce bude jmenován náčelníkem štábu 1. letecké oblasti v Praze, po komunistickém převratu v roce 1948 ale odejde do zahraničí. Ve Frankfurtu n. Mohanem bude velet čs. vojenské zpravodajské skupině a kariéru zakončí v USA coby letecký zpravodaj. Po rehabilitaci v 90. letech bude povýšen do hodnosti generálmajora, zemře v roce 1995 ve Washingtonu D.C.
Dění na Slovensku
1) Prezident Jozef Tiso přijímá nového sovětského velvyslance Georgije M. Puškina. Při nástupní audienci nový ambasador pronáší projev, v němž prohlašuje, že: „…vzhledem k válce zuřící v Evropě přesahují slovensko-sovětské vztahy rámec jejich společných zájmů, jelikož odpovídají zájmům všech mírumilovných lidí.“ Jde o začátek sbližování Slovenska a Sovětského svazu, kdy se velvyslanectví v Bratislavě postupně stane jedním z největších v Evropě. Slováci se budou snažit přátelství se SSSR využít k posílení pozice ve sporech s Maďarskem a alespoň částečné oslabení rostoucího vlivu Německa.
Dění ve světě
1) Britský premiér Chamberlain informuje finského velvyslance Gripenberga, že Británie poskytne Finsku 30 polních děl ráže 84 mm a 30 000 dělostřeleckých granátů. Jde zhruba o třetinu toho, v co Gripenberg doufal. Ve stejný den Chamberlain na jednání Dolní sněmovny prohlašuje, že novelizací Zákona o zahraniční službě z roku 1870 rozvolnila britská vláda zákaz občanům Británie sloužit v ozbrojených silách jiných národů. Britští občané tak nyní mohou zažádat o službu v řadách finské armády a v Londýně bude k tomuto účelu zřízena speciální kancelář.
2) Italský ministr zahraničí hrabě Ciano se schází s britským velvyslancem v Itálii Percy Lorrainem a tlumočí mu Mussoliniho rozhodnutí neposkytnout Británii žádný vojenský materiál. Lorraine je zklamán a prohlašuje, že vztahy mezi Itálii a Británií se zřejmě brzy začnou zhoršovat.
3) Německá vláda zveřejňuje tiskové prohlášení, v němž prohlašuje, že pokud se americké nákladní lodě pokusí vplout do Gibraltaru, mají německé ponorky: „…teoreticky vzato právo na to je považovat za plavidla pozbývající neutrality a zaútočit na ně torpédy.“ Dokument ale zároveň dodává, že v praxi bude záviset na konkrétních okolnostech. Prohlášení se s USA setkává s hlasitou kritikou; například senátor Key Pittmann, předseda Komise pro zahraniční vztahy, označuje výroky německé vlády za porušení mezinárodního práva.
4) Japonské velitelství sil v jižní Číně veřejně vyzývá vůdce republikánské Číny Čankajška ke kapitulaci. Podle prohlášení již Japonsko po vojenských úspěších v provincií Jižní Kuang-si ovládá dostatek čínského teritoria na to, aby zajistilo dostatečnou podporu spřátelenému režimu Wang Ťin-weje. Mluvčí vlády v Čchung-čchingu reaguje prohlášením, že vláda schválila podání žádosti o speciální válečný úvěr ve výši 500 milionů jüanů.
5) Zástupci německého nejvyššího velení OKH pořádají v Mayenu válečné hry, v nichž testují tzv. Mansteinův plán – návrh generálmajora Ericha von Manstein, který počítá s obrněným průlomem skrze Ardeny a následným rychlým obchvatem směrem na Abbeville. Pokud by se tyto manévry podařily, mohly by německé síly jedním úderem uvěznit jádro spojeneckých sil v Belgii. Válečné hře přihlížejí jak náčelník štábu OKH Halder, tak i Heinz Guderian. Poslední jmenovaný považuje plán za proveditelný, oproti tomu Halder pochybuje o schopnosti tankových formací překonat Mázu bez podpory pěchoty.
Válka na moři
1) Britské námořní hlídkové letouny Hudson z 220. perutě RAF odhalují německý tanker Altmark, který pluje z jižního Atlantiku do domovského přístavu. Plavidlo během podzimu 1939 podporovalo křižník Admiral Graf Spee a veze na palubě 299 zajatců z potopených obchodních plavidel. I z toho důvodu britská admiralita za Altmarkem vysílá eskadru torpédoborců v čele s torpédoborcem Cossack.
2) Britský konvoj HX 18 je u Shetland napaden ponorkami U-26 a U-57. První jmenovaná potápí nákladní loď Langleeford, druhá ponorka posílá ke dnu tanker Gretafield. Celkem je zabito 14 námořníků.
3) Severozápadně od Irska je ponorkou U-53 potopena dánská nákladní loď Martin Goldschmidt, umírá 15 z 20 členů posádky. Zhruba 370 km jihozápadně od Land’s End pak U-48 posílá ke dnu britskou nákladní loď Sultan Star (1 mrtvý). Eskortní plavidla na ponorku shazují hlubinné nálože, ponorce se ale daří ustoupit.
4) Severně od Sheringhamu je minou potopena italská nákladní loď Giorgio Ohlsen, hlášeno je 16 mrtvých.
5) U Brestu dochází ke kolizi mezi francouzskou rybářskou šalupou Alizée a francouzskou ponorkou Archiméde, která v oblasti prováděla zkoušky motorů. Šalupa jde okamžitě ke dnu i s celou pětičlennou posádkou, Archiméde je lehce poškozena. Daný sektor byl toho dne označen za nepřístupný civilním plavidlům, mnohé rybářské lodě ale tento zákaz jednoduše ignorovaly.