Zimní válka: Karelská šíje
1) Obránci Mannerheimovy linie zažívají další den pod neustálým sovětským ostřelováním. Na finské pozice i nadále dopadají tisíce granátů denně, což v kombinaci s agresivní průzkumnou činností sovětské pěchoty obránce velmi vyčerpává. Během dne je v sektoru Summa-Lähde sovětskou palbou zasažena a těžce poškozena pevnůstka Miljoonalinnake – jedna ze dvou pevnůstek hájící slabé místo linie mezi jezerem Summajärvi a močálem Munasuo. Finové se jí snaží urychleně opravit, kvůli dešti ruských granátů ale mohou pracovat jen po setmění.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Finské bojové skupiny Mehiläinen a Lohikäärme obléhající motti u Lemetti dostávají od štábu IV. sboru rozkaz přejít na novou taktiku. Jelikož. Jelikož Finové postrádají dostatečnou palebnou sílu pro zlomení odporu Sovětů zakopaných v kapse, mají místo toho zahájit sérii nočních útoků prováděných malými jednotkami. Následujících 48 hodin budou finské jednotky okolo zmíněného motti podnikat lokální noční nájezdy, ty ale nebudou mít žádný hmatatelný efekt.
Zimní válka: severní úsek
1) Na frontě žádné větší změny. Vojáci finské 9. pěší divize se přesouvají do shromaždišť pro chystaný útok na pozice sovětské 54. horské střelecké divize.
Zimní válka: Laponsko
1) Žádné změny.
Dění v Protektorátu
1) V Praze je Gestapem zatčen Přemysl Šámal – československý politik a bývalý kancléř T. G. Masaryka i Edvarda Beneše, který se kvůli této funkci mimo jiné vzdal funkce pražského starosty. Po německé okupaci se postavil do čela Politického ústředí, kde působil pod krycím jménem Oráč. Po zatčení jej čekají čtyři měsíce tvrdých výslechů, po nichž bude přemístěn do berlínské věznice Moabit. Odsud bude v roce 1941 propuštěn na kauci do soukromé nemocnice v Berlíně, kde 9. března zemře na následky dlouhého věznění.
2) Na Pražském hradě se protektorátní ministr dopravy Jan Havelka schází s Václavem Janíkem a Josefem Drahokoupilem, kteří zastupují vedení Stranu českých fašistů. Ta požaduje zvýšení počtu svých představitelů na vedoucích pozicích protektorátních úřadů, jednání ale končí bez jakéhokoliv výsledku. Po této schůzce bude v březnu následovat ještě jedna, na níž si čeští fašisté řeknou o několik ministerských pozic.
Dění ve světě
1) Italský ministr zahraničí hrabě Ciano se schází s Toivem Mikaelem Kivimäkim, finským velvyslancem v Římě. Ten Ciana žádá o zbraně, zejména pak těžké dělostřelectvo; podle Cianových zápisků tak činí „zoufalým tónem“. Kivimäki rovněž prohlašuje, že pokud se situace na frontě nezmění, ruská početní i palebná převaha nakonec podlomí finskou morálku a fronta se zhroutí.
2) Německý štáb dokončuje finální verzi plánu na invazi do Norska a Dánska. Oproti předchozím iteracím se má útoku zúčastnit celý XXI. armádní sbor sestávající z pěti pěších a jedné horské divize. V první vlně útoku se mají elementy tří divizí vylodit v Bergenu, Narviku, Trondheimu, Kristiansandu, Stavangeru, Tromsø i samotném Oslu. Spolu s tím mají být vůbec poprvé nasazeny tři roty výsadkářů, které mají obsadit důležitá letiště. V hlavním městě je pak úkolem útočníků v prvních hodinách invaze zajmout norského krále Haakona VII i celý norský parlament. Štáb OKH doufá, že tímto rychlým úderem dosáhnou norské kapitulace hned první den. Sekundárním cílem invaze je obsazení Dánska, které chtějí Němci využít jako shromaždiště a leteckou základnu pro podporu operací v Norsku. Dánská armáda je velmi slabá a OKH zde proto neočekává větší odpor.
3) Winston Churchill navštěvuje manchesterskou koncertní síň Free Trade Hall, kde před 2500 posluchači pronáší projev o současné válečné situaci. Německo podle něj již ztratilo šanci na rychlé vítězství a Velká Británie v první fázi války de facto zvítězila. Ačkoliv pak vyjadřuje vděk za to, že německé síly během první válečné zimy nepodnikly žádnou ofenzivu, varuje před pohodlností a usnutím na vavřínech. Na to konto prohlašuje, že: „…nebudeme pouze nekonečně čekat, až přijde úder a my na něj později zareagujeme. Doufáme, že jednoho dne tuto práci přenecháme Hitlerovi a postavíme jej do pozice toho, kdo vyhlíží další útok.“ Pokud ale má Británie převzít iniciativu, musí se do válečného úsilí zapojit celý národ. „Nelze ztratit ani týden, ani den, ani hodinu!“. Churchill rovněž hovoří o Německu, označuje jej za slabšího soupeře než za dob Velké války a ostře odsuzuje perzekuce proti okupovaným národům. Zmiňuje i Čechoslováky; podle něj již bylo z Protektorátu Čechy a Morava odvlečeno na nucené práce téměř 100 000 českých dělníků. V závěru projevu pak zmiňuje i hrozbu německých magnetických min a ponorek – podle něj již Němci přišli o polovinu předválečného stavu ponorek a je jen otázkou času, než britští vědci vynaleznou účinná protiopatření proti minám. Za zmínku stojí, že Churchillův projev je třikrát narušen příznivci Britské unie fašistů, kteří provolávají slávu vůdci BUF Oswaldu Mosleymu a žádají okamžitý mír s Německem. Churchill sám tato přerušení komentuje s klidem: „Já je zvládnu. S projevy na divokých setkáních mám čtyřicet let zkušeností.“
4) Jihoafrický parlament poměrem hlasů 81:59 odmítá návrh vůdce opozice Jamese Hertzoga na uzavření míru s Německem. Hlasování předchází dlouhá rozprava, během níž Hertzog prohlašuje, že Jižní Afrika by se do války neměla zapojovat, pokud není přímo ohrožena Velká Británie. Podle něj nemá smysl posílat jihoafrické muže na smrt v evropské válce. Zmiňuje také svůj názor, že za válku může smlouva z Versailles a podle něj neexistuje žádný důkaz, že by Hitler usiloval o světovládu. Na závěr prohlašuje, že každý další den účasti Jižní Afriky ve válce je „…zavrženíhodným zločinem proti německým ženám a dětem.“ Na adresu Československa pak zmiňuje biblický verš: „Nech mrtvé, ať pochovávají jiné mrtvé.“ Premiér Jan Smuts označuje Hertzogova slova za obhajobu nacismu jako vystřiženou z Mein Kampf a dodává, že „…Goebbels by to nezvládl lépe.“ Mluvčí strany labouristů pak prohlašuje, že celý Hertzogův návrh byl jen dílem německé propagandy za účelem rozdrobit Commonwealth.
5) Deník New York Times s odvoláním na svého moskevského reportéra informuje, že v Moskvě vzrostly ceny potravin o 35 %. Podle deníku může za zdražení Zimní válka, neboť velká část produkce potravin směřuje na frontu. Sovětská ambasáda ve Washingtonu D.C. tyto zprávy označuje za absurdní.
Válka na moři
1) Jihovýchodně od Orknejí je ponorkou U-20 napaden neeskortovaný konvoj čtyř obchodních plavidel tvořených dánskou nákladní lodí England, norskou pobřežní lodí Faro, norskou nákladní lodí Hosanger a dánskou nákladní lodí Fredensborg. Kapitán U-20 využívá příležitosti a během několika hodin všechna čtyři plavidla posílá ke dnu. Celkem je zabito 55 námořníků.
2) V americkém Grotonu je na vodu spuštěna ponorka USS Tautog (SS-199) coby druhý člun třídy Tambor. V následujících letech se stane 11. nejúspěšnější americkou ponorkou války s celkem 26 potopenými japonskými loděmi na kontě (celková tonáž 72 606 t).
3) V čínském Fu-čou je japonským dělovým člunem zadržen britský parník Wingsang plující po řece Min-ťiang. Japonská námořní pěchota se naloďuje, po kontrole dokladů ale plavidlo bez dalších incidentů propouští. Je velmi pravděpodobné, že se jedná o mírnou odvetu za britské zadržení lodi Asama Maru z 22. ledna.