Zimní válka: Karelská šíje
1) Sovětské ostřelování Mannerheimovy linie neustává. Ruské granáty působí Finům ztráty, ničí polní opevnění a ztěžuje zásobování. Finská artilerie nemá dostatek munice pro účinnou protibaterijní palbu, kvůli čemuž mají dělostřelci rozkaz pálit jen v případě sovětského útoku.
2) Rota sovětské pěchoty se během dne pokouší obsadit ostrovy Suursaari a Rumakoira ležící na zamrzlém jezeře Muolaanjärvi. Finské jednotky v oblasti jejich útok odráží.
3) Štáb sovětského Severozápadního frontu k tomuto dni finišuje s přípravami nové ofenzivy proti Mannerheimově linii. Oproti předválečnému plánu komandarma Mereckova, který počítal s úderem po celé délce hranice s Finskem, se veškeré ofenzivní operace soustředí na Karelskou šíji. Zbytek ruských jednotek podél hranice má setrvat v defenzivě.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Finské pěší rotě ze stavu bojové skupiny Mehiläinen se daří rychlým výpadem obsadit sovětský opěrný bod na perimetru východního motti u Lemetti. Finové nicméně nemají dost mužů ani palebné síly na postup do nitra kapsy, a jejich postup se tak zastavuje.
Zimní válka: severní úsek
1) Žádné změny.
Zimní válka: Laponsko
1) Žádné změny.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Ruské bombardéry útočí na Nurmes, umírá nejméně 19 civilistů.
2) Při hlídce nad Märkäjärvi jsou stíhačky dobrovolnického 19. leteckého pluku napadeny sovětskými Polikarpovy I-15. V souboji je sestřelen a zabit podporučík Johan Sjökvist, který se stává prvním příslušníkem pluku padlým v boji. Celkově jde o druhou ztrátu jednotky – první byl poručík Per Sterner, jenž 12. ledna zahynul při kolizi dvou lehkých bombardérů Hawker Hart nad Märkäjärvi.
Dění v Protektorátu
1) Ministerstvo financí zveřejňuje vyhlášku zakazující protektorátním Židům volně nakládat se svými peněžními prostředky. Veškerá bankovní konta Židů jsou prohlášena za vázaná a jejich majitelé z nich mohou jednou měsíčně vybrat pevně stanovenou částku 1500 korun. Tato částka je počítána na rodinu bez ohledu na počet jejích členů. Spolu s tím vstupuje v platnost zákaz placení Židům za jakékoliv zboží či služby; veškeré platby musí probíhat pouze skrze vládou stanovené devizové účty. Vyhláška vstoupí v platnost 27. ledna.
Dění ve světě
1) Britská vláda prostřednictvím velvyslance v Bukurešti zasílá rumunské vládě depeši, v níž vyjadřuje naději, že Rumunsko nenaruší doposud dobré vztahy s Velkou Británií a Francií – tedy zeměmi, které Rumunsko tradičně chránily proti zahraniční agresi. Ačkoliv depeše neobsahuje žádné konkrétnější výzvy, podle spekulací světového tisku je skutečným motivem snaha Spojenců zajistit si převahu na rumunském trhu s ropou. V současnosti je zhruba 80 % produkce rumunských ropných polí využíváno společnostmi s britskými, francouzskými, belgickými, nizozemskými a americkými vlastníky. Podle teorií tisku se ale západní vlády obávají, že rumunská vláda podlehne německému diplomatickému tlaku a zvýší export ropy do Německa na úkor Spojenců. To by nejen vychýlilo strategickou rovnováhu v regionu, ale také významně podpořilo německou válečnou výrobu.
2) Na jednání polského exilového parlamentu v Paříži zaznívá emotivní projev Ignacyho Jana Paderewského – světoznámého pianisty, skladatele, státníka, bývalého polského premiéra a toho času předsedy Národní polské rady (poradního orgánu polské exilové vlády). Paderewski prohlašuje, že ačkoliv je polské území obsazeno, Polsko samotné stále existuje a nelze jej zničit. „Polsko je nesmrtelné. Osvobodíme jej ze zajetí a obnovíme z trosek. Nevím, jak dlouho mi ještě Bůh umožní působit v Radě. Proto bych rád svůj názor vyjádřil jako polský občan.“ Následně hovoří o demokratických principech coby základu poválečného Polska – podle něj Poláci nebojují za feudální, kapitalistickou, socialistickou či rolnickou zemi, nýbrž za jednotné Polsko. Domnívá se, že v budoucnu bude třeba nalézt takovou formu vlády, která skloubí osobní svobody a rovnost občanů před zákonem se silnou exekutivou schopnou fungovat v poválečné Evropě.
3) Benito Mussolini na schůzce italských ministrů hovoří o mezinárodní situaci. Podle něj Spojenci již nemají šanci ve válce zvítězit a Itálie si nemůže dovolit zůstávat nadále neutrální. Duce se domnívá, že čím déle bude země trvat na neutralitě, tím spíše bude v Evropě hrát druhé housle. Podle jeho odhadů bude moci italská armáda zahájit útočné operace již v druhé polovině roku 1940 či počátkem roku 1941. Zmiňuje i možnost bombardování francouzských měst či ovládnutí Středozemního moře. Část ministrů je jeho projevem nadšena, zbytek má vážné pochyby. Mezi nimi je jak ministr zahraničí hrabě Ciano, tak i ministr financí Riccardi. Ten se Cianovi později svěřuje, že Duceho plán podle něj není reálný, neboť Itálie na vedení útočné války jednoduše nemá zdroje.
4) Britské ministerstvo zahraničí zasílá do Tokia depeši s reakcí na včerejší japonský protest nad zadržením lodi Asama Maru. Podle Londýna má Royal Navy právo zatknout jakéhokoliv německého občana v odvodovém věku. Reaguje tak na námitky Japonců, že nikdo ze zatčených německých námořníků nebyl příslušníkem ozbrojených sil.
Válka na moři
1) U Lindisfarne je německou ponorkou U-19 potopena britská nákladní loď Baltanglia. Stejná ponorka o pár hodin později posílá ke dnu i norskou nákladní loď Pluto. Posádky obou lodí jsou beze ztrát zachráněny jinými loděmi.
2) Východně od Orknejí je ponorkou U-18 potopena norská nákladní loď Bisp. Všech 14 členů posádky umírá. Východně od Yarmouthu pak námořní mina posílá ke dnu finskou nákladní loď Onto; celá posádka je zachráněna britskou šalupou Egret.