Zimní válka
1) V 06:50 zahajuje Rudá armáda dělostřeleckou přípravu na Karelské šíji. O deset minut později se přidávají děla i na jiných místech podél hranice. V 07:00 pak hranice bez vyhlášení války překračují čelní oddíly čtyř sovětských armád. Ve Finsku je ve 13:30 vyhlášeno stanné právo. Začíná tzv. Zimní válka.
Výchozí pozice finských a sovětských sil s naznačenými směry sovětského postupu.
Zimní válka: Karelská šíje
1) Sovětská 7. armáda pod velením komandarma Jakovleva disponuje devíti pěšími divizemi a čtyřmi obrněnými brigádami. Jakovlevovým úkolem je co nejrychleji prolomit Mannerheimovu linii a dobýt Viipuri. Následně má armáda dobýt Lappeenrantu a poté vyrazit na západ k Helsinkám. Jakovlev má celkem k dispozici bezmála 120 000 pěšáků, přes 1500 děl a více než 1400 tanků. Podporu ze vzduchu mu zajišťuje na 1400 letadel.
2) Obrana Karelské šíje je úkolem finské Armády na šíji pod velením generálporučíka Hugo Östermanna. Jeho síly jsou jasně přečísleny; čítají čtyři divize pěchoty rozdělené do dvou sborů - II. armádního sboru (genpor. Öhquist) na západní straně šíje a III. armádního sboru (genmaj. Heinrichs) na východní straně. Celkem má Östermann k dispozici sotva 26 000 pěšáků, 71 děl a 29 protitankových kanónů.
3) Finský obranný plán počítá s jen symbolickým odporem na hranicích. Pohraniční jednotky mají za úkol vést ústupové boje, nenechat se zatáhnout do většího střetu a maximálně Sověty zdržet. Tím mají poskytnout Östermannovým jednotkám čas na obsazení Mannerheimovy linie. Tak se také děje - předsunuté oddíly sovětské 7. armády narážejí během dne na minimální odpor a poměrně rychle obsazují Kuokkalu a Kellomäki. Postup rudoarmějců ale zdržují jak neustálé přestřelky s finskými pohraničníky, tak i problémy s logistikou. Zásobování celé armády je odkázáno jen na několik silnic a v týlu tak dochází k zácpám.
4) Síly generálporučíka Östermann se urychleně přesouvají k Mannerheimově linii – mohutnému obrannému pásmu táhnoucímu se od Taipale na východním pobřeží Karelské šíje až po pobřeží Finského zálivu. Navzdory své reputaci (později notně živené ruskou propagandou) je jen malá část linie řádně opevněna. Naprostou většinu obranných pozic tvoří polní opevnění, zákopy, ostnatý drát, protitankové zátarasy a přírodní překážky. Betonové pevnůstky a opěrné body jsou pak silně zastaralé a kvůli akutnímu nedostatku protitankových zbraní je drtivá většina z nich ozbrojena jen kulomety. Bunkry a kulometná hnízda jsou příliš daleko od sebe a nemohou se navzájem krýt, v prostoru Summa-Lähde pak několikakilometrový úsek fronty brání pouze dvě pevnůstky.
Zimní válka: Východní Karélie
1) Severně od Ladožského jezera překračuje hranici sovětská 8. armáda v čele s komandarmem Chabarovem. Jejích 6 pěších divizí (celkem cca 75 000 mužů, přes 150 tanků a 500 děl) má za úkol postupovat do nitra Finska a do deseti dní dosáhnout linie Joensuu-Sortavala. Poté má Chabarov své síly vést podél severního břehu Ladožského jezera a vpadnout do týlu Mannerheimovy linie. Konkrétní plány jsou následující
56. střelecký sbor komdiva Čerepanova (18., 168. a 75. střelecká divize) má postupovat mezi Ladožským jezerem a jezerem Jänis,
56. střelecká divize má za úkol obsadit důležitou křižovatku u Loimoly,
1. střelecký sbor (kombrig Panin) o síle dvou divizí postupuje k Ilomantsi a Korpiselkä.
Ani zde Rudá armáda během prvního dne války nenaráží na větší odpor.
2) Obrana Ladožské Karélie spočívá na bedrech IV. armádního sboru generálmajora Juha Heiskanena, jehož jádro tvoří 12. a 13. pěší divize. Finští vojáci se zde nemohou opřít o žádné polní opevnění a musí tak vzít zavděk přírodními překážkami. Těch naštěstí Karélie nabízí dostatek - krajinu pokrývají husté lesy křižované říčkami a jezery, mezi nimiž vede jen několik zpevněných cest.
3) Ve středním Finsku útočí sovětská 9. armáda (komkor Duhanov) čítající jeden střelecký sbor o síle tří divizí. Duhanovovým cílem je postupovat co nejrychleji k Oulu a přetnout Finsko vedví. 122. střelecká divize proto postupuje k Salle a v odpoledních hodinách bez boje obsazuje vesnici Alakurtti. Tu ustupující Finové vypálili do základů. 163. střelecká divize se mezitím blíží k Suomussalmi, zatímco 54. 54. horská střelecká divize má na severním křídle sboru provést velký obchvatný manévr směrem na Kuhmo.
4) Finské velení v čele s polním maršálem Mannerheimem je rozsahem sovětského útoku na severním úseku zaskočeno. Nikdo totiž nečekal, že Sověti budou chtít s takto početnými silami postupovat skrze desítky kilometrů hustě zalesněného terénu dělícího hranice od obydlených oblastí na západě Finska. Mannerheimovu štábu něco takového nedává smysl z hlediska strategického ani logistického. Jak se později ukáže, jde o fatální chybu sovětských plánovačů.
Zimní válka: Laponsko
1) Na severním pobřeží Finska vyráží do útoku 14. armáda (komkor Frolov) o síle tří divizí. Frolovovým cílem je obsadit Petsamo a připravit tak Finsko o jediný severní přístav. Současně s tím mají jednotky obsadit i tamější doly na měď. Během prvních hodin útoku Sověti obsazují Rybářský poloostrov a směřují na Petsamo a Luostari.
2) Severní Finsko brání stejnojmenná skupina genmaj. Tuompa. Ten má k dispozici toliko 8 pěších praporů rozprostřených po téměř 800 km dlouhé frontě. Ani na tomto úseku proto zpočátku Rudá armáda nenaráží na silnější odpor.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Sovětské letectvo hned v prvních hodinách války zahajuje intenzivní bombardovací kampaň proti finským městům. Bomby dopadají na Hanko, Haminu, Kemijärvi, Kotku, Käkisalmi, Lahti, Petsamo, Viipuri a další města. Finské letectvo disponuje pouze hrstkou stíhaček a místo snahy o obranu finského nebe proto během dne raději rozptyluje perutě na polní letiště.
2) Na Helsinky ráno útočí šest bombardérů Tupolev SB ze stavu 35. DBAP, které z malé výšky shazují bomby a letáky na letiště Malmi a jižní část města. O několik hodin později je hlavní město napadeno 57. smíšeným leteckým plukem, jehož 10 letounů Iljušin DB-3 zasypává bombami centrum města a základnu hydroplánů Santahamina. Umírají 3 lidé, dalších 16 je raněno. Největší škody ale páchá třetí vlna tvořená osmi bombardéry DB-3 z řad 1. minotorpédonosného pluku. Letouny se neúspěšně pokusily najít pobřežní obranné loděVäinämöinen a Ilmarinen, místo nich ale nakonec shazují pumy přímo do centra Helsinek. Bomby zcela ničí sídlo Technické univerzity a vážně poškozují řadu dalších budov. Ironií osudu je poškozena i sovětská ambasáda. Ve čtvrti Hietalahti pak dochází k silnému požáru tamějších zásobníků paliva. Umírá 91 civilistů, dalších 240 je zraněno.
3) Cílem útoku sovětských bombardérů se stává i Hanko, kde kotví zmíněné pobřežní bitevní lodě Ilmarinen a Väinämöinen. Ani jedna není zasažena, několik hodin po útoku ale obě plavidla vyplouvají směrem k Ålandám s cílem souostroví bránit před případným vyloděním.
Zimní válka: dění v zázemí
1) Finský diplomat Juho Kusti Paasikivi, který vedl neúspěšná jednání se Sověty, se v rozhovoru pro média nechává slyšet, že sovětský útok bez vyhlášení války porušuje hned tři samostatné pakty o neútočení. Kromě paktu o neútočení z roku 1932 jde o Smlouvu z Tartu (1920) a také Úmluvu Ligy národů.
2) Polní maršál Carl Gustaf Emil Mannerheim je finským kabinetem s okamžitou platností jmenován nejvyšším velitelem finských ozbrojených sil. V této funkci tak střídá prezidenta Kyösti Kallia. Mannerheim je velezkušený vojevůdce a veterán finské občanské války, po jejímž konci rok působil jako regent Finska. V roce 1933 se pak stal jediným finským polním maršálem. Právě během Zimní války se Mannerheim stane symbolem nezdolnosti finského lidu, kterážto reputace jej v roce 1944 vynese až do prezidentského křesla.
Dění v Protektorátu
1) Gestapo provádí další vlnu zatýkání vysokých důstojníků Obrany národa. V Brně jsou Gestapem zatčeni kapitán Jaroslav Gardavský a štábní kapitán František Blabolil (oba popraveni v létě 1942). V Moravské Ostravě končí v poutech štábní kapitán Ladislav Mácha (popraven v září 1942), zatímco v Uherském Hradišti dopadá Gestapo pplk. Vladimíra Štěrbu (v březnu 1940 spáchá ve vězení sebevraždu). Touto akcí se Gestapu daří vážně narušit struktury Obrany národa na Moravě. V kombinaci s dalšími zatýkacími akcemi v minulých týdnech napříč protektorátem pak dochází k faktickému rozbití celé tehdejší garnitury ON. Zbývající vysocí důstojníci jsou později nuceni buď přejít do ilegality, nebo se pokusit o emigraci.
2) Protektorátní ministr vnitra Josef Ježek vydává oběžník určený zemským úřadům v Praze a Brně, které podle něj musí vyzvat všechny potulné Romy, aby si do konce ledna 1940 našli trvalé sídlo a zanechali kočování. Implementace oběžníku nicméně narazí na silný odpor obcí a jejich neochotu poskytnout Romům domovskou příslušnost (tj. právo na pobyt v obci a nárok na zaopatření z obecních prostředků).
Válka na moři
1) Zimní válka začíná i ve Finském zálivu. V 07:45 zahajuje sovětský torpédoborec Gordyj ostřelování základny finské pobřežní stráže na ostrově Lavansaari. Jeho palba ničí zde kotvící finský hlídkový člun AV-45 a usmrcuje všechny 4 členy posádky. V Liinakhamari jsou ztraceny finské pobřežní lodě Jaameri a Syvari; není jisté, zda jde o důsledek sovětské palby. Sovětský křižník Kirov doprovázený torpédoborci Smetlivyj a Stremitelnyj mezitím ostřeluje finskou pobřežní baterii na ostrově Russarö (cca 5 km jižně od poloostrova Hanko), je ale lehce poškozen odvetnou palbou a musí se stáhnout z dostřelu. Křižník později zamíří do Kronštadtu k opravám a zůstane zde až do konce války.
2) Jihovýchodně od Flamborough Head je námořní minou vážně poškozen norský tanker Realf. Jeden člen posádky umírá, tanker se potopí následující den. Severně od Margate pak námořní mina potápí britskou nákladní loď Sheaf Crest, umírá 1 námořník. Zbytek je zachráněn jinými loděmi.
3) Shrnutí války na moři za listopad 1939:
ztráty Spojenců: 44 obchodních lodí a 6 válečných lodí
ztráty Německa: 15 obchodních lodí, 4 válečné lodě, 1 ponorka
Ke dnu šlo rovněž celkem 38 lodí plujících pod vlajkami neutrálních států.