Zimní válka: Karelská šíje
1) Sovětský 10. střelecký sbor využívá stažení finských sil a západně od Summy překračuje nyní již nebráněnou Mannerheimovu linii. Čelní oddíly sboru pronásledují ustupující finskou 5. pěší divizi a rychle se blíží k Prozatimní linii. Síly finského II. sboru mezitím dokončují spořádaný ústup na novou obrannou linii a rychle se zakopávají.
2) Sovětská 123. střelecká divize u Lähde útočí na pozice vážně oslabeného 62. pěšího pluku. Ten se pod velením nezkušeného plk. Laguse nedokázal včas přeskupit a masa ruských tanků bez větších problémů proráží skrz jeho obranu. Mezi obránci se šíří panika, mnozí Finové zahazují zbraně a utíkají. Sovětská divize tak může bez většího odporu postupovat dále na sever a do setmění se její čelní oddíly přibližují k vesnici Kämärä ležící méně než 30 km od Viipuri.
3) U Taipale žádné změny. Pěší útvary sovětské 13. armády podnikají za vydatné dělostřelecké podpory několik ztečí ve směru na Kirvesmäki a Koukkuniemi, všechny útoky jsou však s vážnými ztrátami odraženy. Tlak rudoarmějců postupně slábne, jak 3. střelecký sbor rychle ztrácí sílu v bojích pokračovat.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Žádné změny.
Zimní válka: severní úsek
1) V časných ranních hodinách se finským silám u Kesseli konečně daří prolomit zoufalou obranu sovětských lyžařů. Přeživší rudoarmějci se rozptylují do malých skupinek a snaží se proklouznout z obklíčení. Naprostou většinu z nich obkličují a likvidují finské hlídky, a uniknout se daří jen hrstce mužů. Následujících několik dní pak budou finské hlídky narážet na skupinky ruských lyžařů snažící se v otevřeném terénu najít cestu zpět za sovětské linie. Podaří se to méně než 50 z nich; část proklouzne finským perimetrem a přidá se k spolubojovníkům obklíčeným v kapse u Luelahti.
2) Sovětským ústupem končí celá bitva u Vetka a Kesseli. Rudá armáda zde ztratila přes 400 elitních vojáků včetně jejich velitele, likvidace lyžařské brigády však zároveň odčerpala velkou část finské 9. pěší divize. Štáb ruské 9. armády na hlášení o ztrátě brigády zareaguje vysláním dalších posil. Konkrétně jde o většinu 163. střelecké divize, jenž byla po svém rozprášení u Suomussalmi v prosinci 1939 opět zformována v zázemí.
Dění v Protektorátu
1) Území protektorátu opouští plukovník Alois Liška – dělostřelec a bývalý legionář, který v roce 1938 velel artilerii 1. rychlé divize. Po březnu 1939 se přidal k Obraně národa, v jejíž řadách se stal krajským velitelem ON na Mladoboleslavsku. K odchodu z vlasti jej donutily zatýkací akce Gestapa namířené proti strukturám ON. Později vstoupí do řad čs. exilových sil, zúčastní se bojů ve Francii a od března 1943 bude velet celé 1. československé samostatné obrněné brigádě. Tu po vylodění v Normandii povede při obléhání Dunkerque a neúspěšně se bude snažit získat povolení k nasazení brigády při osvobozování Československa. Po válce dosáhne hodnosti armádního generála a povede Vysokou školu válečnou v Praze, po únoru 1948 ale odejde z vlasti podruhé a komunisté jej v nepřítomnosti degradují na vojína v záloze. Zemře v roce 1977 v Londýně, hodnost i vyznamenání mu budou navrácena až in memoriam po listopadu 1989.
Dění na Slovensku
1) V Bratislavě je slavnostně otevřena Vysoká vojenná škola, jejím prvním velitelem je jmenován plukovník generálního štábu Augustin Malár. Škola nabízí tříleté studium ve dvou oborech – služba na generálním štábu a intendance. Náplní studia jsou primárně vojensko-odborné předměty doplněné všeobecným vojenským vzděláním a látkou vyučovanou na civilních vysokých školách. Kadety čekají rovněž praktické kurzy v různých druzích útvarů a stáže v Německu (později i na východní frontě a okupovaných územích). Do prvního ročníku nastupuje 35 kadetů. Škola bude fungovat až do konce války.
Dění ve světě
1) Britský vyslanec Stafford Cripps se v Moskvě setkává s ministrem zahraničí Molotovem. Hlavním tématem jednání jsou obchodní vztahy mezi Británií a SSSR. Cripps vyjadřuje ochotu k jejich zlepšení, tomu ale podle Molotova stojí v cestě „nepřátelské jednání Británie vůči SSSR“. Molotov rovněž obviňuje Británii z toho, že „…bezdůvodně natlačila Finsko do války proti SSSR.“ Podle něj se sovětská vláda od začátku snažila o zachování míru v Evropě (o čemž z jeho pohledu svědčí pakt Ribbentrop-Molotov) a neúspěch této snahy klade za vinu britské vládě. Zmiňuje také mediální kampaň „buržoazního tisku“, který podle něj šíří o Sovětském svazu nepravdy a pomluvy. V závěru jednání Cripps prohlašuje, že pokud se v budoucnu dostane do vlády, udělá vše v jeho silách pro narovnání britsko-sovětských vztahů. Molotov tuto nabídku kvituje s tím, že zlepšení vztahů je v jeho očích velmi důležité.
2) Švédský večerník Folkets Dagblad Politiken zveřejňuje detaily jednání finského ministra zahraničí Tannera se zástupci švédské vlády z 13. února, na kterém Švédové odmítli přímou vojenskou podporu Finska. Švédský premiér Per Albin Hansson reaguje tiskovým prohlášením, v němž průběh i závěr schůzky potvrzuje.
3) Britská Obrněná divize (mobilní útvar složený ze dvou obrněných brigád a podpůrných odřadů, toho času dislokovaný v Alexandrii) je z rozkazu britského velení přejmenována na 7. obrněnou divizi. Znakem divize je pouštní myš jerboa, kterou jako maskota útvaru zavedl již v roce 1939 první velitel divize genmaj. Michael O’Moore Creagh. Právě díky tomuto znaku si divize později vyslouží přezdívku „Pouštní krysy“. Jde o začátek existence jedné z nejslavnějších obrněných divizí britské armády, která se zúčastní takřka všech významných operací v severní Africe, bude bojovat na italském válčišti a později se vylodí v Normandii. Zde budou jejími nejvýznamnějšími bojovým vystoupeními bitva o Caen a bitva ve Falaiské kapse, po čemž se zúčastní osvobozování severozápadní Evropy a nakonec vstoupí na německou půdu. Válku zakončí dobytím Hamburku, v létě 1945 se zúčastní vítězné přehlídky v Berlíně a v řadách BAOR bude sloužit až do roku 1958. Později sice bude reorganizována na 5. pěší divizi, její tradice a insignie ale přetrvají v podobě 7. obrněné brigády. Ta bude existovat až do roku 2014.
Válka na moři
1) Německý tanker Altmark, toho času eskortovaný trojicí norských plavidel (dělovým člunem Firern a torpédovými čluny Skarv a Kjell), je zachycen britským torpédoborcem Cossack. Německý kapitán okamžitě nabírá kurz do blízkého Jøssingfjordu ve snaze Britům uniknout. Cossack se celkem třikrát přibližuje s úmyslem vyslat na palubu abordážní komando, cestu mu ale vždy přehrazují norská plavidla s připravenými torpédomety. Kapitán Cossacku žádá britskou admiralitu o další instrukce. O několik hodin dostává pokyny přímo od 1. lorda admirality Winstona Churchilla: pokud nebudou Norové souhlasit s eskortováním tankeru do Bergenu, má posádka Cossacku povolení loď obsadit. Palbu na norská plavidla má torpédoborec zahájit pouze v případě, že se Norové postaví na odpor nalodění a nebudou reagovat na varování. I tehdy pak má Cossack reagovat pouze „přiměřenou silou.“ Churchill tyto rozkazy vydává s plným vědomím faktu, že by tím otevřeně narušil norskou neutralitu.
2) Norská plavidla nabídku na společnou eskortu Altmarku do Bergenu odmítají. Stejně tak odmítají i britskou nabídku na nalodění se společně s Brity. Ve 22:20 proto Cossack vysílá abordážní komando, které se naloďuje bez jakéhokoliv narušování ze strany norských lodí. Německá posádka klade ozbrojený odpor a na palubě tankeru tak vypuká krátká šarvátka, při níž je 7 Němců zabito a dalších 11 raněno. Britská námořní pěchota následně otevírá nákladový prostor a osvobozuje všechny zajaté námořníky. Ti jsou přepraveni na palubu Cossacku, jenž krátce po půlnoci oblast opouští.
3) Západně od Jøssingfjordu je britským torpédoborcem Ivanhoe zadržena německá nákladní loď Baldur, která podle všeho zachytila rádiové volání o pomoc z Altmarku a spěchala mu na pomoc. Než se pak mohou Britové nalodit, je Baldur opuštěn a potopen vlastní posádkou.