Zimní válka: Karelská šíje
1) Útvary sovětské 7. armády pokračují v pomalém postupu k Mannerheimově linii. Ústupové boje zde vedou finská úkolová uskupení Rautu, Lipola, Uusikirkko a Muolaa. Finové jsou jen lehce vyzbrojeni a čelí drtivé přesile, skvěle ale využívají členitého terénu a daří se jim sovětský postup zpomalovat. V případě střetu pak finští vojáci ustupují až při hrozbě obklíčení. Na straně Sovětů se oproti tomu projevují mezery ve výcviku, organizaci i logistice. Pěší útvary postupují jen velmi pomalu, vázne také koordinace pěšáků a tanků.
2) Finské jednotky během dne vyklízejí Terijoki a spořádaně ustupují k Mannerheimově linii. Do setmění je město bez boje obsazeno Rudou armádou, což umožňuje vyhlášení Finské demokratické republiky (viz níže).
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Na severním křídle sovětské 8. armády postupuje 1. střelecký sbor kombriga Panina, kterému v cestě stojí bojová skupina Räsänen (plk. Räsänen) o cíle cca 4000 mužů. Räsänen své muže pod hrozbou obklíčení stahuje dále od hranice, kvůli čemuž Sověti do večera dosahují důležité křižovatky u Suojärvi.
2) Na jižním křídle 8. armády postupuje 56. střelecký sbor (komdiv Čerepanov) čítající dvě střelecké divize o celkovém počtu 29 521 mužů a 46 tanků. Sověti rychle obsazují křižovatku u Käsnäselkä a postoupit po silnici Käsnäselkä-Kitilä. Bránící finská 13. pěší divize (plk. Hannuksela) se skrze Uomaa stahuje do připravených obranných pozic u Kitilä.
Zimní válka: severní úsek
1) Sovětská 163. střelecká divize pokračuje v postupu k Suomussalmi. Severní křídlo (662. střelecký pluk a 81. horský střelecký pluk) postupuje k Palovaaře ležící na půli cesty do Suomussalmi, zatímco jižně postupující 759. střelecký pluk pochoduje po silnici vedoucí k Raate a během dne dosahuje první finské obranné linie na řece Puraksenjoki. Tu hájí finský 15. samostatný pěší prapor, který se zde nemůže opřít o žádné opevnění a spoléhá jen na přírodní překážky. I přesto se jim daří odrazit odpolední útok praporu pěchoty. Do 3. prosince provedou Sověti ještě další tři útoky, Finové všechny odrazí.
Zimní válka: Laponsko
1) Dva sovětské pěší pluky se během dne pokouší o průlom skrze šíji oddělující Rybářský poloostrov a poloostrov Srednyj. Posílený finský prapor z řad bojové skupiny Pennanen (kpt. Pennanen) však všechny útoky odráží. Sovětská 104. horská pěší divize mezitím dostává rozkaz rozmístit se podél severního pobřeží s cílem zabránit jakémukoliv případnému pokusu o vylodění zahraničních sil. Velitel finské Skupiny Laponsko genmaj. Wallenius žádnou takovou pomoc nečeká. Stejně tak nečeká, že by byl schopen ubránit Petsamo a jeho okolí. Finské velení totiž považuje ztrátu přístavu a okolních měděných dolů za nevyhnutelnou.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Nad jezerem Muolaanjärvi dochází k prvnímu souboji finských a sovětských letadel. Šest sovětských stíhaček Polikarpov I-16 ze stavu 7. IAP útočí na dvojici dvojplošných stíhacích letounů Bristol Bulldog z řad LeLv26. Pilot jednoho z Bulldogů ustupuje a jeho spolubojovník, ylikersantti Toivo Uutu, tak zůstává proti šestici nepřátel sám. Uutu využívá vyšší obratnosti svého bulldogu a jeden I-16 sestřeluje, čímž otevírá konto finského letectva. Vzápětí je však přesilou sestřelen, první vzdušný úspěch války tak získává i VVS-RKKA. Raněný Uutu nouzově přistává na břehu Muolaanjärvi a vrak svého stroje opouští po svých.
2) Sovětské letectvo během dne útočí na finská letiště u Utti, Suur Merijoki a Immoly. Na Immolu útočí 12 Tupolevů SB ze stavu 41. SBAP letících ve výšce sotva 250 metrů. Vstříc jim vzlétají stíhačky Fokker D.XXI z řad LeLv24. Sovětští piloti finské stroje podceňují a nezaujímají obrannou formaci. Jde o vážnou chybu, kterou finští piloti trestají sestřelením čtyř ruských letounů.Jeden z nich si připisuje i kapitán Eino Luukkanen, pro nějž jde o první sestřel kariéry. Luukkanen je budoucí třetí nejúspěšnější finské stíhací eso a do konce 2. sv. války získá celkem 56 sestřelů. Během dne si pak LeLV24 nárokuje dalších 8 sestřelů.
3) Nedaleko Viipuri je finskou protivzdušnou obranou omylem sestřelen stíhací letoun Fokker D.XXI z řad LeLv24 (s. č. FR-77). Letoun dopadá na zamrzlou hladinu jezera Ronkaanlahti, jeho pilot kersantti Kukkonen umírá. Napříč frontou se během druhého dne války dějí další čtyři takové incidenty, Kukkonen je ale naštěstí jedinou obětí. Důvodem je nezkušenost příslušníků finské PVO, kteří kvůli strachu z ruských náletů pálí bez rozmyslu na cokoliv ve vzduchu.
Zimní válka: Dění v zázemí
1) Finská vláda urychleně přechází na válečný stav. Dosavadní kabinet premiéra Cajandera je okamžitě odvolán a místo něj nastupuje válečná vláda v čele s Rystem Ritim. Funkce ministra zahraničí se ujímá Väinö Tanner – zkušený diplomat vybavený plynnou angličtinou, což z něj činí ideálního muže pro vyjednávání o případné pomoci ze zahraničí. Tannerovým prvním oficiálním aktem je zaslání formálního protestu Společnosti národů. Post ministra bez portfeje získává i diplomat Juho Kusti Paasikivi, který vedl neúspěšná jednání se Sověty.
2) V čerstvě obsazeném Terijoki je oficiálně vyhlášen vznik Finské demokratické republiky - loutkového režimu podporovaného Sověty. Nový stát v čele s Ottou Kuusinenem se označuje za lidovou demokracii sloužící finskému lidu a ostře se vymezuje proti vládě v Helsinkách, kterou podle něj tvoří „reakcionářští chamtiví plutokrati“. Ve veřejném prohlášení nový stát "jménem finského lidu" (tj. pěti členů Kuusinenova kabinetu a Kuusinena samotného) vyslovuje podporu sovětské vojenské operaci na finském území a oznamuje zformování vlastních ozbrojených sil v podobě Finského armádního sboru. V závěru prohlášení Kuusinenův kabinet vyzývá všechny Finy, aby se přidali do řad FDR. Pro pořádek dodám, že Finský armádní sbor nakonec zůstane jen na papíře a podporu FDR vyjádří naprosto mizivý počet Finů.
3) Sovětský svaz s FDR okamžitě navazuje diplomatické vztahy a uznává Kuusinenův kabinet za jediného legitimního představitele Finska. Jedním z prvních Kuusinenových aktů je souhlas se všemi sovětskými územními požadavky, tj. odstoupení části Karelské šíje, prodejem ostrovů ve Finském zálivu a pronájmem poloostrova Hanko. Současně s tím sovětská agentura TASS prohlašuje, že Finská demokratická republika byla spontánně vyhlášena finskými pracujícími a její podpora mezi dělnictvem stále sílí. Sovětská propaganda pak vznik FDR prezentuje jako důkaz toho, že finští pracující si přejí mír s SSSR a již dále nechtějí žít pod "útlakem plutokratické vlády v čele s Cajanderem a Erkkem".
4) Velitel NKVD Lavrentij Berija vydává rozkaz č. 001445, v němž nařizuje vybudování táborů pro zajaté finské vojáky. Napříč východní Karélií a Leningradskou oblastí mají vzniknout záchytné tábory, odkud mají zajatci putovat do gulagů a vězeňských táborů po celém území SSSR.
Západní fronta: Vzdušné válčiště
1) Kvůli nejtužší zimě za posledních 50 let se vzdušná aktivita obou stran na západní frontě během prosince prakticky zastaví. Na obou stranách fronty kvůli počasí dojde k velkému množství nehod a jen k hrstce vzdušných střetnutí.
Dění ve světě
1) Finský velvyslanec v Londýně Georg Gripenberg se schází s britským ministrem zahraničí lordem Halifaxem a žádá jej o dodávky vojenského materiálu. Na oplátku je Finsko ochotno se Britům zaručit, že vojenský materiál nebude předáván ani přeprodáván Německu.
2) Sovětská vláda veřejně oznamuje zahájení vojenské operace na finském území. Prohlášení potvrzuje nálety na Helsinky a Viipuri a uvádí, že důvodem k operaci jsou opakovaná finská narušení sovětské hranice. Rovněž také tvrdí, že finská vláda již vyhlásila válečný stav, avšak nijak nezmiňuje vyhlášení války ze sovětské strany.
3) O začátku války ve Finsku a bombardování Helsinek informují světová média. V severských státech je zpráva přijata s krajním pohoršením, ve Stockholmu je podle některých zdrojů otevřena kancelář pro případné dobrovolníky přející si jít Finsku na pomoc. Americký prezident Roosevelt ve veřejném prohlášení ostře odsuzuje útoky na civilní cíle a nechává se slyšet, že ruské útoky narušují bezpečnost malých národů. Rovněž odsuzuje i používání síly jako prostředku zahraniční politiky a vyjadřuje jménem amerického lidu sympatie s Finskem, se kterým mají USA dlouhé a pevné přátelství. Na otázku, zda USA přeruší diplomatické styky s Ruskem, ale Roosevelt odpovídá záporně. Mluvčí jeho kabinetu pak upřesňuje, že prezident se pouze snaží udržovat komunikaci se všemi válčícími stranami v zájmu dosažení mírového řešení.
Dění v Protektorátu
1) Někdy během prosince bude u Trnávky zřízen pracovní tábor pro dělníky pracující na dálnici Vratislav-Vídeň. Zpočátku je zde ubytováno zhruba 200 českých dělníků, během války zde budou na nucených pracích drženi váleční zajatci a později i Židé. Tábor bude fungovat až do osvobození Rudou armádou v květnu 1945.
2) Do zchátralého objektu č. p. 120 v liberecké Nádražní ulici je nastěhováno několik romských rodin, jejichž členové pracují na stavbě sídliště Heimstätte (dnešní sídliště Králův Háj). Objekt je v havarijním stavu, samovolně se rozpadá a obyvatelé tak kromě zimy a nepohodlí musí čelit i neustálému riziku zřízení celé budovy. Tento fakt konstatuje i městská komise. I přesto zde ale budou Romové ubytováni až do léta 1941, kdy budou přestěhováni do novějšího tábora v Kunratické ulici. Naprostá většina obyvatel nakonec skončí v plynových komorách.
3) Během prosince se vrchnímu pražskému rabínovi Gustavu Sicherovi podaří i s rodinou legálně opustit protektorátní území a odcestovat do Palestiny. Jeho funkci převezme rabín Aladár Deutsch, který bude až do svého zatčení v roce 1941 pořádat tajné bohoslužby ve svém bytě.
4) Ve Velkém Meziříčí je Gestapem zatčen oblastní velitel Obrany národa plk. Jiří Jaroš. Během výslechů bude krýt své spolupracovníky a veškerou vinu za jejich účast v aktivitách ON vezme na sebe. Popraven bude v dubnu 1943. Místní struktury ON pak Gestapo na přelomu let 1939-1940 z velké části rozbije.
Dění na Slovensku
1) Velitelem německé ochranné zóny (Schutzzone) je jmenován generálmajor Walther Wecke, který do té doby velel výcvikovému středisku Luftwaffe se sídlem v Malackách. Tato zóna vznikla na základě Smlouvy o ochranném vztahu mezi Německou říší a Slovenským státem podepsané v březnu 1939, na základě které v západoslovenském pohraničí vzniklo nárazníkové pásmo sahající od západní hranice po východní okraj Malých a Bílých Karpat a okraj Javorníků. Velitel zóny pak podléhá vrchnímu velitelství Wehrmachtu OKW a zodpovídá za bezpečnost a pořádek. Oficiálním důvodem zřízení zóny byla ochrana politické nezávislosti a územní celistvosti Slovenska, ve skutečnosti jde především o nárazníkové pásmo jistící východní hranice Říše. Německé síly budou zónu ovládat až do osvobození Slovenska Rudou armádou v závěru války.
Válka na moři
1) U Peterheadu je ponorkou U-31 potopena norská nákladní loď Arcturus, umírá 9 mužů. Zbylých 15 členů posádky je zachráněno jinými loděmi. Stejní ponorka pak o několik hodin později posílá ke dnu i finskou nákladní loď Mercator (1 mrtvý).
2) Necelých 5 km od majákové lodi Tongue u ústí Temže je námořní minou potopena britská nákladní loď Dalryan, celá posádka 39 mužů je zachráněna. Jihovýchodně od Aberdeenu je ponorkou U-31 potopena. U Dunkerku se stává námořní mina osudnou i francouzské lodi Floride, na jejíž palubě umírají 3 muži.