Zimní válka: Karelská šíje
1) Pokračuje ničivé ostřelování Mannerheimovy linie. Na finské pozice nyní dopadá v průměru 7000 granátů denně. Z deníku genpluk. Öhquista, velitele finského II. armádního sboru: „V noci těžká dělostřelecká palba a občasné sondážní útoky v sektoru 3. pěší divize (úsek Summa-Lähde, pozn. aut.). Ruská pěchota, která nyní útočí v malých skupinách, je dobře vycvičená a velmi odvážná. (…) Podobná situace je i u Taipale. (…). Během dneška a včerejška naši muži (1., 3. a 4. pěší divize) po dlouhé pauze zničili několik útočících tanků – celkem tři.“
2) Velitelství Leningradského vojenského okruhu pokračuje v přísunu posil na Karelskou šíji. Do konce ledna již bude mít Rudá armáda v oblasti celých 30 divizí podporovaných 6 tankovými brigádami a 24 pluky dělostřelectva. 23 divizí je rozděleno mezi 7. armádu komandarma Mereckova (14 divizí) a nově utvořenou 13. armádu pod velením komkora Grendahla (9 divizí). Obě armády své divize rozdělují mezi tři střelecké sbory. Zbylých 9 divizí pak je umístěno pod osobní velení komandarma Timošenka stojícího v čele celého Severozápadního frontu. Ten chce zálohy využít pro rozvinutí jakéhokoliv případného průlomu v Mannerheimově linii.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) U Kitilä i nadále vládne patová situace. Sovětské síly obležené v kapsách podél silnice Kitilä-Uomaa drží pozice a odolávají občasným finským pokusům o zmenšení kapes. Finské jednotky se pak soustřeďují na udržení pozic okolo vzniklých motti a zabránění případným pokusům Rudé armády o průlom. Bojová skupina Oinas nicméně během dne vyvíjí tlak na výběžek fronty Rykmentti, v němž jsou sevřeny 316. a 208. střelecký pluk.
2) V ranních hodinách zahajuje sovětský 1. střelecký sbor mohutnou ofenzivu po celé délce fronty na řece Kollaa. Úderu předchází doposud nejsilnější dělostřelecká příprava od začátku bojů na řece. Rudoarmějci během dne obsazují část finských předsunutých pozic, hustá palba obránců jim však působí krvavé ztráty. Ačkoliv pak podél řeky zuří těžké boje až do setmění, hlavní obranná linie všem ztečím odolává. V noci pak elementy bránící 12. pěší divize podnikají protiútok a získávají všechny dobyté pozice zpět.
Zimní válka: severní úsek
1) Žádné změny.
Zimní válka: Laponsko
1) ) Žádné změny.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Ruská letadla shazují bomby na Lappenrantu, Oulu, Turku a Valaam.
2) Někdy v této době dostanou finští stíhací piloti přísný zákaz pouštět se do soubojů se sovětskými stíhačkami. Rozkaz pochází od podplukovníka Richarda Lorentze, toho času velitele 2. leteckého pluku slučujícího všechny finské stíhací útvary. Podle všeho se jedná o reakci na včerejší ztrátu Fokkeru D.XXI ve stíhacím souboji; ačkoliv jde teprve o první fokker ztracený v boji a druhou ztrátu celkově, obává se Lorentz vážných ztrát v případných soubojích s přesilou výrazně obratnějších sovětských stíhaček. Fokkery D.XXI se tak mají do budoucna soustředit pouze na sovětské bombardéry.
Dění ve světě
1) Sovětský svaz si připomíná 16. výročí Leninovy smrti. Noviny jsou zaplaveny články oslavujícími Lenina i Stalina. Stalin je pak označován za důstojného Leninova nástupce: Viz například deník Pravda: „Stalin je dnešním Leninem. Lenin žije dál skrze brilantní politiku stalinismu, která naší vlast vede od vítězství k vítězství.“ Moskevský Bolšoj těatr následně hostí slavnostní shromáždění za účasti špiček sovětského režimu; kromě samotného Stalina jsou přítomni i důstojníci vrchního velení Rudé armády. Součástí programu je mimo jiné i projev Alexandra Ščerbakova, prvního tajemníka oblastního výboru VKS(b). Ščerbakov v něm varuje zahraniční vlády, aby se nepokoušely jakkoliv se vměšovat do bojů s Finskem. Pokud by pak nějaká země přeci jen zvažovala intervenci na straně Finů, měla by si podle Ščerbakova vzpomenout na osud zahraničních sil po bolševické revoluci v roce 1918. Ščerbakov na to konto prohlašuje, že SSSR je odhodlán rozdrtit jakékoliv snahy o zásah do války zvenčí a osvobodit finské pracující zpod útlaku vlády v Helsinkách.
2) V newyorské Palm Garden Hall se koná shromáždění Komise pro rusko-finskou spolupráci, v jejímž čele sedí slavný letecký konstruktér Igor Sikorsky. Součástí večera jsou i projevy bělogvardějců a dalších členů sovětské emigrace. Za zmínku stojí zejména projev Borise Sergejevského – bývalého testovacího pilota, který sloužil v carském letectvu během Velké války. Sergejevský volá po zformování samostatné bělogvardějské armády, která by následně bojovala ve Finsku proti Rudé armádě. Veteráni ruské občanské válce podle něj na takovou příležitost čekají již od roku 1918 a jsou prý připraveni okamžitě vyrazit. Nejplamennější slova ale zaznívají od Kaarla Kuusama, finského generálního konzula v New Yorku: „Nemohu předpovědět výsledek války. Mohu vás ale ujistit, že Finové budou bojovat až do samého konce. Nedočkáte se od nás bojovného křiku, jsme ale odhodláni bojovat nebo zemřít. To raději zničíme svá města i svůj průmysl. Celý náš lid stojí za výrokem maršála Mannerheima, že budiž prokleto vše, čeho se vzdáme.“
3) Čínský tisk zveřejňuje podrobnosti z jednání mezi Wang Ťin-wejem a zástupci císařského Japonska o zřízení loutkového režimu na východě Číny. Doposud tajné informace vynesl na veřejnost čínský diplomat Kao Cung-wu - bývalý Wangův společník, který 1. ledna 1940 zběhnul kvůli svému nesouhlasu s Wangovou ochotou podřídit se Japoncům. Konkrétně jsou zveřejněny kopie předběžných návrhů čínsko-japonské spolupráce; ačkoliv se budou od finálních podmínek lišit, hlavní body zůstávají stejné. Sám Wang Ťin-wej je tímto odhalením zcela šokován; jeho zástupci okamžitě spouštějí mediální kampaň, v níž jsou dokumenty prohlašovány za falzum a Kao Cung-wu za zhrzeného politika mstícího se za vlastní nenaplněné ambice. Na výsledku to ale nic nemění - Wangova reputace v Číně je přes noc téměř kompletně zničena a v následujících týdnech jej bude čínský tisk hanobit jako sprostého zrádce. Vládnoucímu Kuomintangu pak odhalení dohody dodává dostatek munice na to, aby v následujících týdnech Wanga zničil i politicky.
Válka na moři
1) V zálivu Moray Firth útočí ponorka U-22 na britský konvoj eskortovaný torpédoborci Exmouth a Sikh. Jako první je zasažen Exmouth; torpédoborec je explozí zcela zničen, všech 138 členů posádky umírá. Druhým cílem je nákladní loď Cyprian Prince, tu však torpéda míjejí. O zhruba hodinu později posílá U-22 ke dnu dánskou loď Tekla, zabito je 9 námořníků. Poté ponorka oblast spěšně opouští. U Wicku bude později vyplaveno 18 těl námořníků z Exmouthu, kteří budou s vojenskými poctami pochováni na místním hřbitově.
2) U pobřeží Irska je ponorkou U-55 potopena švédská nákladní loď Andalusie, umírá všech 21 členů posádky. V Bristolském průlivu je mezitím minou potopena britská nákladní loď Protesilaus (beze ztrát na životech), stejný osud u Blythu potkává i britskou uhelnou loď Ferryhill (11 mrtvých)
3) Jihozápadně od Toulonu propuká na palubě italské dopravní lodi Orazio mohutný požár způsobený poruchou motorů. Plameny usmrcují 106 pasažérů a členů posádky, zbytek je zachráněn jinými plavidly v oblasti. Vyhořelý vrak Orazia se následující den potopí.
4) Cca 56 km západně od japonského poloostrova Bósó je britským lehkým křižníkem Liverpool zadržena japonská dopravní loď Asama Maru plující ze San Franciska do Nagasaki. Na její palubě mají podle informací britské rozvědky cestovat němečtí námořníci z nákladní lodi Gloucester, která byla v prosinci 1939 potopena vlastní posádkou zhruba 800 km od západního pobřeží USA. S požehnáním britské vlády dostává Liverpool rozkaz se nalodit a německé občany zadržet. Činí tak i přesto, že jde o jasné porušení japonské neutrality. Na palubě Gloucesteru je následně zadrženo 21 Němců, kteří jsou přemístěni na palubu Liverpoolu a odvezeni.