Zimní válka: Karelská šíje
1) Na karelské frontě klid.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Finská 13. pěší divize zahajuje protiofenzovu po celé délce svého úseku fronty. Zatímco u Kitilä na sebe bojová skupina Jousimies váže jádro 168. střelecké divize, další dvě bojové skupiny Mehiläinen a Lohikäärme postupují na jih. Jejich pěti pěším praporům se daří rychlým úderem přetnout silnici Kitilä-Uomaa na dvou místech a rozdělit 18. střeleckou divizi na několik menších kapes. Největší kapsa vzniká u Lemetti, kde Finové obkličují velitelství 18. střelecké divize, necelé 4000 vojáků, 7 děl a téměř 80 tanků různých typů. Současně s tím vzniká u Kitilä výběžek fronty, v němž zůstávají sevřeny dva sovětské střelecké prapory.
2) Navzdory finským očekáváním obklíčení rudoarmějci neustupují ani nepanikaří; místo toho přecházejí do kruhové obrany a kladou houževnatý odpor. Velitel 13. pěší divize plk. Hannuksela tak musí okolo kapes zanechat část svých sil s úkolem zabránit případným průlomům. Jinak ale může být Hannuksela spokojen - jeho muži splnili úkoly prvního dne a získali předmostí pro další postup na jih. Na následující den proto vydává rozkaz pokračovat v postupu ke Koirinoje ležící na břehu Ladožského jezera. Pokud by se Finům podařilo tuto vesnici obsadit, přetnuli by jedinou zbývající zásobovací trasu obou sovětských divizí u Kitilä.
Zimní válka: severní úsek
1) Elementy dvou sovětských střeleckých pluků sevřených v motti Haukila-Kotiranta provádějí zoufalý protiútok ve snaze probít se na východ a spojit se se zbytkem 44. střelecké divize. Síly finské bojové skupiny Kari ale všechny útoky odrážejí a upevňují pozice na východním okraji kapsy. Rudoarmějci v kapse jsou na pokraji kolapsu a během dne ztrácejí poslední rádiový kontakt s velením 44. střelecké divize. Během dne jim sovětské letouny shazují dalších několik pytlů s lodními suchary, ty však ani zdaleka nestačí k nakrmení všech obklíčených útvarů.
2) Stavka odesílá obklíčeným sovětským plukům rozkaz bránit se do posledního muže. Velitel 44. střelecké divize kombrig Vinogradov ale tento rozkaz odmítá uposlechnout a těsně před ztrátou spojení s útvary v kapse zasílá vlastní instrukce. Podle nich se mají vojáci připravit k průlomu a zničit veškeré zbraně a materiál, které nedokážou odnést. Pokud se pak nepodaří silnici do Raate zprůchodnit, mají rudoarmějci zničit i všechna zbývající vozidla a pokusit se uniknout na východ pěšky.
2) Během dne se vojáci v motti Haukila-Kotiranta shromažďují k finálnímu pokusu o průlom. V čele postupují poslední doposud bojeschopné útvary, takřka okamžitě se ale dostávají pod těžkou palbu. Ta Rusům zabraňuje zničit většinu vlastních vozidel. Dvě dělostřelecké baterie rozmístěné na východním okraji kapsy spotřebovávají poslední kusy munice, po čemž jsou ze tří stran obklíčeny. Dělostřelci v panice opouští své zbraně a prchají do okolních lesů. Krátce poté se začíná rozpadat i zbytek sovětských útvarů, jak rudoarmějci zahazují zbraně a na vlastní pěst se snaží uniknout na severovýchod.
Zimní válka: Laponská fronta
1) Na laponské frontě nejsou žádné změny.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Kuopio se stává cílem náletu sedmnácti sovětských bombardérů Iljušin DB-3 ze stavu 6. DBAP. Letouny jsou rozděleny do dvou formací. První skupina devíti strojů shazuje bomby bez jakéhokoliv odporu, škody jsou však kvůli mizerné přesnosti minimální. Druhá formace je při cestě nad cíl napadena trojicí finských stíhaček Fokker D.XXI z řad LeLv 24. Jednomu z finských letců, poručíkovi Per-Eriku Soveliovi, se jeden bombardér daří sestřelit; stroj dopadá mezi vesnicemi Metso a Kuoppala, všichni tři členové posádky umírají. Soveliův stroj je lehce poškozen palbou obranných střelců a odpoutává se. Zbylé dva fokkery se nestačí včas dostat do střelecké pozice a rychlejší iljušiny jim unikají.
2) Sedm iljušinů velmi nepřesně shazuje bomby na Kuopio a obrací se k domovu. K návratu volí stejnou trasu a po cestě narážejí na osamělou stíhačku Fokker D.XXI (FR-97) pilotovanou poručíkem Jormou Sarvantem (rovněž z LeLv 24). Sovětští palubní střelci Sarvanta vítají hustou, ale velmi nepřesnou střelbou. Sarvanto následně přechází do útoku a během pouhých čtyř minut posílá k zemi 6 ze 7 bombardérů. Poslední iljušin uniká jen díky tomu, že Sorvantovi při útoku došla munice; později je stroj napaden a vážně poškozen již zmíněným poručíkem Soveliem. Zprávy o osudu posledního stroje se různí - sám Sarvanto ve svém hlášení tvrdí, že letoun se zřítil u Suursaari. Například M. Šnajdr ve své knize Letecká válka 22. června 1941 ale uvádí, že stroji se podařilo přistát na domovské základně a jeho posádka nahlásila "statečný boj s přesilou nepřítele", při němž bylo sestřeleno 8 finských stíhaček.
3) Jorma Sarvanto, který v té době již měl na kontě dva sestřely, se během několika minut stal stíhacím esem a vůbec prvním pilotem od začátku války, který si připsal 5 a více sestřelů během jediného vzletu (v angličtině "ace in a day"). Jeho časový rekord (tj. 6 sestřelů za 4 minuty) je pak dodnes nepřekonán; přiblížil se mu snad jen americký pilot Edward "Butch" O'Hare, který 20. února 1942 sestřelil v krátkém sledu 5 japonských bombardérů a vysloužil si Medaili cti. Sám Sarvanto celou akci velmi podrobně popsal ve svém hlášení. Zde přináším několik výňatků: "Mnou sestřelené bombardéry DB-3 podle všeho neměly samosvorné obaly palivových nádrží, což by vysvětlilo jejich zranitelnost. Zadní střelci rovněž neměli žádnou pancéřovou ochranu. Všechny bombardéry DB a (Tupolev) SB, které jsem sestřelil později, byly o mnoho odolnější. (...). Z posádek šesti mnou sestřelených bombardérů přežili pouze kapitán se zlomenou nohou a nadporučík. Onen kapitán mi později řekl, že jeho formace byla ta samá, kterou ráno napadl poručík Sovelius. (...) Na mém letadle jsem napočítal 23 průstřelů, některé z nich způsobila zápalná munice. Většina děr byla na křídlech, zasaženy však byly i dva listy vrtule. Pár otvorů jsem našel také na motoru, na spodku trupu a na krytu radiostanice za překrytem kokpitu. Mě před zásahem ochránil jak motor, tak i přístrojový panel."
Dění v Protektorátu
1) Ode dneška platí nařízení protektorátní vlády, podle nějž mohou kina promítat pouze jeden český film týdně. Toto opatření se netýká velkých měst, kde je promítací řád stanoven pro každé kino zvlášť.
Dění ve světě
1) Vlády Švédska a Norska společně odmítají žádost britského ministra zahraničí lorda Halifaxe o povolení vyslat do norských teritoriálních vod válečné lodě. Vede je k tomu obava, že Německo by na ohrožení svých dodávek železné rudy reagovalo silou.
2) Nizozemská vláda v tiskovém prohlášení důrazně varuje všechny válčící strany, že jakékoliv narušení neutrality země bude považováno za válečný akt a Nizozemsko na něj zareaguje silou. Učiní tak nezávisle na tom, jaká země bude mít narušení neutrality na svědomí. Tisk spekuluje, že jde o jeden z důsledků finských defenzivních úspěchů proti sovětské invazi. Ty pdajně neutrální státy povzbudily a dodaly jim sebedůvěru.
3) V sovětském tisku se objevují články obviňující Velkou Británii a Francii z úmyslu zatáhnout skandinávské státy do války proti SSSR. Podle armádních novin Krasnaja Zvezda jsou britské a francouzské projevy solidarity s Finskem pouhou zástěrkou pro snahu přetáhnout na svou stranu Norsko i Švédsko. V tomto si sovětská propaganda notuje s německými médii, který obviňují Velkou Británii ze snahy získat v Norsku námořní základny a ohrozit tak dodávky železné rudy do Německa.
Válka na moři
1) Námořní miny během dne potápějí tři britské lodě. V kanálu La Manche jde ke dnu tanker British Liberty, v zálivu Firth of Tay je potopena nákladní loď City of Marseilles a v ústí Temže se mina stává osudnou trawleru Eta. Celkem je zabito 25 námořníků.
2) U Viga se po najetí na mělčinu potápí francouzská hlídková loď Barsac, umírá 18 členů posádky. Stejný osud potkává u Vendée i britskou nákladní loď Beltinge, zatímco u Bratholmenu se stává mělčina osudnou německé nákladní lodi Frankenwald.
3) Finský ledoborec Sampo naráží při doprovodu konvoje tří lodí do podvodní překážky u Pori. Incident se obchází bez zranění, loď je ale znehybněna. Během následujícího dne proběhne několik marných pokusů o vyproštění a loď zůstane na místě až do května 1940.