Zimní válka: Karelská šíje
1) Na Karelské frontě se vyjma neustávajícího ostřelování neděje nic významného. Generálporučík Öhquist, velitel finského II. sboru, si do deníku zapisuje následující: „3. divize žádá více ženistů pro opravy betonového opevnění u Summy a Lähde. Ta jsou každý den poškozována nepřátelským ostřelováním a každou noc musí být opravována.“
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Po několikadenním pochodu doráží ke Kitilä finský 64. pěší pluk v čele s pplk. Fagernäsem. Pluk je umístěn pod velení 13. pěší divize, jejíž velitel plk. Hannuksela z Fagernäsových mužů formuje bojovou skupinu Kilpa. Jejím úkolem je podpořit bojovou skupinu Lohikäärme na jižním okraji kapsy Kitilä-Koirinoja a zastavit postup sovětských útvarů, které podle údajů z průzkumu postupují od Pitkäranty.
2) Finská bojová skupina Tiikeri (plk. Tiainen) se přibližuje k Uomaa. Dva ze tří praporů skupiny jsou vyslány s úkolem přerušit silnici do Kitilä na západ i východ od vesnice. Třetí prapor pak směřuje více na sever, kde má provádět guerillovou činnost proti sovětskému týlu.
Zimní válka: severní úsek
1) Žádné změny
Zimní válka: Laponsko
1) Žádné změny.
Dění v Protektorátu
1) Území protektorátu ilegálně opouští brig. gen. Bedřich Neumann, zástupce velitele Obrany národa. Jeho odchod završuje naprostý rozpad velitelské struktury ON, která do konce války již nebude plně obnovena. Neumann se dostane až do Francie, kde bude později jmenován velitelem čs. exilových pozemních sil a posléze i velitelem 1. čs. pěší divize. Po odchodu do Británie se v roce 1943 stane náčelníkem štábu pro budování čs. branné moci a po povýšení na divizního generála v roce 1944 bude jmenován náčelníkem exilového generálního štábu. Po konci války se vrátí do vlasti, po únoru 1948 ale emigruje zpět do Velké Británie. Za to jej komunisté potrestají degradací na vojína v záloze. Zemře v roce 1964, hodnost mu bude navrácena po listopadu 1989. V roce 1997 jej pak Václav Havel posmrtně vyznamená Řádem bílého lva III. třídy.
2) Ve stejný den jako Neumann opouští protektorát i Jaromír Nečas – člen Politického ústředí, bývalý ministr sociálních věcí za sociální demokracii a po březnu 1939 předseda Nejvyššího cenového úřadu. Protektorát opouští na základě varování od předsedy protektorátní vlády Eliáše. Nečas se později přidá k exilové vládě v Londýně, kde bude zastávat funkci ministra hospodářské obnovy, v roce 1942 ale ze zdravotních důvodů rezignuje. Do vlasti se již nevrátí – zemře 30. ledna 1945 v britském Merthyr Mawr.
Dění na Slovensku
1) V Žilině probíhá setkání pěti největších všeužitečných elektrárenských podniků na území Slovenska. Výstupem jednání je memorandum ostře kritizující vedoucího Ústřední kanceláře všeužitečných elektrárenských společností (ÚKVES) Ladislava Krčmára. Toho do funkce jmenoval ministr dopravy Július Stano. Memorandum Krčmárovi vyčítá neustálé zásahy do organizační struktury elektrárenských podniků a účelové propouštění zaměstnanců české národnosti, a to i přes akutní nedostatek odborného personálu.
Dění ve světě
1) Adolf Hitler jen velmi neochotně vydává rozkaz odložit invazi do Beneluxu na neurčito. Hlavním důvodem je ztráta momentu překvapení vinou Mechelenského incidentu, svou roli ale hraje i špatné počasí. Zároveň s tím dostává štáb OKH pokyn celý plán invaze od základu přepracovat. Společně se včerejším rozhodnutím francouzského premiéra Daladiera nenarušovat belgickou neutralitu znamená Hitlerův krok konec několikadenní krize, kdy Belgie čelila bezprostřednímu riziku německého útoku.
2) Major Reinberger, od něhož Belgičané plány německého útoku získali, je německým válečným soudem společně se svým pilotem maj. Hoenmannsem odsouzen in absentia k smrti. Rozsudek je odůvodněn vyzrazením tajných dokumentů. Po německé invazi do Beneluxu v květnu 1940 budou oba muži evakuováni do Velké Británie a později až do Kanady. Do Německa budou vydáni až v druhé polovině války během výměny zajatců. Hoenmannsovi bude trest po návratu do vlasti zmírněn, zatímco Reinberger bude v roce 1944 zcela osvobozen.
2) Britská Dolní sněmovna zasedá k prvnímu jednání od začátku roku. Premiér Chamberlain v úvodním projevu shrnuje dosavadní průběh války. V úvodu se zmiňuje o krizi v Nizozemsku a Belgii, a vyzdvihuje odvahu obou zemí. Stejně tak velebí statečný boj Finska a oznamuje, že byly učiněny kroky pro uvolnění britské materiální pomoci. Ohledně situace na frontě Chamberlain prohlašuje, že ačkoliv je nyní na Maginotově linii klid, mohou v rozmezí týdnů či dokonce dní nastat události schopné zcela přepsat světové dějiny. Pokud pak válka přeci jen vstoupí do horké fáze, je na to Británie podle Chamberlaina plně připravena.
3) Z pokynu italského ministra zahraničí hraběte Ciana je zřízen zvláštní úřad, jehož úkolem je koordinace veškeré pomoci Finsku. Ciano rovněž jedná s britským velvyslancem Percy Lorainem o dopadu britské blokády Německa na italskou ekonomiku. Podle Loraina blokáda velmi brzy ovlivní dodávky německého uhlí do Itálie.
4) Wang Ťing-Wej, který s Japonci jedná o zformování loutkového režimu v okupované části Číny, zasílá depeši vůdci Čínské republiky Čankajškovi. V ní jej žádá, aby s Japonskem zahájil mírová jednání a ochránil zemi před další destrukcí. Čína totiž podle Wanga nemá z dlouhodobého hlediska šanci na vítězství. Pokud tak ale neučiní, je Wang ochoten podepsat s japonskými představiteli vlastní mírovou dohodu, ujmout se moci ve východní Číně a umožnit japonským silám pokračování války proti Čankajškově režimu.
5) Japonský premiér Nobojuki Abe je s okamžitou platností odvolán z funkce. Důvodem jsou především vojenské nezdary v Číně a Abeho nesouhlas s japonskou zahraniční politikou. Abe je totiž bytostným zastáncem neutrality a v minulosti se stavěl proti snaze císařské armády o sblížení Japonska s Německem a Itálií. Jeho nástupcem je jmenován admirál Micumasa Jonai, který ještě ten den sestavuje novou vládu. Nový premiér zastává silně protiněmecké názory a bude se snažit o co nejkorektnější vztahy se Spojenými státy a Velkou Británií. Tím však proti sobě poštve císařskou armádu, jejíž odpor jej nakonec v létě 1940 dotlačí k rezignaci.
Válka na moři
1) Námořní miny si připisují další 3 potopená plavidla. Jihozápadně od majáku Bar se potápí britská dopravní loď Gracia. Jihozápadně od břehů Anglie jde ke dnu i britský tanker Inverdargle (až 49 mrtvých), zatímco u The Downs mina potápí belgickou nákladní loď Joséphine Charlotte (4 mrtví).
2) Západně od Brestu posílá ponorka U-44 ke dnu řeckou nákladní loď Panachandros. Všech 31 členů posádky umírá.