Zimní válka: Karelská šíje
1) Před úsvitem zahajuje sovětská artilerie u Taipale tři hodiny trvající dělostřeleckou přípravu, která doslova přeorává lesy na severním břehu Vuoksi. Na poloostrově Koukunniemi poté do útoku nastupují elementy tří střeleckých divizí Grendahlovy bojové skupiny podporované lehkými tanky T-26. Prakticky ihned po opuštění nástupních prostorů se ale Sověti dostávají pod těžkou palbu důkladně maskovaných finských pozic. V otevřeném terénu nemají rudoarmějci žádný kryt a dobře zakopaní Finové jim působí krvavé ztráty. Obrněnce se pak stávají terčem protitankových děl, které jejich obsluhy vždy po několika ranách přesunou na jinou pozici a snižují tak přesnost odvetné palby. Po celé délce útočné fronty se Sovětům daří postoupit sotva o pár set metrů, než je zastavují protitankové příkopy před finskými pozicemi. Do setmění se zde fronta již nepohne.
2) Současně s náporem u Taipale vyráží do útoku i útvary 19. střeleckého sboru (komdiv Starikov) na západní straně Karelské šíje. Jejich cílem je prolomit finskou obranu na 12 km širokém úseku mezi Summou a jezerem Muolaanjärvi. Finové ale všechny útoky odrážejí a způsobují sovětské pěchotě drtivé ztráty.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Kvůli nepříznivému průběhu protiofenzivy u Kitilä se rozhoduje štáb finského IV. sboru stáhnout bojové skupiny Luoti a Jousimies zpět k jezerům Syskyjärvi a Varpajärvi. Bojová skupina Oinas mezitím nadále čelí drtivému tlaku sovětské 168. střelecké divize u samotného Kitilä. Sověti během dne dosahují průlomu u místní železniční stanice, rezervní finský prapor ale útočníky odráží a do setmění díru ve frontě zaceluje.
2) Velitel sovětské 18. střelecké divize kombrig Kondrašev žádá Stavku o povolení přerušit na dva dny útočné akce. Žádost odůvodňuje vysokými ztrátami, vyčerpáním mužstva a ohrožením zásobovacích tras. Tyto argumenty nejsou nijak přehnané - velká část 18. střelecké divize je k smrti vyčerpána, množí se případy omrzlin a morálka povážlivě klesá. Stavka ale Kondraševovu žádost odmítá a uděluje mu přímý rozkaz v útoku na Kitilä pokračovat.
3) U Tolvajärvi se finský 7. cyklistický prapor pouští do pronásledování ustupující 139. střelecké divize. Ta je na konci se silami - již před finským protiútokem byl útvar vážně oslaben bojovými ztrátami a omrzlinami. Finské noční nájezdy pak nejen nahlodávají morálku, ale také umocňují vyčerpání mužstva, neboť nutí rudoarmějce držet v noci posílené hlídky. Nyní je 139. střelecká divize dezorganizovaná a ve zmatku ustupuje na východ. Finský prapor proto nerušeně postupuje až k Ristisalmi, kde je později vystřídají frontové útvary. Na sovětské straně pak má 139. střeleckou divizi vystřídat čerstvá 75. střelecká divize (kombrig Stěpanov).
4) Dva sovětské lyžařské prapory snažící se obejít finské pozice u Kollaa jsou dostiženy dvěma rotami finských lyžařů. S využitím své vyšší mobility a znalosti terénu provádí Finové sérii útoků "zaútoč a zmiz", které Sověty uvrhávají ve zmatek a způsobují jim bolavé ztráty. Po několika dnech nakonec sovětští lyžaři nebudou mít jinou možnost, než se stáhnout zpět na východ.
Zimní válka: severní úsek
1) U Suomussalmi provádí sovětský 759. střelecký pluk protiútok východním směrem s cílem zprůchodnit zásobovací trasu do Raate. Pěchotu podporuje pětice tanků a dělostřelectvo, jednotky finského 27. pěšího pluku ale se štěstím všechny údery odrážejí a zatlačují Sověty zpět k vesnici.
2) Ze západu mezitím na Suomussalmi opět útočí finské bojová skupina Kari. Rudoarmějci se v ruinách vesnice důkladně opevnili a lehce vyzbrojení Finové nemají dost palebné síly pro zdolání jejich pozic. Po několika hodinách bezvýsledného boje se proto bojová skupina Kari stahuje do lesů západně od Suomussalmi.
3) Jeden finský prapor se na pozadí výše zmíněných operací přesouvá na sever ke Kannuslampi, kde se zakopává s úkolem zastavit jakýkoliv pokus Sovětů ustoupit na severozápad. Prapor zde zároveň ohrožuje silnici do Palovaary.
3) Z východu se k Suomussalmi od Raate přibližuje sovětská 44. střelecká divize (kombrig Vinogradov), která má za úkol prolomit obklíčení Suomussalmi a vysvobodit 163. střeleckou divizi. Během dne její čelní oddíly narážejí na dvě finské pěší roty zakopané mezi jezery Kuivasjärvi a Kuomajärvi, a po krátké přestřelce se stahují.
Zimní válka: Laponsko
1) Štáb maršála Mannerheima rozděluje síly skupiny Severní Finsko na dvě části. Všechny jednotky v Laponsku (k tomuto dni čítající čtyři prapory a jeden pluk) jsou sloučeny do nové skupiny Laponsko, do jejíhož čela je jmenován generálmajor Martti Wallenius. Dosavadní velitel skupiny Severní Finsko genmaj. Tuompo se díky tomu může plně soustředit na operace u Suomussalmi.
Zimní válka: zázemí
1) Stavka během dne rozdává tresty za porážku u Tolvajärvi a celkově neuspokojivý průběh války. Odvoláni jsou velitel 139. střelecké divize kombrig Beljalev i velitel celé 8. armády komandarm Chabarov. Beljaleva nahrazuje kombrig Ponedělin, který doposud působil jako náčelník štábu 1. střeleckého sboru. Chabarova pak střídá komandarm Grigorij Štern. Velitel 1. střeleckého sboru kombrig Panin je degradován na komdiva, ve funkci ale zůstává.
Dění ve světě
1) Zvláštní komise Společenství národů zveřejňuje report o Zimní válce, který na základě dostupných informací jednoznačně odsuzuje Sovětský svaz jako agresora. Podle reportu Moskva ilegálně vypověděla pakt o neútočení s Finskem, porušila Úmluvu Společnosti národů i Pařížský pakt, a vědomě ignoruje autoritu Rady Společenství národů. Report také zmiňuje, že SSSR navázal diplomatické styky s Finskou demokratickou republikou, která ale není představitelem Finska de iure ani de facto. Na základě těchto faktů proto report dochází k závěru, že Sovětský svaz se svými činy postavil mimo Úmluvu Společnosti národů a tudíž i mimo Společnost národů jako takovou.
2) Na půdě britské Dolní sněmovny je vznesena otázka mírové dohody s Německem bez vojenského vítězství. Esme Ivo Bligh, 9. hrabě z Darnley a jeden z řadových poslanců, požaduje, aby Británie využila stále otevřené nabídky Nizozemska a Belgie a využila je jako prostředníky pro mírová jednání s Německem. Hitler je podle Darnleyho ve svém válečném úsilí motivován nejen snahou o pozvednutí Německa, ale také ochranou své vlasti před nepřáteli. Jiný mluvčí tento argument podporuje a dodává, že pokud by válka pokračovala až do případného svržení Hitlera vnitřním pučem, stala by se z Německa komunistická země podřízená Sovětskému svazu. Názory obou jsou nicméně přijaty s velkou nevolí většiny přítomných. Ministr zahraničí lord Halifax dokonce jejich argumenty považuje za nešťastné, neboť podle něj narušují vůli Británie dovést válku do vítězného konce.
Dění v Protektorátu
1) V Praze je Gestapem zatčen Ladislav Rašín – významný politik, právník a syn čs. ministra financí Aloise Rašína. V meziválečných letech působil v řadách Národní demokracie, od roku 1935 byl zvolen poslancem za Národní sjednocení. Během mnichovské krize byl jedním z nejhlasitějších odpůrců odstoupení Sudet a krátce po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se přidal k odboji coby člen Politického ústředí. Po zatčení bude vězněn na Pankráci a v roce 1941 si vyslechne rozsudek smrti. Ten mu bude později zmírněn na 15 let vězení. Konce války se nedožije - zemře 20. března 1945 ve vězeňské nemocnici ve Frankfurtu nad Mohanem na následky dlouhého věznění. Stane se tak jen pár dní před obsazením města americkými jednotkami.
2) Gestapo spouští rozsáhlou zatýkací akci namířenou proti zemskému velitelství Obrany národa v Čechách. Zatčeno je mnoho vysokých důstojníků, mezi nimi i Josef Přivřel (velitel okresní ON na Hodonínsku, popraven v listopadu 1942).
3) V tento den odesílá svou poslední rádiovou depeši odbojová vysílačka Sparta I, jejíž provoz od léta 1939 organizovala Obrana národa. Vysílačku obsluhovali Karel Divina a František Franěk, kteří se tak stali vůbec prvními odbojovými radisty na území protektorátu. Sparta I bude odhalena v květnu 1941, stejný název později ponesou i další ilegální vysílačky (včetně Sparty II spojenou s Josefem Mašínem a Václavem Morávkem).
Válka na moři
1) Německý křižník Admiral Graf Spee je zhruba 720 km východně od Montevidea spatřen britskými křižníky Ajax, Achilles a Exeter tvořícími svaz Force G. Posádka Admirala Graf Spee, která po ztrátě palubního hydroplánu spoléhá jen na hlídky na palubě lodi, správně identifikuje Exeter. Lehké křižníky Ajax a Achilles jsou ale chybně určeny jako torpédoborce. Než si pak kapitán Langsdorff omyl uvědomí, je na ústup příliš pozdě. Britské lodě jsou rychlejší než jejich soupeř a rozdělují se s cílem zabránit křižníku soustředit se jen na jeden cíl. Pak si divoce manévrující plavidla začínají vyměňovat salvy z hlavních zbraní. Exeter je vážně poškozen trojicí 280mm granátů a přichází o dvě ze tří dělových věží, Ajaxu pak jediný zásah ničí obě příďové věže. Ještě předtím se ale střelcům Exeteru daří zasadit Admiralu Graf Spee rozhodující úder, když jeden z jeho 203mm projektilů ničí filtrační zařízení potřebné k výrobě nafty pro lodní motory. Křižníku tak zůstává palivo jen na zhruba 16 hodin plavby. Lehčí 152mm děla křižníků Achilles a Ajax pak vyřazují většinu protiletecké výzbroje a jedno ze sekundárních děl. Německá loď nakonec pokládá kouřovou clonu a s Brity v patách ustupuje na jihozápad.
2) Během plavby do Montevidea zkoumá posádka Admirala Graf Spee škody. Loď při střetnutí inkasovala okolo 70 zásahů, většina z nich děly lehkých křižníků ráže 152 mm. Kromě zařízení pro zpracování paliva zničila britská palba také palubní kuchyň, což znamená ztrátu velké části zásob a odsolovacího zařízení nutného pro výrobu pitné vody. Jeden ze zásahů narušil hydrodynamičnost trupu a tím snížil max. rychlost křižníku, při střetu pak loď spotřebovala většinu zbývajícího nákladu munice. Zemřelo 36 mužů, dalších 60 je raněno. Mezi raněnými je i sám kapitán Langsdorff, kterého ranily střepiny. Loď nemá palivo ani zásoby na návrat do Německa, takže Langsdorff má jen jedinou možnost - zamířit do neutrálního Montevidea, kde chce kapitán provést nutné opravy a evakuovat raněné.
3) Pětice německých torpédoborců doprovázená lehkými křižníky Leipzig a Nürnberg směřuje ke Skagerraku, kde má za úkol položit minové pole. Západně od Jutska je ale svaz spatřen britskou ponorkou Salmon, který na křižníky vypouští salvu torpéd. Leipzig je zasažen dvakrát; exploze torpéd deformují kýl lodi, vyřazují jeden motor a způsobují silné zaplavování. S dvěma kotelnami pod vodou a nefunkčními pumpami se Leipzig silně naklání a před potopením jej zachraňuje jen obětavá práce opravárenských čet. Nürnberg je zasažen jedním torpédem na přídi, poškození ale nejsou nijak vážná. Celý německý svaz se následně obrací zpět k domovu.
4) Mezi Trelleborgem a Falsterbo je námořní minou potopena švédská nákladní loď Algol. Stejný osud potkává v Severním moři i britskou nákladní loď King Egbert, zatímco u ústí řeky Tyne posílají miny ke dnu belgickou nákladní loď Rosa a britský trawler William Hallett.
5) U Honningsvågu je německou ponorkou U-38 potopena britská nákladní loď Deptford, umírá 32 z 37 členů posádky. Ponorka U-57 pak v Severním moři potápí sovětskou nákladní loď Ašchabat a estonskou nákladní loď Mina. Poslední jmenovaná jde ke dnu i s celou posádkou.
6) Sovětská vězeňská loď Indigirka, která převáží 885 vězňů a 249 rybářů z Magadanu do Vladivostoku, najíždí u japonského Sarufucu na mělčinu a převrací se. Rybáři, posádka a strážní jsou zachráněni, práce na záchraně vězňů ale začnou až o 3 dny později. Do té doby celkem 741 z nich zemře.