Zimní válka: Karelská šíje
1) Maršál Kliment Vorošilov, velitel sovětského Severozápadního frontu, je kvůli ponižujícím selháním Rudé armády na Karelské šíji odvolán z funkce a přeřazen na druhořadou pozici v Moskvě. Jeho nástupcem je jmenován komandarm Semjon Timošenko – zkušený vojevůdce, který během invaze do Polska velel Ukrajinskému frontu. Novopečený velitel se ihned pouští do práce a začíná vypracovávat plán na prolomení Mannerheimovy linie.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Prapor finských pěšáků postupuje na Koirinoju s cílem přetnout silnici do Pitkäranty. Do setmění Finové dosahují kopce Pukitsanmäki nabízejícího vynikající výhled na silnici i paralelně vedoucí železniční trať. Tyto cesty jsou poslední zásobovací trasou pro sovětské divize sevřené v kapse u Kitilä. Kvůli extrémním mrazům dosahujícím až -40 °C ale Finové nemohou pozici zajistit – postupovali totiž jen nalehko a nejsou vybaveni pro přenocování. Téměř 60 vojáků je stiženo omrzlinami, po čemž velitel praporu vydává rozkaz stáhnout se zpět. Nízké teploty brzdí i postup bojové skupiny Lohikäärme, která drží pozice na silnici Kitilä-Uomaa a střeží kapsy sovětského odporu vytvořené včerejšími finskými výpady.
Zimní válka: severní úsek
1) Za úsvitu zahajují síly finské 9. pěší divize finální útok na kapsu Haukila-Kotiranta. Zbytky dvou obklíčených sovětských pluků se pod tlakem rychle rozpadají. Demoralizovaní, vyhladovělí a promrzlí rudoarmějci se vzdávají po stovkách a jejich odpor rychle slábne. Během několika hodin boje v kapse utichají – Finové získávají nejméně 1000 zajatců.
2) Stovky rudoarmějců, kterým se podařilo uniknout z kapsy Haukila-Kotiranta, bloudí v okolních lesích a snaží se na vlastní pěst najít cestu k hranicím. Prapornímu politrukovi Krapivincevovi se během dne daří několik větších skupinek vojáků sjednotit a vyrazit s nimi na východ. Po setmění se pak tato formace setkává s čelními elementy 305. střeleckého pluku, který byl velením sovětské 9. armády vyslán ustupujícím vojákům naproti a zajistil cca 9 km koridor vedoucí až k sovětsko-finské hranici. Mnoho dalších rudoarmějců je však zabito nebo zajato všudypřítomnými finskými patrolami.
3) Kombrigu Vinogradovi, veliteli 44. střelecké divize, se daří z obklíčení uniknout. Ve společnosti svého náčelníka štábu a divizního politruka Vinogradov uniká finským patrolám a později se vrátí zpět na sovětské území. Jejich úleva ale nepotrvá dlouho – Stavka na Vinogradova svalí veškerou vinu za porážku u Raate a 11. ledna bude i se zmíněnými dvěma muži popraven.
4) Zhroucením kapsy Haukila-Kotiranta je katastrofa sovětské 44. střelecké divize dokonána. Formace do bojů na Raatské cestě nastupovala se 14 000 muži, 44 tanky a velkým množstvím dělostřelecké výzbroje. Nyní z ní zbývají jen dezorganizované trosky – podle sovětských zdrojů ztratila divize 4674 mužů, z toho 1001 padlých, 1430 raněných a 2243 nezvěstných. Finské zdroje pak hovoří až o 7000 mrtvých rudoarmějcích. Na každý pád je 44. střelecká divize vyřazena z boje a do konce války už se na frontu nevrátí.
5) Finští vojáci během dne likvidují poslední ohniska odporu a začínají sčítat nesmírně bohatou kořist. Silnice Suomussalmi-Raate je totiž doslova přecpána opuštěnými vozidly, zbraněmi a municí. Finové tak získávají přes 4000 pušek, 252 samopalů, 97 kulometů, více než 70 polních děl, 25 protitankových kanonů, 43 tanků, 10 obrněných automobilů, 20 dělostřeleckých tahačů, zhruba 250 nákladních vozidel a přes 1000 koní. Finská 9. pěší divize tak může snadno doplnit zásoby zbraní i střeliva, některé útvary jsou dokonce kompletně přezbrojeny novějšími sovětskými puškami. Tento úspěch ale není zadarmo – při bojích v okolí silnice padlo 310 Finů, 618 bylo raněno a necelá stovka je nezvěstná.
Zimní válka: Laponsko
1) Na laponské frontě žádné změny.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Počasí nad Finskem se k tomuto dni prudce zhoršuje. Následujících deset dní budou teploty klesat pod -40 °C, což leteckou aktivitu obou stran téměř zastaví. Sovětští i finští letci se tak omezí jen na občasné průzkumné přelety.
Dění ve světě
1) Německý velvyslanec v Moskvě Schulenburg se setkává s ministrem zahraničí Molotovem. Předmětem jejich jednání je celá řada témat; zde přináším stručný přehled:
Schulenburg projevuje zájem o zřízení konzulátů v různých sovětských městech. Molotov souhlasí s tím, že Němci brzy obdrží seznam vhodných lokací. Součástí dohody je i reciproční zřízení sovětských konzulátů v Německu.
Schulenburg Molotova žádá, aby se sovětské letectvo vyhnulo bombardování papírny v Käkisalmi, kterou vlastní německá firma Waldhof.
Schulenburg informuje Molotova o německých nákladních a dopravních lodích, které spojenecká blokáda uvěznila v Japonsku. Zároveň se ptá, zda by německá plavidla mohla využít arktické plavební trasy. Molotov slibuje, že se tímto problémem bude zabývat.
tématem je i nepoměr v obchodní výměně mezi oběma zeměmi, který je v současnosti výrazně vychýlen ve prospěch Německa. Schulenburg zde žádá delší lhůtu pro kompenzaci sovětských dodávek nerostných i jiných surovin. Molotov odpovídá, že nedokáže poskytnout konkrétní odpověď bez informací o tom, jaké zboží chtějí Němci do SSSR vyvážet.
významnou část jednání oba státníci věnují mezinárodní situaci, konkrétně politiky Velké Británie, německého vlivu ve Švédsku, vývoje v Íránu a diplomatických kroků Itálie. Schulenburg vyjadřuje obavy z problematických vztahů mezi Íránem a SSSR, které podle něj vyústí ve sblížení íránského šáha s Brity. Molotov odpovídá, že Sovětský svaz s Íránem vede obchodní jednání a nehodlá na něj nijak ekonomicky tlačit.
ohledně situace ve Skandinávii Schulenburg sděluje, že podle jeho zdrojů si finská vláda není jistá úspěchem obranných bojů a každým dnem může projevit ochotu jednat. Molotov reaguje jediným slovem: „Pozdě“.
Dění v Protektorátu
1) Protektorátní území opouští plukovník gen. štábu Jaroslav Vedral – veterán od Zborova, náčelník štábu VIII. armádního sboru během Mnichovské krize a vysoký důstojník Obrany národa organizující odchody odbojářů do zahraničí. Z protektorátu uniká v reakci na rozvrácení struktur ON Gestapem. Přes Budapešť a Bělehrad se i s rodinou dostane až do Francie, kde vstoupí do řad čs. exilových sil. Později bude v Británii působit jako štábní důstojník na exilovém Ministerstvu obrany, v letech 1941-43 bude zastávat funkci vojenského atašé u norské exilové vlády. V roce 1944 na vlastní žádost odjede na východní frontu, kde bude povýšen do hodnosti brigádního generála a postaví se do čela 1. čs. samostatné brigády v SSSR. 6. října 1944 jej pak u Dukly usmrtí německá mina; zemře sotva 100 metrů od československé hranice. Vedral se tak stane jediným čs. generálem, který kdy padl na frontě.
Dění na Slovensku
1) V Trenčianských Teplicích se koná sjezd župních a okresních velitelů Hlinkovy gardy. Jejich vrchní velitel Alexander Mach zde vystupuje s nečekaně ostrou kritikou slovenské vnitřní politiky. Skrytě zde kritizuje Jozefa Tisa, varuje před návratem čechoslovakismu a prohlašuje, že „Hlinkovy gardy a stát, to je jedno.“ Na sněmu dokonce i zazní návrh, aby gardisté 20. ledna uspořádali nástup v Bratislavě, rozpustili Slovenský sněm a nastolili vojenskou diktaturu. Nic z toho se nestane – Jozefa Tisa varuje státní bezpečnost a ten Hlinkovým gardám připomene jejich povinnost uznat autoritu hlavy státu.
Válka na moři
1) Německé torpédoborce, Z14 Friedrich Ihn, Z15 Erich Steinbrick a Z16 Friedrich Eckoldt v noci pokládají miny u ústí Temže. Po vytvoření minového pole se bezpečně stahují zpět do přístavu.
2) Severozápadně od Helgolandu mizí beze stopy britská ponorka Seahorse i s celou posádkou 39 mužů. Podle všeho při hlídce v ústí Labe narazila na německé minolovky M-122 a M-132, které ji zničily hlubinnými náložemi.
3) Jihozápadně od Helgolandu je britská ponorka Undine napadena trojicí německých minolovek M-1201, M-1204 a M-1207. Ponorka se pokouší bránit salvou torpéd, ani jedno ale nezasahuje cíl. Exploze hlubinných náloží ji pak poškozují natolik, že se musí vynořit. Kapitán vydává rozkaz opustit loď a nastavit demoliční nálože. Ty ponorku po dokončení evakuace posílají ke dnu. Všech 27 členů posádky je zajato Němci.
4) Cca 4 km severovýchodně od Goodwin Sands je námořní minou potopena britská nákladní loď Cedrington Court. Stejný osud u Margate potkává i britskou nákladní loď Towneley.