Zimní válka: Karelská šíje
1) Pokračují těžké boje v úseku Summajärvi-Munasuo. Po několikahodinové dělostřelecké přípravě obnovuje sovětská 123. střelecká divize nápor a za cenu vysokých ztrát se jí daří dosáhnout několika lokálních průlomů. Na jejím levém křídle zaznamenává dílčí úspěchy i 138. střelecké divize, která ve večerních hodinách dosahuje okraje lesů u jezera Summajärvi. Útok podporují obrněnce 20. tankové brigády, jejíž stroje po celý den ostřelují pevnůstky Poppius a Miljoonalinnake a potlačují její posádky. Osmi tankům se daří překonat finské zákopy a probít se do lesů za obrannou linií, pěší útok se však na zákopové linii zastavuje. Osamocené obrněnce tak jen bezcílně manévrují v týlu obránců a všem 8 tanků je postupně zničeno finskou pěchotou. Další formace tanků z řad 10. tankového sboru vyčkává v druhé linii s rozkazy využít jakýkoliv případný průlom, její shromaždiště je ale opět ostřelováno finskou artilerií a 13 tanků je vyřazeno.
2) Obránci z řad finské 5. pěší divize odpovídají na sovětské dílčí úspěchy protiútokem u Summy, ten je však rychle rozbit palbou sovětských tanků. Finská situace je v daném sektoru vážná – velká část obránců v oblasti je sevřena v obležené pevnůstce Poppius a rudoarmějci ovládají zákopy po obou jejích stranách. Sověti se tak zde poprvé od začátku války přiblížili rozhodujícímu průlomu.
3) Sovětská bojová skupina komkora Grendahla snažící se o průlom z předmostí na řece Vuoksi zastavuje ofenzivní činnost. Důvodem jsou drtivé ztráty na životech utrpěné v minulých dnech, kdy se početní stavy 49. a 150. střelecké divize povážlivě ztenčily. Svou roli hraje i mizerná morálka mužstva.
4) Sovětská bitevní loď Marat eskortovaná dvojicí torpédoborců ostřeluje finské pozice u Koivista. Finové proti ní vysílají pobřežní ponorku Vesikko, sovětské lodě ale ustupují ještě před jejím připlutím. Marat je během ostřelování lehce poškozen blízkými dopady granátů vypálených finskými pobřežními bateriemi.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Útvarům sovětské 18. střelecké divize se během dne daří znovu zprůchodnit silnici Kitilä-Uomaa a zatlačit finské jednotky na sever. Žádné další útočné akce ale Rudá armáda v oblasti neprovádí a obě sovětské divize u Kitilä se v souladu se včerejším rozkazem Stavky zakopávají. Promrzlí a vyhladovělí rudoarmějci nyní vyčkávají na přísun posil. Finské jednotky v oblasti pauzy využívají k odpočinku, přeskupení se a přísunu posil ze zázemí.
2) Síly finské skupiny Talvela obnovují tlak na sovětské pozice u Ägläjärvi. Tentokrát se finským vojákům daří vyčerpané Sověty zatlačit a do setmění obsadit sovětské okopy před samotnou vesnicí, další postup ale zastavuje palba pěchoty v budovách. Čerstvě povýšený generálmajor Talvela považuje za nutné co nejdříve vesnici dobýt a zatlačit Sověty dále na východ, a to i přes doporučení štábu maršála Mannerheima vyhnout se větším útočným akcím a šetřit životy svých mužů.
Zimní válka: severní úsek
1) U Suomussalmi je na frontě relativní klid přerušovaný pouze občasným ostřelováním a činností finských průzkumníků. Štáb maršála Mannerheima považuje za důležité znovudobýt Suomussalmi co nejdříve a vysílá proto 9. pěší divizi posily v podobě dvou pluků lehce vyzbrojené pěchoty. Jeden z nich směřuje přímo k Suomussalmi, zatímco druhý pochoduje k jezeru Piispajärvi ležící pár kilometrů severně od Palovaary. Zde se postupně formuje nová bojová skupina Susi pod velením pplk. Suusitaivala.
Zimní válka: Laponsko
1) Finský 40. pěší pluk se přeskupuje po včerejším úspěchu u Pelkosenniemi a vysílá na východ hlídky s úkolem udržovat kontakt s ustupujícím sovětským 273. horským střeleckým plukem. Ten se stahuje směrem k Savukoski.
2) U jezera Joutsijärvi se sovětský 420. pěší pluk i nadále snaží prolomit finskou obranu a probít se ke Kemijärvi. Ani tentokrát ale nejsou úspěšní a odražen je i další pokus 715. střeleckého pluku o obchvat finských divizí ze severu.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Sovětské bombardéry útočí na Hanko, Koivisto, Sortavalu a Helsinki.
2) Sovětské bombardéry Iljušin DB-3 a Tupolev SB z několika leteckých pluků během dne opakovaně útočí na pobřežní baterii u Saarenpää. Finské stíhačky Fokker D.XXI ze stavu LeLv 24 provádí celkem 58 bojových vzletů, při nichž si jejich piloti nárokují celkem 12 sestřelených bombardérů (7 tupolevů a 5 iljušinů). Svůj první sestřel si nárokuje i Ilmari Juutilainen, budoucí nejúspěšnější finské stíhací eso (do konce 2. sv. války získá celkem 94 potvrzených a 32 nepotvrzených sestřelů). Poručík Per-Erik Sovelius je při jedné z akcí napaden dvojicí sovětských stíhaček Polikarpov I-16, po divokém souboji se mu však daří pronásledovatele setřást. Sovelius ve svém hlášení zmiňuje, že sovětští piloti divoce pálili ze všech zbraní i tehdy, když zcela očividně neměli Soveliův fokker zaměřený.
Dění v Protektorátu
1) Protektorát ilegálně opouští pplk. František Hieke (krycí jméno Petar Stoj). Jde o bývalého zpravodajského důstojníka, který byl po okupaci přidělen na Úřad předsednictva vlády. Zde se přidal k Obraně národa, kde působil na pozici vedoucího kontrašpionážní sekce. Po rozbití první garnitury velení ON mu ale nezbylo než zmizet za hranice. Později bude působit v Jugoslávii jako čs. vojenský přidělenec, bude se podílet na špionáži proti Německu a ve spolupráci se Sověty pomůže s organizací zpravodajských sítí na Balkáně. Nakonec se stane částí Československé vojenské mise v Moskvě a od ledna 1942 bude zastávat pozici čs. vojenského atašé v Íránu. Válku přežije.
2) Ve stejný den jako Hieke opouští Protektorát i František Valena – předseda Ústředí katolických studentů, studentský vůdce a odbojář napojený na ilegální část tělovýchovné organizace Orel.
Dění ve světě
1) V Paříži se počtvrté schází Nejvyšší anglo-francouzská válečná rada. Hlavním tématem jednání je shrnutí dosavadního vývoje na frontě, který je podle tisku hodnocen jako vesměs pozitivní – na západní frontě nedošlo k žádné německé ofenzivě, nenaplnila se obava ze vstupu Itálie do války a díky neshodám mezi Tureckem a Sovětským svazem existuje reálná šance na udržení míru na Balkáně. Oficiální komuniké pak prohlašuje, že jednání rady prokázalo naprostou jednotu názorů mezi britskými a francouzskými představiteli. Objevují se i spekulace o tom, že Francie a Británie plánují pomoc Finsku. Diskuse o možné britské intervenci ve Skandinávii začaly již během prosince a točí se zejména okolo britského výsadku v severním Norsku s cílem odříznout Německo od zásob železné rudy. Nepříliš přesvědčivý výkon Rudé armády pak podle názoru některých politiků dává Spojencům naději obstát i v případné válce se Sověty, což by umožnilo intervenci i ve Finsku.
2) V budově Námořního arzenálu v Buenos Aires se schází důstojníci z křižníku Admiral Graf Spee. Kapitán Langsdorff svým mužům věnuje projev na rozloučenou, v němž jim děkuje za jejich službu. Při rozchodu si pak se všemi potřásá rukou a věnuje jim různé drobnosti ze svého soukromého majetku. Později v soukromí hotelového pokoje píše Langsdorff několik dopisů pro své blízké a německu admiralitu. V nich přebírá veškerou odpovědnost za ztrátu své lodi a vyjadřuje úmysl odčinit svou porážku sebevraždou. V jednom z dopisů píše následující: "Pouze svou smrtí mohu dokázat, že příslušníci ozbrojených složek Třetí říše jsou připraveni za svou vlajku položit život. Odpovědnost za potopení křižníku Admiral Graf Spee nesu pouze já. Rád svým životem vykoupím jakékoliv poskvrnění cti naší vlajky. Svému osudu budu čelit s pevnou vírou v naši věc, budoucnost našeho národa a jeho Vůdce.“
3) Reinhard Heydrich, velitel Hlavního říšského bezpečnostního úřadu, jmenuje Adolfa Eichmanna vedoucím oddělení IV-D4. To je zodpovědné za deportaci Židů do „rezervací“ na východě Polska a konfiskaci jejich majetku. V následujících dnech Eichmann vypracuje plán na deportaci bezmála 600 000 Židů do Generálního gouvernementu. Tento plán se nicméně setká s odporem guvernéra Hanse Franka, který poukazuje na nedostatečné kapacity.
Válka na moři
1) 830 km východně od amerického mysu May je britským torpédoborcem Hyperion dostižen německý zaoceánský parník Columbus. Loď vyplula 14. prosince z Veracruz a na moři se setkala se sedmi americkými torpédoborci, které ji doprovodily až na hranice americké neutrální zóny. Po dostižení Hyperionem dává kapitán parníku rozkaz opustit loď a potopit ji. Všech 576 osob na palubě se zachraňuje a později je vyzvedává americký křižník Tuscaloosa. Ještě ten den si pak americký ministr zahraničí Cordell Hull předvolává britského velvyslance a důrazně jej žádá, aby britské námořnictvo neprovádělo vojenské akce v teritoriálních vodách neutrálních států.
2) V Brémách je do služby oficiálně uveden německý korzárský křižník Atlantis vzniklý přestavbou nákladní lodi Goldenfels. Loď nese šest 15cm děl, jedno 75mm dělo, 4 torpédomety a čtyři protiletecké kanóny. Kvůli zamrzlé hladině moře Atlantis vyrazí na moře až koncem března 1940 a čeká jej 602 dní dlouhá plavba napříč jižním Atlantikem a Indickým oceánem. Během ní si připíše potopení či zajetí celkem 22 spojeneckých plavidel, než bude v listopadu 1941 odhalen a potopen britským těžkým křižníkem Devonshire.
3) Německé magnetické miny si u britských břehů připisují potopení dalších dvou lodí. U majáku Cross Sands jde ke dnu britská nákladní loď City of Kobe z konvoje FS 56, jeden námořník je zabit. U Souter Point je pak potopena dánská nákladní loď Jytte při ztrátě 10 mužů.
4) Cca 150 km jižně od norské Utsiry je německými letouny potopena finská pobřežní loď Uko. Celá posádka je zachráněna.