Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Vojáci finské bojové skupiny Lohikäärme obsazují osadu Koivuselkä východně od Koirinoji a přetínají tak poslední zásobovací trasu sovětské 168. střelecké divize. Finské uskupení Oinas mezitím provádí výpad na jih a vráží klín do kapsy v okolí Kitilä. Vzniká tak výběžek fronty, v němž jsou sevřeny dva sovětské střelecké pluky (316. a 208.). I z toho důvodu Finové budou výběžku přezdívat Rykmentti ("Pluk"). Ostatní finské jednotky podél silnice Kitilä-Uomaa mezitím upevňují pozice okolo vzniklých motti, v nichž se tísní dílčí útvary 18. střelecké divize.
Zimní válka: severní úsek
1) Na Raatské cestě nejsou žádné změny. Útvary finské 9. pěší divize se přeskupují a připravují se k pochodu směrem na Kuhmo.
Zimní válka: zázemí
1) Finský prezident Kÿosti Kallio na tiskové konferenci prohlašuje, že sovětské letectvo od začátku války shodilo na finská města téměř 4000 bomb různých hmotností. V desítkách zasažených měst pak podle Kallia doposud zahynulo 239 civilistů.
2) Alexandra Kollontajová, sovětská velvyslankyně ve Švédsku, se ve Stockholmu neoficiálně setkává s finskou spisovatelkou a komunistkou Hellou Wuolijoki. Tématem jejich diskuse jsou možnosti mírových jednání mezi Finskem a SSSR. Ačkoliv schůzka nebude mít na průběh války žádný vliv, jedná se o důležitý diplomatický milník - od začátku Zimní války jde totiž o vůbec první takové jednání za účasti oficiálních představitelů sovětské diplomacie.
Západní fronta: vzdušné válčiště
1) Britská vláda oznamuje sjednocení všech útvarů RAF na francouzském územé do tzv. Britských vzdušných sil ve Francii (BAFF). Ty zahrnují dva útvary – vzdušné síly Britského expedičního sboru (13 perutí, z toho 9 průzkumných a 4 stíhací) a tzv. Advanced Air Striking Force, které řídí bombardovací operace z francouzských letišť (12 perutí, z toho 10 bombardovacích a 2 stíhací). Rozhodnutí je platné k 15. lednu a má zefektivnit činnost RAF nad Francií.
Dění v Protektorátu
1) V pražské Lucerně se koná shromáždění příznivců a členů fašistického hnutí Vlajka. Hlavním řečníkem je vůdce hnutí Jan Rys-Rozsévač. Mezi dalšími je například i Bohumil Konopásek – bývalý legionář a armádní generál, jenž byl v roce 1923 nuceně penzionován kvůli svým dřívějším kázeňským prohřeškům a v roce 1926 vstoupil do řad Národní obce fašistické. Při svém projevu v Lucerně hlasitě odsuzuje Tomáše Garrigue Masaryka a po nepříjemném přeřeku prohlásí: „Za vůdcem Hilsnerem (místo Hitlerem) ku konečnému vítězství.“
2) V sídle Úřadu říšského protektora se koná porada za účasti Adolfa Eichmanna, na které je odmítnut návrh na vytvoření organizace Svaz Židů; ta měla dle návrhu dohlížet na život protektorátních Židů. Místo toho je přijato usnesení, podle nějž budou veškeré pravomoci týkající se židovského obyvatelstva a dohledu nad ním ponechány v gesci úřadu protektora a Eichmannovy Ústředny pro židovské vystěhovalectví.
Dění ve světě
1) Britský premiér Chamberlain promlouvá k národu v rozhlasovém národu rekapitulujícím dosavadní průběh války. Chamberlain v něm odmítá obvinění německé propagandy, že cílem Spojenců je zničení Německa. Odpovědnost za pokračování války však podle něj leží nejen na německých vůdcích, ale i na Němcích samotných. Premiér rovněž obviňuje Německo z perzekuce Čechoslováků a Poláků - k tomuto dodává, že pokud by nacistický režim dostal příležitost, choval by se stejně i k britskému lidu. Brity samotné pak Chamberlain varuje, že není reálné, aby si britská veřejnost udržela předválečnou úroveň života; majetní Britové podle něj byli zatíženi vysokými daněmi a nyní musí oběť přinést i chudší vrstvy. Zmiňuje také přídělové omezení másla, slaniny a cukru, což podle něj uvolnilo přepravní kapacitu pro dovoz životně důležitých cenných surovin. Německá propaganda Chamberlainův projev označuje za „sbírku klišé a povšechných výroků.“
2) Italský ministr zahraničí hrabě Ciano se setkává s bývalým nizozemským premiérem Hendrikem Colijnem. Ten jej informuje o opatřeních, která Nizozemsko doposud učinilo pro obranu před případnou německou invazí. Colijn také vyjadřuje víru, že nizozemská armáda bude německému útoku klást tuhý odpor a nevěří, že Němci ve válce zvítězí V tom se s hrabětem Cianem shodují.
Válka na moři
1) Německý Fliegerkorps X zahajuje další vzdušnou kampaň proti britským plavidlům plujícím podél východního pobřeží Velké Británie. U Stonehavenu je letouny Luftwaffe potopena pobřežní loď Gowrie, zatímco u Cromeru německé bomby zasahují a potápí britské nákladní lodě Oakgrove a Upminster. Hlášeni jsou čtyři mrtví námořníci.
2) U North Foreland je námořní minou potopena britská dopravní loď Dunbar Castle, na její palubě umírá 152 lidí. Stejný osud potkává u Ramsgate i nizozemskou pobřežní loď Truida, jejíž 4 členové posádky jsou zachráněni.
3) U Helgolandu útočí britská ponorka Starfish na německou minolovku M-7. Kvůli chybě posádky ale nedokáže vypustit torpéda, po čemž se ponorce zasekávají ovládací plochy. Po nouzovém ponoru do hloubky 27 metrů je pak Starfish minolovkou zachycena a napadena hlubinnými náložemi. Jejich blízké exploze ponorku vážně poškozují, což kapitána nutí se vynořit a kapitulovat. Všech 38 členů posádky je zajato, zmrzačená Starfish se potápí krátce poté.
4) Východně od Wicku je německou ponorkou U-19 potopena norská nákladní loď Manx, umírá 13 námořníků.