Zimní válka: Karelská šíje
1) O proti předchozímu dni žádné změny.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Finská bojová skupina Mehiläinen během dne prolamuje obranu východní poloviny motti u Lemetti a definitivně ji tak likviduje. Finové se tak mohou soustředit na tlak proti druhému motti u Lemetti, kde je sevřeno velitelství 18. střelecké divize.
Zimní válka: severní úsek
1) Vojákům finského 27. pěšího pluku se po dvou dnech opakovaných útoků daří východně od Löytövaary obklíčit sovětskou bojovou skupinu (nyní již mrtvého) majora Kutuzova. Všichni sevření rudoarmějci jsou do setmění buď zabiti v boji, nebo donuceni ke kapitulaci. Důležitá kóta u Löytövaary ale stále není v bezpečí. Ve stejný den totiž průzkumníci 27. pěšího pluku hlásí sovětské síly shromažďující se u osady Kilpelänkangas několik kilometrů na východ.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Sovětské letectvo útočí na Helsinky, Viipuri, Kemi, Kemijärvi, Raumu a dalších téměř 140 cílů včetně železničních uzlů, přístavů a průmyslových objektů. Hlavní město hlásí 14 mrtvých a 179 raněných civilistů. Finská protivzdušná obrana si během dne nárokuje 22 sestřelů.
Zimní válka: zázemí
1) Finská vláda zasílá do Moskvy návrh mírové dohody, která by válku zastavila. Finové jsou ochotni vzdát se části území na Karelské šíji a souhlasit s demilitarizací Finského zálivu, stále ovšem odmítají pronájem poloostrova Hanko či postoupení celé Karelské šíje. Finský prezident Rysto Ryti v ten samý den jedná s maršálem Mannerheimem a ptá se jej, jak dlouho se ještě bude moci finská armáda bránit. Maršál odpovídá slovy: „Ve válce jeden nikdy neví, jak se věci nakonec vyvinou. Současná situace je však dobrá a nezavdává důvod k panice.“
Dění v Protektorátu
1) V Uherském Hradišti se scházejí zástupci Národního souručenství a spolku Národopisná Morava –slovácké etnografické organizace, která po březnu 1939 začala aktivně kolaborovat s německými okupačními úřady ve snaze připojit Slovácka ke Slovenskému státu. Předmětem jednání je nabídka začlenění Národopisné Moravy do struktur Národního souručenství, čímž by spolek dostal možnost ovlivňovat protektorátní politiku. Jeho zástupci ale nabídku odmítají, neboť by tak došlo k faktické likvidaci organizace. Jednání tak přerůstá v bouřlivou debatu, která končí bezvýsledně.
Dění ve světě
1) Velitelství Leningradského vojenského okruhu vydává tiskové prohlášení, v němž odmítá zvěsti o finských náletech na ruské území, které kolovaly v některých médiích. Zároveň tvrdí, že finské letectvo i přes nasazení „nejnovějších letadel z Británie, USA, Švédska, Francie a Itálie“ nedokázalo zabránit zničení řady finských velitelství. Dokument také popírá, že by na Karelské šíji probíhala větší ruská ofenziva; podle prohlášení jsou zde prováděny pouze „částečné střety ryze místního charakteru“ doprovázené „krátkými dělostřeleckými přestřelkami“.
2) V Bělehradě končí třídenní konference zástupců Balkánského paktu, kteří jednomyslně vyjadřují odhodlání udržet na Balkáně mír a nenechat se zatáhnout do evropského konfliktu. Nepřímo tak vyhlašují neutralitu. Při tiskové konferenci je následně představeno sedmibodové komuniké, kterým signatáři prohlašují následující:
společný zájem všech čtyř států (tj. Jugoslávie, Řecko, Turecko a Rumunsko) udržet mír a pořádek v jihovýchodní Evropě
pevné odhodlání držet se mírové politiky a neutrality za účelem ubránění jihovýchodní Evropy před následky války.
úmysl směřovat zahraniční politiku Balkánského paktu tak, aby nijak nenarušovala zájmy žádného sousedního státu a zároveň chránila celistvost a nezávislost všech členských zemí paktu.
ochotu udržovat a rozvíjet přátelské vztahy se sousedními zeměmi v rámci mírové spolupráce.
potřebu posílení a vylepšení ekonomických vazeb mezi členy paktu, zejména pak volné výměny zboží.
prodloužení platnosti Balkánského paktu o dalších sedm let s platností od 9. února 1941.
závazek ministrů zahraničí všech čtyř signatářských zemí udržovat pravidelnou korespondenci až do další konference paktu, která se má konat v únoru 1941.
3) Americký diplomat Bert Fish, bývalý velvyslanec USA v Egyptě, předává pověřovací listiny zástupcům vlády Saúdské Arábie a oficiálně se tak stává velvyslancem USA v Rijádu. Do této funkce byl americkou vládou jmenován již v srpnu 1939, až teprve nyní je ale velvyslanectví oficiálně otevřeno. Spojené státy tím formálně navazují styky se Saúdskou Arábií; děje se tak 9 let poté, co USA uznaly saúdskou nezávislost.
Válka na moři
1) U Shetland je německou ponorkou U-37 potopena norská nákladní loď Hop, všech 17 členů posádky umírá. Stejná ponorka pak ve večerních hodinách posílá ve stejné oblasti ke dnu i britskou nákladní loď Leo Dawson; i zde je zabita celá posádka 35 mužů.