Zimní válka: Karelská šíje
1) U Taipale podniká finská 10. pěší divize protiútok s cílem zničit tamější sovětské předmostí a vytlačit Sověty zpět za řeku Vuoksi. Útok je ale rychle rozbit ruským dělostřelectvem, což Finy nutí stáhnout se zpět do výchozích pozic. Sovětské velení mezitím do oblasti přesouvá 39. obrněnou brigádu, která má za úkol předmostí rozšířit a probít se z něj dále na sever.
2) Před úsvitem zahajuje sovětská 90. střelecká divize přechod Vuoksi u Kiviniemi. Kvůli tlaku z nejvyšších míst je celá akce velmi uspěchaná, kvůli čemuž divize vyráží do útoku bez předchozího průzkumu, ženistů či dělostřelecké přípravy. Pěchota podporovaná obojživelnými tanky T-38 zpočátku postupuje bez odporu a vztyčuje několik pontonových mostů. Nečekaně silný proud Vuoksi ale mosty strhává a unáší je mimo určené přechody. Uprostřed těchto zmatků se náhle na severním břehu rozsvěcí pátrací světlomety a obránci z řad finského 24. pěšího pluku zasypávají zaskočené rudoarmějce hustou palbou z kulometů, minometů a děl. V řádu desítek minut je zničeno 5 z 9 pontonových mostů. Pěšáci snažící se o přechod jsou zabiti, zahnáni zpět na jižní břeh, nebo je čeká smrt v ledové vodě. Silný proud se stává osudným i většině obojživelných tanků, které kvůli strmému severnímu břehu nedokážou vyjet z vody a řeka je odnáší pryč. Po několika hodinách naprostého chaosu se nakonec zdecimované sovětské útvary stahují. Na druhý břeh Vuoksi se dostalo jen zhruba 30 rudoarmějců, kteří k přechodu využili ruiny nedalekého železničního mostu odstřeleného v prvních hodinách války. Finské patroly ale skupinu brzy obkličují a sovětští vojáci končí v zajetí.
3) Po zprávách o fiasku u Kiviniemi vydává velitel 7. armády komandarm Jakovlev rozkaz zaútočit znovu na stejném místě. Dezorganizovaná a vyčerpaná 90. střelecká divize ale jednoduše není schopna rozkaz splnit. Jakovlev následně zasílá na štáb Leningradského vojenského okruhu hlášení o úspěšném přechodu dvou sovětských praporů; jak vidno výše, jedná se o bohapustou lež. Zároveň však Jakovlev doporučuje, aby se hlavní těžiště ofenzivy na Karelské šíji přesunulo zpět k Viipuri, neboť obrana Vuoksi je nečekaně silná.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Plukovník Talvela, velitel nově utvořené stejnojmenné bojové skupiny, přiděluje dva pěší prapory k existující bojové skupině Räsänen. Jejího dosavadního velitele pak Talvela střídá podplukovníkem Aarem Pajarim, po němž je skupina pojmenována. Pajari se ihned pouští do práce, během dne své jednotky přeskupuje a vydává pokyn zakopat se na šíji mezi jezery Taivaljärvi a Tolvajärvi. Zde se mu daří v odpoledních hodinách odrazit sondážní útok čelních oddílů sovětské 139. střelecké divize. I přes tento dílčí úspěch je ale situace vážná - ze severu se k Tolvajärvi blíží 718. střelecký pluk, zatímco z jihu postupuje 155. střelecká divize. Talvelovi i Pajarimu navíc dělá starosti velmi nízká morálka mužstva; Pajari osobně byl svědkem toho, jak někteří finští vojáci pod palbou panikaří a utíkají z boje. Tato zkušenost údajně Pajariho vede k tomu, že před svými muži utrousí: "Můžete utíkat, ale jen umřete unavení."
Zimní válka: severní úsek
1) Čelní oddíly sovětského 81. horského střeleckého pluku dosahují Suomussalmi. Vesnici a její okolí brání pouze dvě oslabené finské pěší roty, které tváří v tvář přesile vypalují vesnici do základů a během dne se stahují k jezeru Kiantajärvi. Sověti tak Suomussalmi obsazují prakticky bez boje. Současně s tím se k Suomussalmi přibližuje z jihu 759. střelecký regiment, který se zdržel na řece Puraksenjoki. Velitel 163. střelecké divize kombrig Zelencov si tak může připsat významný dílčí úspěch. Ten ale maří zhoršující se stav ruských sil; kvůli krutým mrazům a nedostatečné zimní výbavě je téměř 20 % mužstva stiženo omrzlinami.
2) V reakci na ztrátu Suomussalmi vydává Mannerheimův štáb rozkaz vesnici co nejdříve získat zpět. Do oblasti se pro tento účel přesouvá 27. pěší pluk (plk. Siilasvuo). Jeho vojáci jsou jen lehce vyzbrojeni, díky lyžím se však mohou pohybovat i mimo cesty a mají tak oproti Sovětům výrazně lepší mobilitu.
Zimní válka: Laponsko
1) Na laponské frontě nejsou žádné větší změny. Sovětská 122. střelecká divize se stále pomalu blíží k Salle, podél severního pobřeží postupuje 52. střelecká divize. Teploty zde klesají až k -40 °C. Finská bojová skupina Pennanen o velikosti praporu nemá sílu na zastavení sovětského postupu, její lyžařské oddíly ale mohou díky své mobilitě provádět účinný guerillový boj. Sovětské útvary tak čelí opakovaným nájezdům ve stylu "zaútoč a zmiz", které vnášejí zmatek mezi týlové oddíly a narušují zásobování.
Zimní válka: zázemí
1) Sovětské ministerstvo zahraničí rozesílá všem zahraničním ambasádám a konzulátům v Moskvě oznámení o zahájení námořní blokády Finska. Tu si podle dokumentu vyžádala vláda Finské demokratické republiky v Terijoki. Blokáda má začít 8. prosince ve 12:00 místního času a její hranice kopírují finské pobřeží od ústí řeky Tornio přes Alandy až po Finský záliv. Zahraniční lodě mají na opuštění blokádní zóny čas do poledne 9. prosince, po tomto termínu již podle Moskvy není možno plavidlům garantovat bezpečnou cestu.
Dění v Protektorátu
1) V Sezimově Ústí jsou do provozu uvedeny první haly Moravských a Slovenských strojíren (MAS, dnešní KOVOSVIT MAS). Podnik v majetku koncernu Baťa původně vznikl na Slovensku, po březnu 1939 se ale přesunul do Sezimova Ústí. V letech 1939-1944 pak bude město rozšířeno o ubytovací a volnočasové objekty pro zaměstnance závodu.
2) Protektorátní vláda schvaluje návrh na nucené sdružení židovského obyvatelstva do jednotné organizace „Svaz Židů“. Ta má fungovat jako centrální instituce starající se o výchovu, školství a sociální záležitosti protektorátních Židů. Říšský protektor von Neurath tento návrh později odmítne.
3) V Praze je Gestapem zatčen podplukovník Štěpán Adler – vysoký důstojník Obrany národa a zřizovatel několika ilegálních radiostanic. Ty od začátku německé okupace udržovaly spojení s Polskem, Velkou Británií, Rumunskem i Francií. Adlerova radiotelegrafická síť bude později Gestapem zcela rozprášena, sám Adler bude v srpnu 1942 popraven.
Dění ve světě
1) Americký ministr financí Henry Morgenthau Jr. informuje média o probíhajících jednáních ohledně možné půjčky Finsku prostřednictvím Exportní-importní banky (oficiální americká úvěrová agentura pro podporu amerického exportu). Pokud ale bude půjčka schválena, bude se dle spekulací tisku vztahovat pouze na nákup nevojenského materiálu. Důvodem je snaha Rooseveltova kabinetu nijak nenarušit americkou neutralitu. Morgenthau rovněž potvrzuje přesun prosincové splátky finského dluhu vůči USA na přechodný účet, kde zůstane až do rozhodnutí Kongresu ó jejím možném využití pro podporu Finska.
2) Americký Červený kříž oznamuje, že bývalý poradce ministra financí Wayne Taylor je na cestě do Finska. Zde má zhodnotit tamější humanitární situaci a rozhodnout, zda země potřebuje materiální pomoc. Taylor je jeden ze tří představitelů amerického ČK působícího v Evropě.
3) Italská Velká fašistická rada (hlavní orgán Mussoliniho režimu) veřejně prohlašuje, že veškeré události v Podunají či na Balkáně se dotýkají italských zájmů. Tisk spekuluje, že jde o nepřímou hrozbu namířenou na Sovětský svaz, který v minulosti projevil zájem o uzavření kooperačních smluv s Rumunskem a Tureckem. Prohlášení je vydáno po čtyřhodinovém zasedání, na kterém ministr zahraničí hrabě Ciano mimo jiné rekapituluje poslední mezinárodní dění.
4) Maďarská vláda formálně obnovuje diplomatické vztahy se Sovětským svazem; styky byly přerušeny před necelým rokem kvůli územním neshodám. V reakci na to se před finským konzulátem v Budapešti shromažďuje okolo 2000 protestujících, kteří vyjadřují nesouhlas s politikou Maďarska vůči SSSR a projevují sympatie s napadeným Finskem. Finský konzul v Maďarsku Omni Talas se s demonstranty osobně setkává a děkuje jim za podporu.
Válka na moři
1) Cca 74 km severně od Ouessantu je ponorkou U-47 potopena nizozemská nákladní loď Tajandoen. 62 trosečníků zachraňuje belgická nákladní loď Louis Sheid, při pokusu o únik z dostřelu U-47 ale plavidlo najíždí na mělčinu a rozlamuje se. Všichni přeživší jsou zachráněni jinými loděmi.
2) Jižně od norského Svolværu je ponorkou U-38 potopena britská nákladní loď Thomas Walton. Umírá 13 mužů, zbytek je zachráněn jinými loděmi. V Severní moři pak ponorka U-23 posílá ke dnu dánskou nákladní loď Scotia; z 21 členů posádky se zachraňují jen dva.
3) V Gdaňské zátoce je námořní minou potopen německý rybářský člun Heimat. Minu zde v září 1939 položila polská ponorka Wilk.
4) Německé ponorky U-13, U-22, U-60 a U-61 pokládají miny podél britského východního pobřeží. Jejich miny si do konce měsíce připíšou nejméně 7 potopených plavidel.
5) Jižně od Trinidadu je britská nákladní loď Streonshalh napadena německým křižníkem Admiral Graf Spee. Němci se naloďují a kromě zajatců a zásob zde získávají i mapu plavebních tras v oblasti. Na základě těchto informací proto vydává kapitán křižníku Langsdorff rozkaz nabrat kurz k Montevideu. Samotná Streonshalh je pak po přemístění posádky na Admirala Graf Spee potopena. Aniž by to posádka křižníku věděla, je to jejich poslední oběť.