Zimní válka: Karelská šíje
1) V těchto dnech vypracovává velení Leningradského vojenského okruhu první konkrétní plány na průlom Mannerheimovy linie. Komandarm Timošenko, velitel ruských sil na Karelské šiji, má v tuto chvíli k dispozici celých 30 divizí. Čtrnáct z nich je přiděleno k Mereckovově 7. armádě, dalších 9 divizí je soustředěno v nově utvořené 13. armádě v čele s komkorem Grendahlem. Zbylých 7 divizí je ponecháno v záloze s úkolem využít a rozvinout jakýkoliv vytvořený průlom.
2) Samotný plán komkora Timošenka je prostý - ubít Finy početní i palebnou převahou, udržovat tlak podél co nejdelšího úseku fronty a zatáhnout finské síly do opotřebovávacích bojů, v nichž kvůli skromným rezervám zbraní i živé síly nemají šanci obstát. Sám Timošenko svou strategii popsal následovně: „V umění frontálního útoku se s námi nemůže měřit žádný nepřítel či skupina nepřátel. Sérií přímých úderů donutíme nepřítele krvácet – jinými slovy ztrácet to, čeho má méně než my. I my budeme mít enormní ztráty, nicméně ve válce se počítají ztráty nepřítele, nikoliv ty vlastní. I když ztratíme více mužů než nepřítel, musíme tento fakt vnímat bez emocí.“
3) Reorganizací v těchto dnech prochází i finské síly. Armáda Šíje pod velením genpor. Östermana je v současnosti rozdělena do dvou sborů. Západní polovinu šíje hájí 2. armádní sbor genpor. Öhquista čítající čtyři pěší divize. Pátý svazek, 5. pěší divize (plk. Isakson) proslavená svým statečným odporem u Summy, pak představuje strategickou rezervu dislokovanou jižně od Viipuri. Východní část šíje pak drží 3. armádní sbor (genmaj. Heinrichs), jenž má k dispozici dvojici pěších divizí doplněných třetí rezervní divizí. Jádro finských sil je i nadále rozmístěno podél hlavní Mannerheimovy linie, v jejím týlu se však nachází další dvě obranné fronty. První, nazvaná Prozatímní linie, probíhá v úseku Vuosalmi-Tali-Viipuri a navazuje na Viipurský záliv. Tato linie je ovšem hotová jen zčásti a doposud nemá prakticky žádné zázemí. Třetí a poslední obranou pak je tzv. Týlová linie ležící na ose Viipuri-Kuparsaari-Taipale. Tato linie prakticky postrádá jakékoliv opevnění.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Na frontě vládne relativní klid přerušovaný pouze lokálními přestřelkami podél silnice Kitilä-Pitkäranta. Finské síly se snaží upevnit své pozice a zmenšit kapsu Kitilä-Koirinoja, zakopaní Sověti však všechny útoky odrážejí. Velení 168. střelecké divize přesto některé útvary stahuje dále do kapsy za účelem zaujmout výhodnější pozice a lépe vytvarovat frontu. Na rozdíl od Suomussalmi a Raatské cesty si obležení rudoarmějci udržují dobrou morálku a doposud mají dostatek zásob i munice pro efektivní odpor.
2) Východně od kapsy Kitilä-Koirinoja probíhají lokální boje okolo motti mezi Kitilä a Uomaa. Finská 12. pěší divize zde provádí intenzivní hlídkovou činnost, upevňuje pozice okolo kapes a je na pozoru před případným ruským pokusem o průlom.
Zimní fronta: severní úsek
1) Žádné změny.
Zimní fronta: Laponsko
1) Žádné změny.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Finský 19. stíhací pluk složený ze švédských dobrovolníků se poprvé dostává do boje se sovětskými letouny. Nad Märkäjärvi je stíhačkami Polikarpov I-15 ze stavu 145. IAP napaden lehký bombardér Hawker Hart eskortovaný stíhačkami Gladiator. Hart je Sověty sestřelen, oba členové posádky se zachraňují a později jsou vyzvednuti finskými vojáky. Na švédské straně pak podporučík Ian Jacobi posílá jeden z polikarpovů k zemi a připisuje si tak první sestřel svůj i celého pluku. Zároveň jde o první bojový úspěch švédského pilota od vzniku Flygvapnet.
Západní fronta: vzdušné válčiště
1) Při průzkumné misi v úseku Greimerath-Losheim-Wahlen je stíhačkami Bf 109 z řad Stab I./JG 76 vážně poškozen britský bombardér Blenheim ze stavu 114. perutě RAF. Letoun nouzově přistává u Mét, jeden člen posádky je lehce raněn.
Dění v Protektorátu
1) V noci ze 12. na 13. ledna se nad Protektorátem vůbec poprvé objevují britské bombardéry Whitley, které nad Prahou shazují letáky.
Dění ve světě
1) Genpor. Ralph Wenninger (atašé Luftwaffe v Haagu) a plk. Friedrich-Carl Rabe von Pappenheim (německý vojenský atašé v Bruselu) se poprvé setkávají se zajatým majorem Reinbergerem a jeho pilotem majorem Hoenmannsem. Jejich úkol je jasný – zjistit, co všechno se Belgičané z ukořistěných plánů invaze dozvěděli a nakolik bylo utajení ofenzivy narušeno. Dezinformace belgických vyšetřovatelů je účinná a Reinberger oba německé důstojníky informuje, že se mu podařilo dokumenty zničit či je alespoň učinit nečitelnými. Wenninger a von Pappenheim tuto informaci předávají německému velvyslanci v Belgii von Bülow-Schwantemu, který do Berlína odesílá následující depeši: „Major Reinberger potvrdil, že se mu podařilo dokumenty spálit, zůstaly pouze malé kousky o velikosti dlaně jeho ruky. Reinberger rovněž potvrzuje, že velká část dokumentů, které již zničit nestačil, je nedůležitá.“
2) Zpráva z Belgie uklidňuje velmi rozjitřené nálady v řadách německého nejvyššího velení OKH. To kvůli možnému prozrazení akce zvažovalo zahájit ofenzivu o tři dny dříve, tj. již 14. ledna. Německá 6. armáda (genpor. von Reichenau) proto dostala rozkaz přesunout se k belgickým hranicím do předem určených nástupních úseků. Velkou úlevu cítí zejména náčelník štábu genpluk. Jodl, který si ještě před obdržením depeše zapsal do deníku následující: „Pokud nepřítel získal kompletní plány, je situace katastrofická!“
3) Vrchní velitel francouzských ozbrojených sil generál Gamelin se setkává s velitelem francouzské vojenské rozvědky plk. Rivetem a projednává s ním důsledky Mechelenského incidentu. Podle Gamelina je událost vynikající záminkou pro tlak na belgickou vládu, aby povolila rozmístění francouzských sil na svém území. To by Spojencům umožnilo v roce 1941 provést rozhodující ofenzivu bez obav z narušení neutrality Belgie. Pokud by pak Němci zaútočili jako první, mohli by se Francouzi s předstihem zakopat na belgickém území a odrazit útok ještě před hranicemi Francie. Aby mu případná příležitost neunikla, vydává Gamelin rozkaz celé 3. armádě přesunout se k belgickým hranicím.
4) Nejvyšší velitel nizozemských sil generál Reijnders se setkává s belgickým atašé v Haagu pplk. Diepenrijckem, jenž mu předává memorandum belgické rozvědky shrnující dosavadní poznatky o získaných dokumentech. Reijnders se k dokumentům staví velmi skepticky a považuje je za falzum. Nutno ovšem podotknout, že nizozemská vláda i královna Vilemína jsou informacemi o možné německé invazi velmi znepokojeni.
5) V psychiatrické nemocnici v polském Chelmu je německými vojáky bez milosti povražděno 440 mentálně postižených pacientů. Jde o součást tzv. Aktion T4 – nemilosrdné vyhlazovací kampaně namířené proti fyzicky či mentálně postiženým lidem na území Říše a okupovaných zemí. V Polsku probíhají podobné akce již od října 1939, a do konce války při nich bude zabito více než 16 000 lidí. Dalších bezmála 70 000 bude povražděno v tzv. eutanazních střediscích napříč Německem.
Válka na moři
1) Letouny německého 10. leteckého sboru pokračují v náletech na britská plavidla v Severním moři. U Cromeru je jejich palbou potopen trawler Valdora, zatímco u St. Abb’s Head jde ke dnu rybářská loď William Ivey. Celkem je zabito 10 námořníků.
2) U Orknejí je německou ponorkou U-23 potopen dánský tanker Danmark, nejsou hlášeny žádné ztráty na životech.
3) U majáku Cromer Knoll je námořní minou potopena britská nákladní loď Granta, umírá 12 námořníků. Zbytek je zachráněn místními rybáři a šalupou Stork.