Zimní válka: Karelská šíje
1) Vytrvalé ostřelování Mannerheimovy linie pokračuje. Sovětské jednotky stále neprovádí žádné útočné operace, v úseku Summa-Muolaanjärvi se ale připravují k akci čelní oddíly dvou sovětských sborů (19. a 50.). Úmyslem velitele 7. armády komandarma Mereckova je zahájit sérii sondážních útoku s cílem nalézt slabá místa finské obrany.
2) Na finských vojácích se začíná projevovat vyčerpání způsobené neustálým přívalem sovětských granátů. Dělostřelba nejen působí ztráty na životech i vybavení, ale také poškozuje polní opevnění. Opravy pak kvůli ostřelování mohou probíhat pouze po setmění, kvůli čemuž mají Finové nedostatek spánku.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Žádné změny.
Zimní válka: severní úsek
1) Žádné změny.
Zimní válka: Laponsko
1) Žádné změny. Sovětská 122. střelecká divize pokračuje ve spořádaném ústupu k Märkäjärvi.
Dění v Protektorátu
1) Na Barrandově ukončuje skokem pod vlak svůj život Zdeněk Rykr – malíř, ilustrátor, novinář a scénograf. V meziválečném období tvořil koláže a ansambláže ovlivněné surrealismem, později působil i jako žurnalista. Nejznámější je však jeho práce na reklamních materiálech - právě z Rykrova pera pochází známé logo čokoládovny Orion ve tvaru čtyřcípé hvězdy či design obalu tyčinky Kofila. Přesný důvod jeho sebevraždy není znám.
Dění ve světě
1) Ve francouzském Agde je oficiálně zformována 1. československá pěší divize. Útvar sestává z velitelství, tří pluků pěchoty, pluku dělostřelectva a podpůrných odřadů. V okamžiku svého založení ale divize existuje spíše jen na papíře – její dílčí útvary jsou rozmístěny na 11 místech napříč Francií a mají nedostatek zbraní i vybavení. Divize bude v následujících měsících postupně dozbrojována a do konce května 1940 v ní bude sloužit přes 12 000 Čechoslováků. Bojeschopnosti coby samostatná formace ale nedosáhne ani po začátku bitvy o Francii.
2) Štáb německého nejvyššího velení OKH dostává zprávy o tom, že na německo-belgických hranicích je velmi špatné počasí a všechny silnice v oblasti jsou pokryty silnou vrstvou sněhu. Nepříznivá je i předpověď na další dny. Náčelník štábu OKH genpluk. Jodl proto telefonuje Adolfu Hitlerovi a žádá jej, aby invazi odložil na neurčito. Führer si ponechává 24 hodin na rozmyšlenou.
3) Britská vláda v noci zasílá do Bruselu odpověď na belgické požadavky bezpečnostních záruk. Ty je Londýn ochoten poskytnout jen ve velmi omezené míře. Kopie zprávy se dostává do rukou i veliteli francouzských sil generálu Gamelinovi; tomu je hned po prvním přečtění jasné, že Belgie tyto podmínky nepřijme a tudíž nepovolí vstup francouzských sil na své území. Současně s touto informací se Gamelin dovídá, že belgičtí pohraničníci začali během dne obnovovat zátarasy na hranicích s Francií. Současně s tím dostávají pohraniční jednotky pokyn zabránit jakémukoliv narušení hranic zahraničními vojáky. Děje se tak na rozkaz generála van Overstraetena, vojenského poradce belgického krále, který rozkaz vydal po rozpravě s králem Leopoldem III. Oba muži jsou zarytí zastánci neutrality a nechtějí Belgii zatáhnout do války předčasně.
4) Zklamaný Gamelin kontaktuje premiéra Daladiera a žádá jej, aby donutil Belgii „dostát svým závazkům“. Daladier se následně schází s belgickým velvyslancem le Tellierem, kterému ukládá ultimátum – pokud Belgie do 20:00 nepovolí spojeneckým silám vstup na své území, stáhnou se všechny spojenecké dále od hranic a do budoucna odmítnou odpovědět na jakékoliv další podobné ohrožení Belgie ze strany Německa. Belgická vláda o ultimátu během dne jedná, nedokáže se ale dobrat jasného stanoviska. V 18:00 nakonec Daladier kontaktuje Gamelina a sděluje mu, že nemůže posvětit porušení belgické neutrality bez souhlasu belgické vlády.
5) V sovětském deníku Pravda je otisknut článek o vztazích Sovětského svazu se Švédskem a Norskem. Text shrnuje dosavadní diplomatickou komunikaci s těmito zeměmi a uvádí konkrétní příklady toho, co autor textu považuje za narušení neutrality ve prospěch Finska. V závěru textu jsou vlády Švédska i Norska obviněny z toho, že „…dostatečně nečelí snahám jistých velmocí zatáhnout obě země do války se Sovětským svazem.“
6) Německé ministerstvo zahraničí zasílá dánské vládě memorandum, v němž žádá o nařízení povinného zatmívání na ostrově Rømø. Britské letouny totiž ostrov využívají jako navigační bod při náletech na několik kilometrů vzdálený ostrov Sylt, kde je umístěna německá základna hydroplánů. Dánská vláda s německou žádostí souhlasí.
Válka na moři
1) Cca 190 km západně od Ouessantu je ponorkou U-44 potopena nizozemská nákladní loď Arendeskerk. Celá posádka je zachráněna. O zhruba 40 km dál pak stejná ponorka posílá ke dnu i norskou nákladní loď Fagerheim, na jejíž palubě je zabito 14 námořníků.
2) V Severním moři beze stopy mizí belgická nákladní loď Meuse. Plavidlo plulo z Newcastlu do Brugg, do své destinace ale nikdy nedorazilo. Na britském pobřeží později moře vyplaví čtyři těla členů posádky.
3) Cca 18 km jihovýchodně od britského Lowestoftu je námořní minou potopena britská rybářská loď Newhaven. Zabito je všech 9 členů posádky.