Zimní válka: Karelská šíje
1) Žádné větší změny.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Žádné větší změny.
Zimní válka: severní úsek
1) Žádné větší změny.
Zimní válka: Laponsko
1) Žádné změny.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Sovětská letadla útočí na 14 finských měst včetně Hanko a Turku. V Lahti je zabito 5 civilistů a dalších 19 je raněno, bomby rovněž ničí tamější rozhlasovou stanici. Na Turku dopadá nejméně 75 zápalných a 150 výbušných bomb, které způsobují rozsáhlé požáry.
2) Jedna z formací sovětských bombardérů z řad 21. DBAP je severně od Ladožského jezera při návratu zachycena finskými stíhačkami Fokker D.XXI z detašovaného oddílu Luukkanen (součást perutě LeLv 24). Finští piloti pět nepřátelských strojů sestřelují - dva zářezy si připisuje praporčík Viktor Pyötsiä, jeden sestřel získává štábní seržant Pentti Tilli. V kombinaci se svými dřívějšími úspěchy se tak oba muži stávají stíhacími esy. Tilli se ale neraduje dlouho; sotva o pár minut později je sestřelen a zabit dvojicí sovětských stíhaček Polikarpov I-16, které se v oblasti náhle objevily. Jedná se o první bojovou ztrátu perutě LeLv 24 od začátku války.
3) Trojice sovětských bombardérů Tupolev SB z řad 35. SBAP je nedaleko Tampere napadena osamělým Fokkerem D.XXI pilotovaným poručíkem Tatu Huhananttim. Tomu se daří dva bombardéry sestřelit a ustoupit dříve, než stačí zareagovat stíhací doprovod v podobě pětice stíhaček Polikarpov I-153.
Dění v Protektorátu
1) Protektorát opouští poručík letectva Josef Bryks. V roce 1940 se přidá do řad britské RAF, kde bude létat ve stavu 310. československé stíhací perutě dislokované v Duxfordu. V roce 1941 přejde k 242. stíhací peruti RAF, kde prodělá výcvik nočního stíhání a podnikne několik bojových letů nad západní Evropou. Během jednoho z nich jej 17. června 1941 nedaleko Saint-Omeru sestřelí slavné stíhací eso Adolf Galland. Bryks se zachrání na padáku, padne do zajetí, třikrát se pokusí o útěk a v březnu 1944 se bude v táboře Stalag Luft III podílet na přípravách slavného Velkého útěku. O pár měsíců později bude převezen do Prahy, kde se jen těsně vyhne trestu smrti a zbytek války stráví v zajetí. Po válce se stane obětí komunistické perzekuce, bude odsouzen na 10 let těžkého žaláře a nakonec skončí v uranovém dole Rovnost v Jáchymově. Zde také v roce 1957 zemře na následky dlouhého věznění a špatné stravy. Plně rehabilitován bude až v roce 2006, ve stejný rok mu bude propůjčen Řád bílého lva II. třídy a o dva roky později bude prezidentem Klausem posmrtně povýšen na brigádního generála.
Dění ve světě
1) Winston Churchill vysílá další rozhlasový projev k národu, v němž rekapituluje průběh války. Na moři podle něj dochází k velkým ztrátám lodí neutrálních států, zatímco britské a francouzské konvoje jsou bezpečné. Objem námořního obchodu Spojenců dle jeho slov roste každým týdnem a každý další měsíc posiluje jejich jednotu. Oproti tomu neutrální státy podle Churchilla žijí pod neustálou hrozbou totalitních států – zatímco Nizozemsko a Belgie jsou ohrožovány Německem, severské státy a Rumunsko musí řešit stín Sovětského svazu. Zde Churchill pokládá řečnickou otázku – co by se stalo, pokud by se všechny neutrální státy postavily po boku Spojenců proti agresorům a zlu? Jednota je podle něj jedinou cestou k míru. Pokud by totiž podle Churchilla byly Francie a Británie dotlačeny k „hanebnému míru“, z menších evropských zemí už by v té době nic nezbývalo.
2) Největší pozornost Churchill ve svém projevu věnuje Finsku, o kterém říká následující: „Jedině Finsko – skvělé, ba přímo vznešené – ve spárech nebezpečí – Finsko ukazuje, co všechno dokážou svobodní lidé. Všichni nyní vidí, jak komunismus rozežírá duši národa, jak jej činí poníženým a hladovým v míru, a podlým a odporným ve válce. Nevíme, jaký bude osud Finska, ale zbytku civilizovaného světa by se nemohla naskytnout smutnější podívaná, než kdyby byla tato skvělá severská rasa nakonec udolána tupou a brutální přesilou, a uvrhnuta do otroctví horšího než smrt.“
3) Britský ministr zahraničí lord Halifax ve veřejném projevu prohlašuje, že Adolf Hitler propásnul svou nejlepší šanci na rychlé vítězství. Podle něj mělo Německo hned zkraje využít své lepší připravenosti, silného letectva a opevnění na západní frontě, a udeřit na Francii co nejdříve. Fakt, že tak Němci neučinili, si Halifax vysvětluje Hitlerovým strachem ze zemí schopných se účinně bránit. V dlouhé opotřebovávací válce je pak podle Halixafe ve výhodě Británie, a to díky větším zásobám nerostných surovin a silnému námořnictvu dusícímu německé obchodní loďstvo. Podle Halifaxe již německý export po moři klesnul o 7 % pod úroveň z roku 1938. V projevu rovněž útočí na Hitlera osobně, vyobrazuje jej jako muže rutinně porušujícího své slovo, a vyčítá mu, že prodal Finsko Sovětskému svazu. Jako válečný cíl Německa pak Halifax označuje naprosté zničení Francie i Velké Británie; k tomuto dodává, že on sám raději zemře, než aby se takového dne dožil.
4) Adolf Hitler jedná se štábem OKW. Vůdce souhlasí s odložením útoku na Benelux na jaro 1940, zároveň ale vydává instrukci zkrátit dobu mezi vydáním rozkazu k útoku a začátkem invaze na 24 hodin. V následujících týdnech se pak Hitler plně soustředí na plánování invaze do Norska.
5) Italská vláda oznamuje, že od 1. února bude cukr dostupný pouze na příděl; dávka je stanovena na 500 g na osobu měsíčně.. Aby pak vláda zabránila hromadění zásob, s okamžitou platností nařizuje omezit výdej cukru na maximálně 100 gramů na osobu naráz. I přes toto opatření se však obchody napříč Itálií v následujících dnech ocitnou pod nájezdy lidí snažících se nakoupit cukru co nejvíce.
6) Ve Francii poprvé vzlétá prototypová stíhačka Arsenal VG.34. Letoun představuje další vývojový stupeň série celodřevěné lehké stíhačky VG.30, která vznikla jako ekonomický typ vhodný pro masovou výrobu. Od původního modelu se VG.34 liší především výkonnějším motorem, se kterým dosahuje max. rychlosti 575 km/h. Rovněž také vykazuje výbornou obratnost. Do služby se ale typ nedostane a vznikne pouze jeden kus. Vývoj bude pokračovat modely VG.35 až VG.39bis. Poslední jmenovaná verze se měla stát etalonem pro sériovou výrobu, pro tu ale nakonec byl schválen pouze dřívější model VG.33. Mezi dubnem 1939 a květnem 1940 vzniklo okolo 2000 draků, pouze 160 z nich ale dostalo motor a do služby se do pádu Francie nedostal ani jeden.
Válka na moři
1) Britský těžký křižník Tourville se v doprovodu torpédoborců Aigle a Vauban vydává do Bejrútu s nákladem zlata. To je určeno Turecku jako výraz francouzské podpory, a má sloužit primárně k posílení tureckých ozbrojených sil. Lodě v pořádku dorazí o 5 dní později.
2) V Sasebu je do služby uveden japonský torpédoborec Jukikaze coby osmé plavidlo třídy Kageró. Loď čeká dlouhá a slavná kariéra, během níž projde řadou bitev v Pacifiku, od invaze na Filipíny přes bojů o Guadalcanal až po bitvu v zálivu Leyte a poslední plavbu bitevní lodi Jamato. Jukikaze všechny tyto střety přečká a vyslouží si tak pověst šťastné lodi. Nakonec půjde o jediné plavidlo své třídy, které se dočká konce války. Po konci konfliktu bude torpédoborec v rámci válečných reparací předán Číně, která jej bude pod jménem Dan Jang používat až do jeho sešrotování v roce 1970.
3) Západně od Portugalska se ponorce U-44 daří na druhý pokus potopit řeckou nákladní loď Ekatontarchos Dracoulis. Umírá 6 námořníků. Cca 56 km severozápadně od Peterheadu pak ponorka U-57 posílá ke dnu norskou nákladní loď Miranda; z její posádky jsou zachráněni jen 3 muži.
4) U Falmouthu je námořní minou potopen britský tanker Caroni River, nikdo není zraněn.