Zimní válka: Karelská šíje
1) Elementy finské 7. pěší divize podnikají další protiútok na pozice sovětské 49. střelecké divize u Terenttily. Po celý den zde zuří těžké boje a dvě finské zteče jsou odraženy. Úspěch slaví až třetí protiúder provedený po setmění, který Sověty vytlačuje zpět za Vuoksi. Finové rovněž získávají zpět oba ztracené opěrné body. Cenou za tento úspěch jsou však bolavé ztráty na pěchotě a ztenčení již tak kriticky nízkých zásob dělostřelecké munice.
2) Elementy sovětské 123. střelecké divize podporované 35. tankovou brigádou během dne útočí na finské pozice u vesnice Karhula ležící severně od důležité kóty Marjapellonmäki. Sověti po tuhém boji dobývají finský opěrný bod, na což útvary finské 3. pěší divize reagují okamžitým protiútokem. Ten je ale s vážnými ztrátami odražen. Vedle bojů u Terenttily tak vzniká již druhá prasklina v Mannerheimově linii.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Dva finské pěší prapory ze stavu bojové skupiny Oinas zahajují sérii útoků na kapsu Rykmentti. Finové se neustálým tlakem snaží kapsu zlikvidovat, soustředěná palba ruských tanků ale všechny finské útoky rozbíjí. Stejný scénář se bude opakovat i v následujících dnech.
Zimní válka: severní úsek
1) Dva finské pěší prapory provádí další nájezd na rudoarmějce shromažďující se u Kilpelänkangasu. Ve vesnici a jejím okolí po celý den zuří tuhé boje, ve večerních hodinách se pak Rusové začínají stahovat na východ k Riihivaaře. Štáb skupiny Severní Finsko na sovětský ústup reaguje rozkazem nepřítele nepronásledovat a místo toho se stáhnout zpět k Löytövaaře. Důvodem je fakt, že síly 9. pěší divize jsou již příliš roztaženy podél silnice Kuhmo-Riihivaara a Löytövaara je snáze bránitelná než Kilpelänkangas.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Sovětské bombardéry útočí na Viipuri. Nad Summou probíhá intenzivní letecká činnost v přípravách na rozhodující sovětský úder. Finské stíhačky Fokker D.XXI z LeLv24 si zde připisují sestřelení dvou sovětských průzkumných dvojplošníků Polikarpov R-5.
Západní fronta: vzdušné válčiště
1) Nad zálivem Firth of Forth je stíhačkami Spitfire z 602. perutě RAF dostižen bombardér He 111 z řad II./KG 26. Britská palba heinkelu vyřazuje jeden motor a vážně zraňuje hřbetního střelce. Poškozený bombardér následně vysouvá podvozek na důkaz kapitulace a nouzově přistává nedaleko Fife. Zraněný střelec později zemře v polní nemocnici, zbylí tři členové posádky jsou nezraněni a končí v zajetí. Jejich letoun (imatrikulace 1H-EN) bude později dopraven na základnu RAF Turnhouse, kde projde opravami a s britským sériovým číslem AW177 bude zařazen do služby u 1426. perutě RAF provozující kořistní letouny. Zde bude sloužit až do svého zničení při nehodě v listopadu 1943.
Dění v Protektorátu
1) Podplukovník Josef Balabán, člen skupiny Tři králové a vysoký důstojník Obrany národa, vydává několika mladým důstojníkům ON rozkaz k útěku do zahraničí. Vede jej k tomu vlna zatýkání členů ON Gestapem během posledních dní. Konkrétně se jedná o kapitány Františka a Jana Bernasovy, kapitána Viléma Sachera a kapitána Karla Náprstka.
Dění ve světě
1) Americký prezident Roosevelt na tiskové konferenci oznamuje vyslání náměstka ministra zahraničí Sumnera Wellese do Evropy, kde má za úkol setkat se s vůdci západoevropských mocností a hovořit s nimi o možnostech mírové dohody. Zde Roosevelt dodává, že Welles není zplnomocněn uzavírat žádné dohody či poskytovat jakékoliv záruky jménem americké vlády – jeho mise je ryze informativní a má za cíl získat pro Roosevelta dostatek relevantních informací o diplomatické a válečné situaci v Evropě. Konkrétně se Welles plánuje sejít se zástupci Británie, Francie, Německa a Itálie. K tomuto Roosevelt dodává, že ačkoliv je spokojen s množstvím a kvalitou informací ze stávajících zdrojů v Evropě, je podle něj užitečnější získat tyto informace ústy jednoho nezaujatého muže.
2) Současně s výše uvedeným Roosevelt oznamuje probíhající přípravy na poskytnutí vojenského materiálu neutrálním státům. Konkrétně se má jednat o 109 starších torpédoborců a zásoby zbraní a munice z dob Velké války – zde jsou zmíněna například 75mm polní děla, ruční zbraně či součásti výstroje. Americký prezident nicméně nezmiňuje, zda už některá z neutrálních zemí projevila o materiál zájem; média spekulují, že mezi potenciálními kupci je Švédsko ohrožené jak německým vlivem, tak i tlakem ze strany Sovětů.
3) Deník New York Times přináší informaci, že do Finska dorazila skupina britských dobrovolníků, která se přidala k již téměř 8 000 občanů cizích zemí dobrovolně sloužících ve finských ozbrojených silách. Nejvíce dobrovolníků přišlo ze Švédska a Norska, zájem pomoci Finům v boji proti Rudé armádě ale projevil i menší počet Belgičanů, Nizozemců či Dánů.
4) Turecká vláda oznamuje vyhoštění 80 německých techniků a dělníků pracujících na průmyslových projektech přímo či nepřímo souvisejících s tureckými ozbrojenými silami. Konkrétně se jedná o osoby, které působily v loděnicích ve Zlatém rohu, na námořní základně Geuljuk, v továrně na výbušniny v Kirikkale a v uhelných dolech Zongoldak. Dalších 100 Němců je propuštěno z různých poradních funkcí v rámci ministerstva války a námořnictva. Všichni vyhoštění němečtí občané mají na opuštění Turecka 48 hodin. Legislativně se rozhodnutí opírá o nouzový stav, který po vypuknutí války v Evropě vyhlásil turecký prezident İsmet İnönü. Důvodem vyhoštění je podle oficiálních míst obava ze sabotáží, na jejichž hrozbu upozornily turecké bezpečnostní složky.
Válka na moři
1) Severovýchodně od Aberdeenu jsou německými bombardéry He 111 z KG 26 potopeny britské trawlery Fort Royal a Robert Bowden. Celkem umírá 22 námořníků.
2) V Irském moři je námořní minou potopen britský trawler Agnes Allen, 6 členů posádky je zabito. Stejný osud potkává u Liverpoolu i britskou chladírenskou loď Chagres, na jejíž palubě umírají 2 z celkem 64 námořníků na palubě.
3) Ze španělského Viga pod rouškou tmy vyplouvají německé nákladní lodě Arucas, Mozea, Orizaba, Rostock, Wahehe a Wangoni. Jejich cílem je individuálně proklouznout britskou námořní blokádou a vrátit se zpět do domovských přístavů.