
Včera jsem v obchodě zaslechl, jak jedna zaměstnankyně říká své kolegyni:
„Musíš co nejdřív přijmout Ježíše. Svět končí. Tvé jméno není zapsáno v Knize života a nebudeš spasena.“
Ta slova mě donutila se zamyslet.
Jak může být někdo tak jistý, že je spasen, a zároveň tak jistý, že jiný spasen nebude?
Je spása opravdu jen otázkou prohlášení, že věříme v Ježíše?
Podle mého chápání ne.
Nestačí říct „věřím“, chodit do kostela, znát celou Bibli nebo věřit, že máme své jméno kdesi zapsané – pokud to, čemu věříme, nezměnilo to, KÝM JSME.
Ježíš řekl: „Po jejich ovoci je poznáte.“
Možná tato věta říká mnohem víc, než se na první pohled zdá.
Ovoce nedělá strom dobrým. Ovoce UKAZUJE, jakým stromem se stal.
Láska, soucit, pokora, odpuštění, laskavost, pravda… to všechno jsou plody našeho vnitřního stavu.
Proto spásu nevnímám jako odměnu pro toho, kdo patří ke správné skupině nebo vyslovil správná slova. Vnímám ji jako KOMPATIBILITU.
Pokud existují vyšší úrovně existence – „Nová Země“ nebo království vyšších stavů vědomí – nestačí si pouze přát, abychom tam byli. Musíme být s onou realitou kompatibilní.
Nemůžeme vstoupit do reality lásky, pokud v sobě neseme nenávist.
Nemůžeme vstoupit do reality jednoty, pokud živíme oddělenost.
Nemůžeme vstoupit do reality soucitu, pokud neustále odsuzujeme druhé.
Nemůžeme vstoupit do reality vyššího vědomí, pokud dobrovolně zůstáváme uvězněni ve strachu, sobectví a krutosti.
V tomto smyslu lze podle mě spásu chápat i jako otázku vibrací. „Zvyšovat své vibrace“ přece neznamená používat krásná duchovní slova, neustále myslet pozitivně nebo se považovat za duchovně vyspělejšího než ostatní.
Znamená to PROMĚNU. Proměnu toho, co v sobě každý den živíme.
A právě tady se Ježíšovo učení ukazuje mnohem hlubším než pouhé „přijetí Ježíše“. Neučil nás jen tomu, čemu máme věřit. Učil nás, KÝM SE MÁME STÁT:
Milovat své nepřátele.
Odpouštět.
Sloužit druhým.
Nesoudit druhé.
Pomáhat potřebným.
Opouštět pýchu.
Přinášet dobré ovoce.
Možná tedy nejdůležitější otázka není: „Je mé jméno zapsáno v Knize života?“
Možná zní: „Jakým stromem se stávám?“
Celý život můžete říkat, že patříte Ježíši. Ale právě ovoce ukazuje, co ve vás skutečně žije.
