Dopis podporovatelům a průvodcům na cestě
Praha, polovina srpna 2026
„Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“
(Jan 15, 15)
Milí přátelé a podporovatelé,
připojuji k těmto řádkům jednu ze svých fotografií jako tiché znamení, že se pomalu vracím k tvorbě, k nahlížení světa skrze hledáček a k zachycování světla v temnotě.
Píšu vám den po mariánském svátku Nanebevzetí Panny Marie. V tom slově cítím především přijetí a spojení – to, že jsme v první řadě přijati, a nebe se už postará o zbytek. A právě z této důvěry se na vás obracím.
Většinu z vás neznám osobně, a přesto k vám cítím hlubokou vděčnost i odpovědnost. Vaše podpora v minulých měsících pro mě nebyla jen anonymním gestem či „kávou“. Byla to reálná kotva v časech, kdy se mé psychické stavy dávaly jen těžko snášet a kdy jsem ztrácel víru v život. Za vaši blízkost a finanční pomoc vám ze srdce děkuji. Považuji za svou povinnost vám poctivě napsat, kde se právě nacházím a jakou cestu jsem ušel.
Rozhodl jsem se pro cestu radikální upřímnosti. Celý život jsem měl sklon skrývat to nejslabší ze sebe před světem. Výsledkem té nesvobody byl tvrdý pád a tříleté potácení v těžké závislosti na alkoholu a lécích. Dnes vnímám, že vy i já si zasloužíme ryzí pravdu. Nemám důvod zakrývat jizvy.
Přijetí minulosti a stíny na cestě
Nechci se neustále utápět v pocitech viny. Minulost nepředstavuje jen selhání, ačkoliv za ně nesu plnou zodpovědnost. Musím si přiznat závislost na bývalé „biskupské“ pozici i závislost na alkoholu a lécích, kterými jsem se pokoušel přehlušit depresivní stavy, panické úzkosti a syndrom vyhoření. Dnes rozumím slovům C. G. Junga z Červené knihy: „Čím výše chce strom vyrůst ke světlu, tím hlouběji musí jeho kořeny sestoupit do temnoty.“
Zároveň si v sobě nesu i to krásné – svůj vnitřní svět, který se ve mně utvářel od dětství, kdy jsem si kreslil staré mapy Platónových světů, sbíral fosilie a hledal dobrodružství. Tenhle prostor mi dodnes pomáhá nahlížet věci v hloubce.
Moje kněžské povolání, které ve mně dozrálo ve dvaceti letech, mě zavedlo do malé farnosti na trase mezi Pískem a Prahou. Podařilo se tam vybudovat živou, bezbariérovou komunitu otevřenou všem. Prošli jsme i požárem kostela v roce 2015. Narazil jsem však na limity lidských sil. Když někteří z lidí, kterým jsem nedokázal pomoci, odešli ze světa, a když zemřel můj tatínek, mé síly se vyčerpaly.
Prošel jsem rozvodem, protože jsem odmítl žít dvojí život a hrát nedůstojné hry. Následoval tvrdý pád – alkohol, prášky, ztráta paměti i důstojnosti a postupná náročná rekonstrukce vzpomínek, těla i duše. Dostojevskij si do deníků napsal: „Člověk je tajemství. Je třeba ho luštit, a i kdybys ho luštil celý život, neříkej, že jsi promarnil čas.“ Tím luštěním dnes myslím snahu o soucit bez odsuzování a definitivních nálepek. Teprve když se má paměť vrátila, mohl jsem se za vše upřímně omluvit. A činím tak doteď.
Křehká přítomnost a osmnáct měsíců na cestě
Po ukončení léčby v Červeném Dvoře v srpnu 2024 jsem z církve vystoupil, protože neumím obrušovat hrany tam, kde jde o svědomí.
Uplynulých osm měsíců bylo pro mě náročným průchodem liminálním meziprostorem. Odešel jsem z fary u své mámy, kde se mi vracely nezdravé vzorce. Prošel jsem obdobím přespávání v autě, azylem u přátel i pobytem v azylovém domě. Musel jsem čelit tvrdé realitě – exekucím a procesu insolvence, i hledání práce v Praze. Nešlo o utíkání, ale o krok za krokem vedený boj o vlastní střízlivost a duši.
Jak píše Richard Rohr, i tento „posvátný chaos“ je putováním s Ježíšem. Že v tomto boji stojím, je zásluha terapie, lékařů, Anonymních alkoholikóv, modlitby a také vaší podpory, bez níž by ten tlak nešlo vydržet.
Od září je přede mnou pevný břeh – domluvená nová práce v doprovázející roli, příspěvek z úřadu práce i stabilní bydlení. V těchto dnech jsem navíc dostal hluboké povzbuzení: můj dlouholetý přítel a vězeňský kaplan Ladislav Heryán o mně napsal doporučení pro Mezinárodní vězeňské společenství, kde připomněl, že lidem na dně může být opravdu platný jen ten, kdo k nim přistupuje s pokorou, úctou a láskou – hodnotami, které nás naučí jedině vlastní zkušenost. Nahlíží mé jizvy jako kvalifikaci pro službu těm, kteří se nacházejí v temnotě.
Nyní me však čekají tři velmi těžké překlenovací týdny do nástupu do práce. Jsem bez finančních prostředků a čelím hrozbě přespávání v autě.
Otcovství, vděčnost a průhlednost
V samém jádru svého srdce toužím po obnova vztahu se svými dětmi – chci jim být reálným tátou, který byl knokautován a padl na dno, ale dokázal vstát a neuhýbá před životem.
Nechci budovat pompézní comeback. Toužím po „malé cestě“ – věrné mému vnitřnímu povolání k modlitbě, fotografii, tichu a lidskému doprovázení.
Obracím se na vás především s poděkováním a otevřeností:
Odpovědnost a transparentnost: Chci, abyste věděli, že vaše dosavadní podpora nepřišla nazmar. Pomohla mi přežít nejtěžší období a dojít až k tomuto prahu.
Lidské spojení: Pokud budete chtít napsat vzkaz, podělit se o vlastní myšlenku nebo sledovat mé další kroky a fotografickou tvorbu, budu nesmírně vděčný za vaši přítomnost.
Tichá podpora na BMC: Vaše přítomnost zde na profilu Buy Me a Coffee je pro mě stálým povzbuzením. Pokud byste mě chtěli doprovodit i v tomto krátkém překlenovacím čase před zářijovým nástupem do práce, jakékoliv tiché gesta či podpora zde na platformě mi pomohou bezpečně zvládnout nadcházející týdny.
Děkuji vám za vaši trpělivost, za to, že mě nezatracujete, a za dar vaší důvěry.
Vstáváme a vstupujeme do života.
S úctou a vděčností,
Filip
Ať tě nic neznepokojuje,
ať tě nic neděsí.
Všechno pomíjí,
Bůh se nemění.
Trpělivostí se dosáhne všeho.
Kdo má Boha, tomu nic nechybí.
Sám Bůh stačí.
Kéž Kristus střeží vaše kroky v Tichu a Jeho milost vás zahalí pokojem, jenž nepomíjí. Amen