Začátek roku je u mnohých naplněný pocitem, že se mají postavit na startovní čáru, vyběhnout a makat. Dát do toho všechno. Urvat ten nový rok hned na prvních třiceti metrech. Je to jinak.
Kalendář jako by na nás křičel: 1. ledna začni makat. Jako by se s příchodem nového čísla mělo automaticky rozběhnout tempo, výkon a nové cíle, automaticky máme vědět, co chceme, kam jdeme. Ale já mám spíš pocit, že vzpomínám na to, kdo jsem byla, a postupně tvořím obraz toho, kým budu, s jarem. Tělo i staré kultury totiž mluví jiným jazykem. Ten říká – ještě ne.. Nejdřív je potřeba vyčistit. Uvolnit prostor kolem sebe, svoji osobní vizi a udělat prostor pro to, co má přijít. Zavřít to, co už dosloužilo. Teprve potom může přijít něco nového.
Není to náhoda. Je to starší a moudřejší než my.
V mnoha starých kulturách byl přelom roku – a hlavně období ledna a února – chápán úplně jinak než zběsilý start za novými cíly. Nebyl to čas výkonu, ale čas očisty, uzavírání a přípravy.
Ve starém Římě byl únor měsícem očistných rituálů – februa. Znamená to: očistit, zbavit se nánosů. Odstraňovalo se, co už dosloužilo. Nejznámější rituál, Luperkálie, sice slavili 15. února a měl složky plodnosti, ale jeho jádro bylo očistné.
Keltský svátek Imbolc označoval přibližně polovinu zimy a byl spojený s probouzením a přípravou na jaro. Přípravou, ne pučením. K tomu patřila i očista prostoru – domy se vymetaly, aby byla připravena energie na nadcházející sezónu.
V Číně a dalších částech východní Asie se před lunárním novým rokem – tedy v průběhu února – konal důkladný úklid domovů. Smyslem bylo odstranit starou energii, uzavřít minulý cyklus a udělat místo pro štěstí, zdraví a nový rok.
V Japonsku je kolem února svátek Setsubun, který symbolizuje přechod mezi zimou a jarem. Rituály zahrnovaly vyhánění zlých duchů a očistu prostoru, aby nová sezóna mohla začít lehce a čistě.
Když se na to podívám napříč kulturami, vychází z toho jedno společné: nezačínat nový cyklus v nevyčištěném prostoru. Ne fyzickém, ne vnitřním, ne mentálním.
A tak přirozeně, v tuto dobu, uspořádávám dům. Čistím ložnici, chodby, vstup, odklízím nepotřebné věci a dělám prostor tomu novému. Nejsem žádný feng shui master, ale na tohle mi stačí prostá intuice. S každým vytříděným koutem a šuplíkem se uvolňuje i moje hlava – třídím myšlenky, opouštím ty nefunkční, ty, které už nepodporují můj život a moje rozhodnutí, a otevírám se těm novým.
Letos jsem si dokonce řekla, že z tohoto roku udělám ANO rok – rok, kdy výzvám, těm, na které můj žaludek nezareaguje hlasitým „tam nelez!“, budu říkat ano. Otevírám se jim s důvěrou a beze strachu a tím, že dávám prostor ve svém domově i v hlavě, připravuji i své tělo a mysl na to, co má přijít.
Minulý rok a ten předtím jsem vydřela. Mám z nich takový pocit. Ovšem s velkým vděkem. Moje disciplína a vytrvalost skládaly maturitu a prolezla jsem. Pouštěla jsem se přitom často i do projektů a myšlenek, kde jsem si nebyla jistá tím, jak to vybrejkuju, ale dala jsem to. Začala jsem mnoho vrstev kolem mě přeskupovat a upevňovat, rozbíjet a skládat dohromady jiným způsobem, aby ta cesta, po které půjdu, byla pevná a betelná.
Několikrát jsem si ověřovala svoji osobní vizi a aktivně jsem s ní pracovala, abych se neztratila. Neztratila.
Protože vím, jak moc uvolňující a posilující je dát věcem i myšlenkám své místo, ráda s tím pomůžu i ostatním. Ať už jde o Úklid hlavy – tedy individuální sezení se mnou, nebo moje malé cvičení pro tvorbu osobní vize – Osobní kompas (najdete v eshopu), nebo o praktické kroky k odbordelení prostoru, které připravuju v dalších článcích. Sdílet zkušenosti a nástroje, které fungují mně, je pro mě způsob, jak nabídnout prostor pro lehkost, jasnost a otevřenost – a třeba i inspirovat, aby si každý mohl vyčistit nejen svůj domov, ale i mysl a připravit se na to, co má přijít.
