Nepřestat tvořit a nebýt na to sám.

Nepřestat tvořit a nebýt na to sám.

Nov 03, 2026
271

image

Toto jsou slova, kterými jsem uvedla poslední Síťovku, vol. 15 - setkání inspirativních sousedů od Berounky.

Pokusím se je alespoň touto formou sdílet i s vámi.

........................................................................................

Jsem Bashka. Jsem maminkou dvou nádherných dětí, kterým se snažím předat všechno, na čem mi záleží. Inspirovat je, jak mohou žít, kým mohou být, co mohou vytvořit.

Snažím se jim otisknout svůj morální kredit a vybavit je odvahou vstoupit jako tvůrčí bytosti naplno do tohoto světa. A oni mi nadšeně vyprávějí o tom, kým budou, až budou „velcí“.

Jak se v takovém světě hledá odvaha začínat něco nového?

Poslední dobou mám pocit, že ve světě, ve kterém žijeme, je stále těžší představit si, co bude za pět let. Co bude za rok, za měsíc nebo třeba už za týden.

Věci, které jsme považovali za pevné, se otřásají. Pravidla, na která jsme spoléhali, přestávají platit. Stabilita, na kterou jsme byli zvyklí a která vycházela z nějakých zavedených řádů, se vytrácí. Svět kolem nás se ve všech směrech mění tak neuvěřitelnou rychlostí, že je přirozené, že v nás tahle nepředvídatelnost vyvolává nejistotu a obavy. Vyvolává je i ve mně.

A tak si kladu otázku: Jak se v takovém světě hledá odvaha začínat něco nového?

Když něco tvoříme a budujeme, vyjadřujeme tím svoji víru v budoucnost. Ať už zakládáme firmu, rozvíjíme nějaký projekt, přicházíme s novým nápadem, nebo se jen snažíme uskutečnit svůj sen o tom, jak budeme žít, až zestárneme. Investujeme do toho svůj čas, svoji energii, svoje peníze a hlavně svoji naději. Věříme, že to má smysl.

Ale nejistota nás přirozeně vede k opačnému chování. Stáhnout se. Chránit si svoje zdroje, svoji energii, svoje bezpečí. Počkat, až bude líp. Až se situace uklidní. Až nastanou příznivější podmínky.

Ale co když tahle doba jen tak nepřijde?

Co když právě naše odvaha nepřestat tvořit je jednou z nejdůležitějších reakcí na nejistotu, ve které žijeme? Pro mě je tvorba vědomé rozhodnutí. Nechci si nechat vzít svoji iniciativu.

Kde tedy brát odvahu a sílu?

Kdysi jsem na Síťovce říkala, že i když nejsem Miss World, tak stejně jako všechny Miss World usiluju o světový mír. :D Taky jsem sdílela můj – s tím spojený – poznatek.

Svět můžu ovlivňovat jenom tam, kam dosáhnu. A první člověk, na kterého dosáhnu, první bod v tom světě, jsem já sama.

Já se rozhoduji, čemu věnuju pozornost, jak reaguju, co tvořím, pro koho a s kým. Tím to ovšem nekončí, nýbrž začíná. Protože stejně jako mám já, i vy máte kolem sebe další lidi. Jejich odvaha může posilovat tu naši. Jejich nápady mohou probouzet ty vaše. A jejich zkušenosti vám mohou pomáhat překonávat vlastní nejistotu.

Stále pevněji tak docházím k závěru, že v době, kdy se nemůžeme spolehnout na stabilitu světa kolem nás, se o to víc potřebujeme opřít o kvalitu vztahů mezi námi.

image

Komunita není sprosté slovo

Komunita není sprosté slovo. Ani náhodné seskupení lidí. Jako třeba cestující na zastávce devítky na Újezdě ve čtyři odpoledne.

Komunita má svoje znaky a svoje hodnoty. Je založena na otevřenosti a kvalitě vztahů a opakovaně nás vábí, protože stvrzuje naši sounáležitost. Kvalitní komunita je prostředí, které posiluje naši odolnost.

Skutečná hodnota vztahů nevzniká počtem lidí, které máte v telefonu. Vzniká tím, co se mezi námi skutečně děje. Tím, jak rozvíjíme svoje vztahy. Jak si nasloucháme. Jak se inspirujeme. Jak si pomáháme růst.

Když dostaneme nápad, máme ho s kým sdílet. Když ztratíme směr, někdo nám může nabídnout mapu. A když kolem sebe vidíme lidi, kteří navzdory překážkám dál tvoří, může nám to dodat odvahu pokračovat.

Jednou z takových komunit je pro mě Síťovka, kterou už několik let pořádám v Řevnicích. Na jejím patnáctém setkání se sešlo víc než 125 lidí, kteří se rozhodli věnovat svůj večer tomu, že budou naslouchat příběhům ostatních.

Příběhům lidí, kteří něco tvoří. Budují firmy, rozvíjejí projekty, přicházejí s nápady, inspirují ostatní, překonávají překážky a hledají vlastní cestu. Všichni se vědomě rozhodli, že toho budou součástí.

A tohle vůbec není samozřejmost. To se neděje všude! A rozhodně se to neděje samo od sebe.

Jistě, já jsem Síťovku vymyslela. Já ji zorganizuju, pozvu hosty, celou ji připravím. Můžu otevřít dveře, můžu přivítat hosty, můžu udělat spoustu věcí. Ale to, co se tam skutečně děje, to už nedělám jen já. To vytvářejí lidé, kteří přicházejí. To tvoříme my společně.

Právě v tom vidím skutečnou sílu komunity. V tom, co mezi námi vzniká, když se rozhodneme být spolu, naslouchat si, sdílet svoje zkušenosti a vzájemně se podporovat.

Jaký svět vytváříme dnes?

Možná nemáme ve svých rukou to, jaký bude svět za pět let.

Ale máme ve svých rukou to, jaký svět vytváříme dnes. A zítra budeme rozhodovat o tom, jaký budeme tvořit zítřek.

A to má ohromnou sílu. Nepřestat tvořit. Den za dnem. A nenechat v tom jeden druhého samotného.

Za každou opakovanou příležitost propojovat příběhy a lidi cítím hlubokou vděčnost. Protože právě setkání, vztahy a společenství jsou pro mě důkazem, že máme možnost ovlivňovat svět, ve kterém žijeme. Tam, kam dosáhneme.

Jsem Bashka a mám neustálé puzení propojovat lidi.

Rozhodla jsem se, že moje tvorba na tomto světě je to, že budu dělat vlny, tvořit kruhy, budovat komunity.

Foto: Jana Bergerová - akce Síťovka

Vous aimez cette publication ?

Achetez un café à Bashka Bash

1 Commentaire

Plus de Bashka Bash

ConfidentialitéConditions