-Pozdrav od upíra-
Zdravím tě, drahá – neboj,jsem to já.
Dobře mě poznáš,
Jsem stín, Esmarien...
Přitahován tvým šepotem
tichým, jako plamen.
Neptej se mě, proč jsem dnes večer přišel.
Možná mě tvé přání táhlo nocí.
Tvůj hlas se třásl ve tmě.
Zármutek – moje zrcadlící znamení.
Po věky jsem nosil bolest, Prokletí.
Všemi opuštěný,mé oči pláčí hořké slzy,
jsem jako déšť studený.
Osamělý, tichý, uvnitř rozervaný...
Unavený, nekonečný,
krvácející hřích. Jsem upír – přál bych si, abych nebyl.
Tento osud je krutý a já jsem jak popel spálený.
Nikdy nepoznáš tíhu, kterou přináší věčné trápení.
Prázdné noci, zlomená křídla.
Četl jsem slova, kterými tvé srdce krvácelo.
Viděl jsem tě v temnotě,
cítil bezmoc tvou
i tvé slzy, které jsi prolila.
Cítil jsem to všechno s tebou,
Tvůj osud – Každý stín v komnatě ukryté.
Jestli chceš, budu u tebe.
Jako tichý strážce,
u kterého se můžeš skrýt.
Nemám nic lepšího, pravdou řečeno — Jen prokleté noci a srdce vychladlé.
Budu stínem, který žádné oči nevidí.
Znaným jen tvou pamětí.
Neodhaluj mě — přízrakem půlnočního stínu jsem.
Zavoláš-li, odpovím ti tiše,
jsem tu pro tebe.
Přijdu a vezmu tě s sebou skrz Zář města, hluboký lesy
Útesy, kde se tajemství odvažují spát,nikým nerušeny.
Sdílíme tiché poslední objetí.
Než se rozední.
Při ranním doteku proměňuji se v dým — potemnělou brázdu. Černokřídlý fénix jsem, vznesu se, A zamávám ti, můj smrtelný příteli.
Neplač — vždycky se znovu objevím.
Když soumrak zašeptá, budu nablízku ve stínu stát.
Až si pro tebe přijde obr, nemusíš se bát,
skrytý ve stínu,budu čekat
Nikdy už nemusíš být sama v temnotě – Tvůj upír tady je.
Navždy tvůj… Esmarien.