První kapitola mojí knihy Pod kůží / The first chapter of my novel Under the skin.
🇨🇿 Česká verze níže.
🇬🇧 English version below.
Thank you for reading. ❤️
🇨🇿 Česká verze:
Pod kůží
Kapitola I / Elias
Elias
Sakra, to byl ale den. Ještě že už jsem doma.
Zul jsem si boty a hned v předsíni ze sebe shodil všechno zbytečné oblečení. Byl konec listopadu, ale v bytě bylo příjemně teplo.
Otevřel jsem lednici, vytáhl z ní víno, nalil si skleničku a zalezl do postele. Zavrtal jsem se až po nos do peřiny a nahmatal ovladač od televize.
S myšlenkou na svůj oblíbený film, který si pustím, jsem se napil vína. A pak znovu. Tělem se mi pomalu začal rozlévat pocit tepla a bezpečí. Mého bezpečí. Bezpečí samoty.
Film mě uklidnil jako vždy, ale najednou jsem se v myšlenkách vrátil k dnešnímu dni. První zápočet v semestru. Náročná směna ve studiu. Už se fotí vánoční katalogy. Dnes toho bylo prostě moc.
Po tváři mi sjela slza.
Zavrtěl jsem hlavou, jako bych chtěl všechny myšlenky zaplašit. Sklenička byla prázdná. Došel jsem si pro láhev vína a vrátil se do postele. Tentokrát jsem se už nezachumlal až pod nos. Láhev zůstala stát na stolku vedle postele.
Téměř na konci filmu – a po čtyřech skleničkách vína – jsem se začal ztrácet ve vlastních myšlenkách.
Vytrhl mě z nich krátký, ostrý zvuk.
Oznámení na mobilu.
Na seznamce mi někdo odepsal.
Naštval jsem se. Budu si muset se spolužákem promluvit. Přihlásil mě tam bez mého vědomí. Prý mu mě bylo líto, že jsem sám. Nechápal, že mi je takhle dobře.
Ale… to vlastně nikdo neví.
Telefon jsem odhodil vedle sebe.
Po chvíli jsem ho ale zvedl znovu.
Zvědavost mě přemohla.
Beztak to bude zase nějaká oplzlá zpráva nebo jen „Ahoj“ a hned v druhé větě otázka se sexuálním podtextem.
AD_AM
„Ahoj, Eli86. Koukám, že toho máme dost společného. Píšeš, že by sis chtěl uvařit něco dobrého. Co by to bylo?“
Zaujalo mě to.
Žádné „Jsi roztomilý.“ Žádné „Kdy se uvidíme?“
Tenhle AD_AM je jiný.
Ale co... stejně bude po druhé větě jako ostatní.
Vztekle jsem telefon odhodil.
Vstal jsem a šel si dát horkou sprchu.
Chtěl jsem ze sebe všechno smýt.
Sprcha byla příjemná. Osvobozující.
Oblékl jsem si svoje oblíbené triko a sedl k počítači. Byl jsem unavený, ale bylo mi jasné, že stejně neusnu.
Jako vždy.
Pustil jsem hru, nasadil sluchátka a nechal se pohltit.
Po prohře jsem se rozhodl svůj profil na seznamce smazat.
Ještě jednou jsem si ale přečetl zprávu od AD_AM.
ELI_86
„Ahoj, AD_AM. Pro sebe bych si uvařil něco z tradiční kuchyně. Jak se dnes máš?“
Proboha.
To jsem fakt napsal?
Já?
Rychle jsem zavřel internet a pustil si další kolo hry.
Nestihlo se ani načíst.
Píp.
Další upozornění.
AD_AM.
AD_AM
„Měl jsem dnes docela náročný den. Škola, práce. A pak jsem šel s klukama na pivo. A teď mám hlad. Dal bych si třeba nudle. Co teď děláš? Jaký byl tvůj den?“
Chvíli jsem na telefon jen mlčky hleděl.
Chce vědět, co dělám?
Proč?
ELI_86
„Vlastně úplně stejné. Škola, práce. Jen jsem šel domů a dal si víno. Co dělám? Hraju Build the State.“
Tak.
A teď už nenapíše.
Vypnul jsem počítač, položil telefon na postel a šel si vyčistit zuby.
Zhasl jsem a po paměti zalezl pod peřinu.
Zítra není škola.
Vypnu si budík.
Zase upozornění.
Měl jsem to smazat.
AD_AM
„Fakt? To je moje nejoblíbenější hra. Můžeme si někdy zahrát po síti. Víno? Sám?“
ELI_86
„Sám. Mám to tak nejraději. Jo... to bychom asi mohli.“
Vypnout budík.
Jdu jen do práce.
Zase ten zvuk oznámení.
Grrr.
...
Cože?
Vyprskl jsem smíchy.
Počkej.
On... on zná ten film, který jsem si dnes pustil?
A právě z něj je ta věta, která mě donutila se zasmát.
Já se smál.
Nahlas?
ELI_86
„Miluju ten film. Dobrou, AD_AM.“
AD_AM
„Já také. Dobrou, Eli_86.“
🇬🇧 English version
Under the skin
Chapter I / Elias
Elias
Damn, what a day. Thank God I’m finally home.
I kicked off my shoes and shed every unnecessary layer of clothing right there in the hallway. It was late November, but the apartment was pleasantly warm.
I opened the fridge, took out the wine, poured myself a glass, and climbed into bed. I pulled the duvet up to my nose and reached for the TV remote.
Thinking about my favorite film I was about to watch, I took a long sip of wine. Then another. Warmth slowly began to spread through my body, followed by a feeling of safety. My safety. The safety of being alone.
The film calmed me down, as it always did, but soon my thoughts drifted back to the day I’d just had. The first graded assignment of the semester. A demanding shift at the studio. They had already started shooting the Christmas catalogues. Today had simply been too much.
A tear rolled down my cheek.
I shook my head as though I could chase all those thoughts away. My glass was empty. I went back for the bottle and returned to bed. This time, I didn’t pull the duvet all the way up to my nose. I left the bottle on the bedside table.
By the time the film was almost over—and after four glasses of wine—I had begun to lose myself in my own thoughts.
A short, sharp sound pulled me out of them.
A notification on my phone.
Someone had replied to me on the dating app.
I was annoyed. I was going to have to talk to my classmate. He had signed me up without my knowledge. Apparently, he felt sorry for me because I was alone.
He didn’t understand that I liked it this way.
But then again…
No one really knew that.
I tossed the phone aside.
A moment later, I picked it up again.
Curiosity got the better of me.
It would probably be another obscene message. Or just “Hi,” followed in the very next sentence by a question with a sexual undertone.
AD_AM
“Hi, Eli86. Looks like we have quite a lot in common. You wrote that you'd like to cook yourself something good. What would it be?”
That caught my attention.
No “You’re cute.” No “When can we meet?”
This AD_AM was different.
But whatever. By his second message, he’d be just like all the others.
I threw the phone aside in frustration.
I got up and went to take a hot shower.
I wanted to wash everything away.
The shower felt good.
Liberating.
I put on my favorite T-shirt and sat down at the computer. I was tired, but I knew there was no chance I’d fall asleep.
As always.
I started a game, put on my headphones, and let it consume me.
After losing, I decided to delete my profile from the dating app.
But first, I read AD_AM’s message one more time.
ELI_86
“Hi, AD_AM. If I were cooking for myself, I’d make something traditional. How are you today?”
Oh God.
Did I really just write that?
Me?
I quickly closed the browser and started another round of the game.
It hadn’t even finished loading.
Beep.
Another notification.
AD_AM.
AD_AM
“I’ve had a pretty exhausting day. School, work. Then I went out for a beer with the guys. And now I’m hungry. I could really go for some noodles. What are you doing now? How was your day?”
For a moment, I simply stared at the phone in silence.
He wanted to know what I was doing?
Why?
ELI_86
“Pretty much the same, actually. School, work. Except I went home and had some wine. What am I doing? Playing Build the State.”
There.
Now he definitely wouldn’t reply.
I shut down the computer, placed the phone on the bed, and went to brush my teeth.
I turned off the light and found my way back beneath the duvet in the dark.
No classes tomorrow.
I’ll turn off my alarm.
Another notification.
I should have deleted it.
AD_AM
“Really? That’s my favorite game. We could play online together sometime. Wine? By yourself?”
ELI_86
“By myself. That’s how I like it best. Yeah… I suppose we could.”
Turn off the alarm.
I only have work tomorrow.
That notification sound again.
Grrr.
…
What?
I burst out laughing.
Wait.
He... he knows the film I watched tonight?
And the line he’d just sent me was from it.
The line that made me laugh.
I laughed.
Out loud?
ELI_86
“I love that film. Good night, AD_AM.”
AD_AM
“So do I. Good night, Eli_86.”