Tohle asi nepotřebuje úplně komentář, co? Nebo vlastně možná potřebuje. Na Tádž Mahalu je totiž zvláštních hned několik věcí, které se v bedekrech zpravidla nedočtete.
Jednak ten barák fakt vypadá nejlíp přesně tak, jak ho znáte ze všech pohlednic. Od hlavní brány, buď úplně rovně, aby se odrážel v bazénku a silueta tvořila tu hezkou cosinusoidu, anebo lehce šikmo, aby nebyly minarety v zákrytu, ale aby ten čtvrtý odnikud netrčel. Tak je nejkrásnější, tak ho totiž architekt Ustád Ahmad Láhaurí v roce 1631 naprojektoval. Vzdálenosti, perspektivy, zlaté řezy, diagonály, symetrie, zrcadlení, všechno to tam je.
Jak se ale k tomuhle památníku věčné lásky císaře Šáhdžahána k zesnulé manželce Mumtáz Mahal přibližujete, s každým dalším krokem je dojem jenom divnější a divnější. Ta stavba je totiž ob-rov-ská. Ohromující. Impozantní. A opravdu nádherná. Ale zároveň už příliš velká na to, abyste si ji zamilovali. Úžasná, ale zároveň trochu zneklidňující. Ani ne tak pohádková romantika, jako spíš flex pohádkově bohatého vladaře.* Hraje to na první dojem, ale pak už trochu moc tlačí na pilu. A ani bohaté intarzie, ani propracovaná kaligrafie, ani nádherný bílý mramor už to nezachrání. Ani ta dvojitá cibulová kupole pro lepší akustiku.
Úplně taky nepomůže, když přijdete do nejslavnějšího mughalského mauzolea v nějakou rušnější hodinu. V hrobce to pak docela smrdí nohama tisícovek dalších turistů, kteří se při vstupu vyzuli. A jen tak mimochodem, ty sarkofágy jsou falešné. Skutečné ostatky císaře i císařovny jsou uloženy v kryptě o patro níž.
Pravidlo „čím od Tádž Mahalu dál, tím vypadá hezčí“ ale neplatí stoprocentně. Pokud se od něj totiž vzdálíte příliš, taky to není žádná velká hitparáda. Ágra, podobně jako většina dalších severoindických měst podél řek Gangy a Jamuny, se totiž dlouhodobě utápí ve smogu. Takže třeba z pevnosti jsou to sice vzdušnou čarou jen asi dva kilometry, ale na obzoru se místo osmého divu světa rýsuje zubatá silueta jakési barabizny, kde určitě straší. Ale tím si ten pohádkový sen přece nenecháme zkazit.
---
* Slovo mogul, které dnes v evropských jazycích značí nesmírně bohatého velmože, je odvozeno právě od velkých Mughalů. A jméno téhle dynastie zase vzniklo jako zkomolenina slova Mongol, protože její zakladatel Bábur byl částečně mongolského původu. Ale to už opravdu jen tak na okraj.