Abby
Nikdo mi to nikdy nemusel říkat nahlas.
Věděla jsem to.
Nezapadala jsem.
Já a moje máma jsme byly jen obyčejní lidé uprostřed smečky vlkodlaků. Víc odlišné už jsme snad ani být nemohly.
Máma se mnou utekla od chlapa, který ji bil. Nezastavil se ani ve chvíli, kdy byla těhotná. Čekala mě, svoje první dítě, a jemu to bylo úplně jedno. Kopance, rány, nadávky... To všechno bylo součástí našeho života.
Tu noc ji mohl zabít.
Kdyby mě nevzala do náruče a neutekla, nejspíš bychom tu dnes ani jedna nebyly.
Byla jsem ještě malá, takže si pamatuju jen útržky. Strach. Tmu. Maminčin přerývaný dech. Bolestný pláč.
Od té chvíle jsem tomu chlapovi přestala říkat otec.
A upřímně? Nikdy jím ani nebyl.
Bůhví, co by jednou udělal mně.
Jenže té noci se stalo ještě něco.
Něco, co změnilo celý náš život.
Máma se mnou v náručí vběhla do lesa. Do lesa, o kterém se říkalo, že patří vlkům.
Asi si říkala, že je lepší riskovat smrt od divokého zvířete než jistou smrt z rukou člověka.
A pak se objevil on.
Obrovský černý vlk.
Stál přímo před ní.
Mohl nás během vteřiny roztrhat.
Jenže místo toho se před jejíma očima proměnil v člověka.
Jo... zní to šíleně.
Věřte mi, já vím.
A tím to teprve začíná.
Protože ten muž byl nejen zatraceně pohledný, ale hned po prvním pohledu na mámu prohlásil, že je jeho osudová družka.
Nevíte, co to znamená?
Nebojte.
K tomu se ještě dostaneme.
Ten muž se na mámu díval, jako kdyby právě našel něco, o čem celý život ani nevěděl, že hledá.
A možná to tak opravdu bylo.
„Neboj se mě," řekl tiše.
Jeho hlas byl hluboký, ale překvapivě jemný. Neodpovídal tomu obrovskému vlkovi, který ještě před několika vteřinami stál před námi.
Máma mě držela pevněji v náručí.
„Co jsi?" zašeptala.
Muž se na chvíli zarazil, jako kdyby hledal správná slova.
„Jmenuji se Ronan Blackwood."
Odmlčel se.
„A jsem vlkodlak."
Jo.
Vím.
Zní to jako začátek špatného filmu.
Ale tehdy to byla realita.
Máma se podívala kolem sebe, jako kdyby čekala, že někdo vyskočí z poza stromů a řekne jí, že je to všechno nějaký šílený vtip.
Nikdo nepřišel.
Protože svět se očividně rozhodl, že toho na jednu noc není dost.
„Vlkodlak?" zopakovala nevěřícně.
Ronan pomalu přikývl.
„Ano."
Jeho pohled sklouzl ke mně.
Pak zpátky k ní.
„Jsi moje družka."
Máma ztuhla.
„Tvoje co?"
Poprvé za celou dobu se Ronan usmál.
Nebyl to výsměch.
Bylo v tom něco něžného.
„Osudová družka."
„Netuším co to znamená."
A upřímně? Ani mně by to tehdy nic neříkalo.
Ronan si povzdechl a klekl si, aby nebyl tak vysoko nad ní.
„U nás vlkodlaků existuje pouto, které si nevybíráme. Nepřijde tehdy, kdy chceme. Nepřijde proto, že se nám někdo líbí."
Podíval se jí přímo do očí.
„Přijde, protože naše duše pozná tu druhou."
Máma mlčela.
„Někteří vlci hledají svou družku celý život a nikdy ji nenajdou," pokračoval. „Někteří zemřou, aniž by kdy poznali to pouto."
Jeho hlas zesílil.
„Najít osudovou družku je dar. Něco vzácnějšího než jakákoli síla, postavení nebo bohatství."
Máma sklopila oči ke mně.
„Ale já jsem člověk."
Ronan se ani nepohnul.
„To nic nemění."
„Ale vaše smečka..."
„Bude to řešit."
Na okamžik se v jeho tváři objevil stín.
Tehdy jsem ještě nevěděla, co znamená být silný mezi vlky.
Nevěděla jsem, jak moc záleží na postavení.
Nevěděla jsem, že Ronan Blackwood nebyl jen obyčejný vlkodlak.
Byl jedním z nejsilnějších bojovníků smečky Lunastone.
Muž, kterého respektovali i ti, kteří se mu nechtěli dívat do očí.
A možná právě proto nikdo neprotestoval.
Když nás přivedl na území smečky, čekala jsem křik.
Čekala jsem odmítnutí.
Čekala jsem, že nás pošlou pryč.
Protože přiznejme si to...
Lidé mezi vlkodlaky nebyli zrovna běžná věc.
Jenže pak se podívali na Ronana.
A potom na mámu.
A všichni pochopili.
Našli se.
Osudová družka.
Něco, co někteří vlci hledali celý život.
Nikdo nebyl dost hloupý na to, aby mu to chtěl vzít.
Tak přijali ji.
A mě?
Mě přijali jen proto, že jsem byla její dcera.
Nebyla jsem jejich.
Nebyla jsem vlčice.
Neměla jsem tesáky, drápy ani sílu.
Byla jsem jen malé lidské dítě, které se ocitlo uprostřed světa, kam nepatřilo.
Ale tehdy jsem to ještě nevěděla.
Tehdy jsem si myslela, že jsem konečně našla domov.
