Často se stává, že jedna generace vybuduje bohatství a pak to převezme generace po nich, která bohatství neudrží a ve stáří strádá. Dlouho jsem nevěděl, jak spolehlivě dát dětem hodně ze svého bohatství, ale tak, aby je to nezkazilo a nerozmazlilo. PS: Děti nemám, ale je to natolik společensky důležitá otázka a problém, že kdyby se vyřešil, bohatnutí země by bylo o řád větší.
Většina rodičů chce něco předat dětem, a tak jim založí dětské účty, kam si odkládají peníze. A v 18 letech to děti seberou a utratí za zážitky a krátkodobé radovánky. Je strašná škoda ty peníze jen spořit a nevyužít je k naučení dětí finanční gramotnosti. Zároveň s rostoucím věkem dětí, každý rodič řeší, kolik dávat kapesné a jestli jej dávat za nějaké zásluhy, a pokud ano za jaké? Vaše děti nemají zájem o vaše přednášky a rady do života, i když jsou důležité? Všechno zmíněné řeší systém TATABanka, o kterém jsem poprvé slyšel od Jiřího Cimpela, profesionálního finančního poradce pro rentiéry s více než 20 milionovým majetkem. Systém je funkční i pro chudé rodiny.
Proč to funguje?
Děti v tomto systému sami ovlivňují svým jednáním výši kapesného bez příkazu rodičů. Takže u dětí nevzniká znechucení z donucení. Zároveň tím trénují zodpovědnost za svoje rozhodnutí.
Děti jsou motivovány šetřit a investovat a samy poznají, jak funguje život rentiéra, co je složené úročení a jak zvládat rizika – a to bez jediného nudného poučování rodičů.
Během učení děti prožívají všechny emoce, kterým budou ve větším měřítku vystaveni v dospělosti, takže už je emoce nepřekvapí.
Jak to rodič zvládne financovat?
Je důležité si uvědomit, že i když jsou maximální částky velké, dítě jich dosáhne postupně až za několik let šetřením, pokud vůbec. Takže nutně veškeré peníze, co dostane dítě, nebudou utraceny a dítě si skutečně do 18 let samo našetří podle svého uvážení a schopností. Čím více bylo dítě rozhazovačné, tím má méně a tím i rodič méně vyplácí, takže ho nebude štvát měsíčně 5 000 Kč vyhozených za kraviny, protože dítě, které nedokáže šetřit, nebude automaticky dostávat málo a tím i výdaje rodičů budou malé. Každý nový zbytečný mobil bude dítěti dlouhodobě snižovat i jeho příjem (kapesné), takže se brzy naučí správně hospodařit s penězi a aktivně bude hledat i jak získat peníze na víc.
Zároveň rodič už od narození místo posílání peněz na dětské účty může dále pasivně investovat sám do akcií a získávat z těchto investic (10 % p.a.) co hravě pokryje vyplácení kapesného dítěti. Protože bude déle investovat a s větší částkou, které dítě teprve musí našetřit, což je pro dítě těžší než pro dospělého. Pokud dítě peníze skutečně šetří, aby si zvýšilo příjem, který od 12 let je jeho jediným kapesným, ty peníze mohou být skutečně zainvestovány do akcií, kde průměrně vydělají 10 % ročně. Zároveň rodič má přehled, jak na tom jeho dítě je.
Jak to bude fungovat u vás, si můžete nastavit každý sám. Zde je jen vysvětlující příklad, jak to funguje.
Příklad fungování systému TATABanka.
(pokud se vám díky inflaci zdají částky malé, pak zvyšte jen maximální množství kolik na určitých spořících účtech může být, zasahovat do zhodnocení je nebezpečné pro rodiče)
Jakmile děti začínají chodit do školy většinou vzniká potřeba jim dávat kapesné. Je tedy dobré od 6 let jim začít dávat kapesné takové, aby při běžných jejich výdajích (na sladkosti) jim něco zbylo. Hned při tom jim řekněte, že dospělí lidé si přebytečné peníze uchovávají v bance na horší časy. Oni ale jsou ještě moc mladí a v bance by účet nedostali, ale rodič (otec, matka) jim umožní uschovat přebytečné peníze u sebe. Důležité je zmínit, že díky tomu, když budou někde nakupovat s rodičem, nemusí mít peníze u sebe a hlídat si je, ale rodič jim je vždy poskytne v dané výši (bez reptání, že to je zbytečnost!). Zároveň dítě získá uložením peníz u rodičů měsíční úročeny 3 %. Pro představu to dělá ročně 42 %, díky složenému úročení, což si časem dítě uvědomí. Proto je tento účet (dětský) omezený maximální hodnotou 5 000 Kč, tedy každý měsíc rodič vyplatí dítěti maximálně 150 Kč, za rok celkem 1 800 Kč. Pokud tedy fixní kapesné je nastavené tak, aby dítěti zbývalo přibližně 100 Kč měsíčně, dítě brzy zjistí že šetřením si vydělá více než fixním kapesným. Zhodnocení musí být nastaveno fakt velké, protože děti v mladém věku ještě nezvládnou odolat okamžité spotřebě a peníze by jinak hned utratili. (Může být i větší, třeba 5 % měsíčně.) Důležité je, aby z jeho peněz, co má u rodičů, byly placeny veškeré výdaje, které si vymyslí navíc.
Dále rodič oznámí v 8 letech, že si dítě u něj v bance může otevřít další dva účty, nebo jakmile dítě zvládne udržet našetřenou maximální částku v dětském účtu.
První je spořící účet (dospívající) ten má úročení už jen 1 % měsíčně co dělá ročně 12,68%. Tento nový účet je velký a dítě si do něj může uložit nepředstavitelných až 500 000 Kč, což by dělalo příjem z úroků maximálně 60 000 Kč ročně a 5 000 Kč měsíčně.
Zároveň druhý účet (akciový) je také velký až 1 000 000 Kč, ale měsíční úrok je určen hodem kostky. Dítě tedy může hodit hodnotu 1 až 6. Pro každou hodnotu bude předem určené zhodnocení za minulí měsíc. Mělo by to být nastavené tak, aby průměrně tento účet zhodnocoval přibližně 20 % ročně, o trochu více než skutečný akciový trh. Když dítě hodí 1 musí mít účet záporné hodnocení, aby tam bylo i riziko ztráty. Takže nějak takto:
1 = -4% ,
2 = 0 %,
3 = 1 %,
4 = 2.5 %,
5 = 5%,
6 = 10%,
I když to může dosahovat obrovských částek, nezapomeňte že dítě nemá hned maximální částku a několik let bude trvat než z 5000Kč našetří maximum, když si s toho pořizuje vše nad standartního, tedy mobil, PC, hodinky, zábavu, sladkosti...
Zároveň s těmito účty přichází i špatná zpráva.
Běžné kapesné, které dostávalo dítě bez ohledu na to, kolik mělo uloženo v bance, se přestane vyplácet v 10 letech. Pak už bude muset své výdaje platit z úspor a úroků. Zdůrazněte, že nelze vyplacení prodloužit žádným smlouváním. Náklady na studium a cestu do školy budou hrazeny stále, ale přesně bez přebytků. Veškeré hračky, sladkosti si od té doby kupuje za své!
Výše jistého kapesného od 6 let do 10 let se může každým rokem zvyšovat. Mělo by vždy hradit ty nejskromnější výdaje dítěte, které bude mít při studiu, plus drobné navíc. Příklad: v 6 letech už dříve zmiňovaných 100 Kč navíc (měsíčně), v 7 letech 200 Kč, v 8 letech 300 Kč, v 9 letech 400 Kč, v 10 letech 500 Kč, v 11 letech 0 Kč! Cílem je, aby dítě “žilo“ z úroků svých úspor.
Nebojte se, neutratí vše co dostane, protože bude motivované si přebytky ukládat, aby mu to vydělalo na úrocích. Nedáváte tedy jen kapesné, ale i spoření, které si bude moci vybrat v 18 letech, nebo 15 letech.
Dobré je být domluvený s příbuznými, aby případně nedávali dítěti hodně peněz ke svátkům a narozeninám a za vysvědčení atd. Díky tomuto systému si i malých částek darovaných od rodiny budou vážit, protože jim dlouhodobě budou zvyšovat kapesné z úroku. Případné brigády dítěte jsou vítané, při práci pocítí hodnotu peněz a pokud je uloží, tak jen dobře a zaslouženě pak dostane větší zisk z úroku.
Parametry lze v průběhu měnit, i ve světě se neustále mění zákony a tím i pravidla hry. Není tedy na škodu, když po roce změníte úročení nebo jisté kapesné. Pozor, ale děti snížení úroků budou brát, jako když jim berete jejich oblíbenou hračku. Ve 18 letech lze TATABanku ukončit s tím, že spořící a investiční učet jim v bance už dají, a tak pomoc rodičů nepotřebují.
Závěr:
Nezapomeňte, že tento systém má naučit dítě ne vám přidělat starosti. Evidenci množství peněz uložených a k výplatě úroků dělejte společně s dětmi.
Tento systém zároveň motivuje a podle zásluh dítěte předává bohatství rodičů k dítěti tak, jak chce rodič. Systém tedy dokáže rozdělit rodinné bohatství mezi více dětí spravedlivě, aniž by rodič musel dělat těžké rozhodnutí, kolik si které dítě zaslouží. Pravidla jsou pro každý dítě stejný rozdíl bude jen ve schopnosti šetřit, vydělat, investovat.
Bude skvěle sledovat jak dítě v pubertě díky brigádám má našetřeno více než 100 000Kč, může si koupit, vše po čem touží jeho vrstevníci, ale naše dítě se dokáže ovládnout a udržet si majetek aby neztratilo příjem.