Karelská šíje
1) V reakci na neuspokojivou rychlost postupu na Karelské šíji přistupuje sovětské vrchní velení k personálním i organizačním změnám. Komandarm Jakovlev, velitel 7. armády, je odvolán a uklizen na administrativní pozici v Moskvě. Jeho nástupcem se stává komandarm Kiril Mereckov, dosavadní velitel celého Leningradského vojenského okruhu; fakticky jde o degradaci. Samotný Leningradský vojenský okruh je pak převeden pod přímé velení Stavky, která tak přebírá zodpovědnost za celou finskou frontu. Současně s tímto krokem Stavka začíná vypracovávat nový plán na prolomení Mannerheimovy linie. Součástí plánu je mimo jiné i posílení 7. armády na až 250 000 mužů. Současně s tím má armáda obdržet i dalších 300 děl, několik obrněných formací a prioritu na vzdušnou podporu. Stavka tímto krokem dává najevo, že je ochotna Mannerheimovu linii prolomit hrubou silou s maximálním využitím palebné i početní převahy.
2) Finská Armáda na šíji využívá zklidnění bojů k přísunu posil ze zázemí a zpevňování pozic na Mannerheimově linii. Vojáci z bojových skupin Uusikirkko a Muolaa jsou převedeni do stavu 1. pěší divize (genmaj. Laatikainen) a zaujímají pozice mezi Munasuem a Muolaa. Rušno je i v sovětském zázemí, kde se 7. armáda snaží přisunout na frontu další jednotky. Zde ale Sověti naráží na špatnou infrastrukturu v oblasti; na Karelskou šíji vede jen několik málo zpevněných cest, kvůli čemuž mezi frontou a Leningradem vznikají obří dopravní zácpy.
3) Na poloostrově Koukkuniemi v záhybu řeky Vuoksi pokračují těžké boje. Sovětská 150. střelecká divize metr po metru rozšiřuje své předmostí za vydatné podpory tanků a těžkého dělostřelectva. Obránci z řad 10. pěší divize během dne podnikají několik protiútoků, všechny jsou ale odraženy.
4) Finské pobřežní baterie na ostrově Koivisto během dne svádějí několik dělostřeleckých soubojů se sovětským hladinovým svazem tvořeným třemi torpédoborci (Minsk, Marx a Volodarskij) a třemi dělovými čluny (Sestroreck, Kronštadt, Krasnaja Gorka). Kvůli nízké přesnosti obou stran končí všechny souboje nerozhodně.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Zhruba 100 finských vojáků pod velením pplk. Pajariho provádí troufalý noční nájezd do týlu sovětské 139. střelecké divize. Finové dle plánu překračují zamrzlé jezero Tolvajärvi, obcházejí Sověty obsazený ostrov Kotisaari a pod rouškou tmy pronikají do mělkého údolí nedaleko mostu u Kivisalmi. Zde svůj tábor rozbil sovětský pěší prapor, opodál jsou v noční temnotě vidět ohně z tábořišť dalších dvou praporů. Stovka Pajariho mužů tak čelí téměř celému nepřátelskému pluku, na své straně ale mají moment překvapení. Prvním cílem je sovětská hlídka, kterou Finové potichu likvidují svými noži. Pak se finští vojáci rozmisťují podél okraje údolí, kde mají tábořiště celého praporu jako na dlani. Na Pajariho rozkaz pak zahajují přesnou palbu z pušek a po chvíli se přesouvají na druhou pozici, odkud pálí i na zbylé dva prapory. Sověti jsou nájezdem natolik zaskočeni, že zpočátku ani neopětují palbu. Když se pak rudoarmějci konečně vzpamatují a popadnou zbraně, začínají ve zmatku a noční tmě pálit po sobě navzájem. Mezi třemi sovětskými prapory tak propuká několikahodinová přestřelka, které Pajariho muži využívají ke spěšnému ústupu. Sovětské ztráty nejsou známy, všechny tři prapory jsou ale v naprostém chaosu. Na finské straně přichází k újmě jediný muž - sám podplukovník Pajari, kterého kvůli zatajené srdeční vadě stihl lehký infarkt a zpět za vlastní linie musel být odvezen svými muži. Rychle se ale zotaví a do několika dní bude zpět ve službě.
2) Situaci v týlu 139. střelecké divizi se daří uklidnit až v ranních hodinách. Velitel divize kombrig Beljalev na nájezd reaguje žádostí o několikadenní přestávku v postupu. Argumentuje přitom nejenom obavou z dalších záškodnických akcí, ale především vyčerpáním svých mužů. Divize od začátku války postupuje takřka nepřetržitě a její vojáci trpí únavou i omrzlinami. Zásobování celé divize navíc závisí na jediné nepříliš kvalitní cestě, kvůli čemuž se zpožďují dodávky munice i zásob. Mnozí Beljalevovi vojáci se již několikátý den musí obejít bez teplého jídla, což silně nahlodává morálku i bojeschopnost. Kombrig Panin, velitel 1. střeleckého sboru a Beljalevův přímý nadřízený, ale jeho žádost o přestávku odmítá a trvá na dalším postupu vpřed. Než se ale divize přeskupí, uběhne téměř celý den.
3) Finové využívají zmatků na sovětské straně k odpočinku a přísunu posil. Při rotaci sil jednoho z finských praporů ale dochází ke komunikačnímu nedorozumění, kvůli kterému na několik hodin vzniká u Kivisalmi velká mezera ve frontě. Pokud by 139. střelecká divize ten den pokračovala v postupu, mohla by touto mezerou takřka bez odporu proniknout až k Tolvajärvi a vpadnout tak Finům do týlu. To by s velkou pravděpodobností znamenalo kolaps celé fronty mezi Möhkö a Kollaa, což by Sovětům umožnilo rychlý postup ke Kuopiu. Kvůli chaosu způsobenému nočním nájezdem si ale Sověti mezery ve finské linii nepovšimnuli, a kombrigovi Beljalevovi tak uniká vynikající příležitost pro rychlý triumf.
5) Sovětská 56. střelecká divize podniká další pokus o průlom finských linií u Kollaa. Sověti postupují podél železniční trati mezi Loimolou a Näätäojou, ani s podporou tanků se jim však nedaří zdolat odpor dobře zakopané finské 12. pěší divize. Obzvláště se zde vyznamenávají finští dělostřelci, jejichž přesná palba vyřazuje řadu ruských obrněnců a působí těžké ztráty nepřátelské pěchotě.
6) Těžké obranné boje svádí i finské bojové uskupení A pod velením plk. Ekholma, které drží pozice západně od Möhkö. Ekholmovým mužům se během dne daří zastavit postup sovětské 155. střelecké divize směrem na Ilomantsi. Finové se v následujících dnech a týdnech pokusí o několik protiútoků, všechny ale selžou. Dále již však nepostoupí ani Sověti, pro které fronta v daném sektoru ztratí na důležitosti. Na linii Mekrijärvi-Möhkö se tak linie ustálí až do konce Zimní války.
7) Na Kollaa se do povědomí zapisuje mimo jiné i odstřelovač Simo Häyhä, který slouží v řadách 6. roty 34. pěšího pluku (por. Juutilainen). Čtyřatřicetiletý Häyhä je excelentním střelcem již od mládí; během 60 vteřin například dokázal šestkrát zasáhnout malý terč na vzdálenost 150 metrů. V 17 letech vstoupil do řad finské domobrany, v roce 1927 absolvoval odstřelovačský výcvik a do války nastoupil v hodnosti svobodníka. Na frontě slouží vyzbrojen svou starou opakovačkou Sako M28/30, kterou nafasoval u domobrany (šlo o finskou verzi sovětské pušky Mosin-Nagant komorovanou na finský náboj 7,62x53mmR). Ačkoliv pak nepoužívá puškohled, připisuje si Häyhä v průměru 5 zářezů na pažbě denně. Kromě střeleckého umění mu v tom pomáhá i skvělé maskování; díky své sotva 160cm vysoké postavě a bílé maskovací uniformě dokáže Häyhä perfektně splynout s okolím. Jeho obyklým modem operandi bylo vyrazit z tábora před úsvitem, na předem vytipované pozici vyhloubit mělký okop a zde zůstat až do západu slunce. Před mrazem jej chránilo několik vrstev oblečení, před hladem pak jídlo a kostky cukru schované po kapsách. Při střelbě pak měl v ústech sníh, aby jej v krutých mrazech neprozradila pára od úst. Díky tomuto umění si Häyhä v první polovině prosince připíše 51 zabitých Sovětů během pouhých tří dní.
Zimní válka: severní úsek
1) Plukovník Siilasvuo se svým štábem intenzivně pracuje na plánu protiútoku u Suomussalmi. Cílem operace je stanovena úzká šíje mezi jezery Kuivasjärvi a Kuomajärvi. Pokud Finové toto úzké hrdlo obsadí a udrží, podaří se jim tak přetnout silnici do Raate a připravit tak 163. střeleckou divizi o životně důležitou zásobovací trasu. Zároveň by tím Siilasvuovi muži zabránili Sovětům v přísunu posil z Raate. Pro útok jsou vyčleněny tři pěší prapory v čele s pplk. Mäkiniemim.
Zimní válka: Laponsko
1) Sovětská 122. střelecká divize takřka bez boje obsazuje Sallu. Její velitel plk. Ševčenko se domnívá, že Finové v oblasti nemají žádné větší síly, na základě čehož předpokládá hladký postup až k důležité vesnici Kemijärvi. Ta leží na půli cesty k Rovaniemi, od kterého je to již jen 100 km vzdušnou čarou k Torniu na pobřeží Botnického zálivu. Pokud by 122. střelecká divize postoupila až sem, přetnula by Finsko vedví.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) Sovětské bombardéry využívají zlepšení počasí a obnovují operační činnost. Během dne jejich bomby dopadají na Koivisto a poškozují železniční trať Tammisari-Lapohja.
Zimní válka: zázemí
1) V platnost vstupuje sovětská námořní blokáda Finska, o kterou podle ministra zahraničí Molotova požádala Finská demokratická republika. Plavidla neutrálních států jsou varována, že v případě pokusu o narušení blokády jim Sověti nemohou garantovat bezpečí.
Západní fronta
1) Při noční patrole u Mét ztrácí pěší družstvo z řad Králova shropshirského lehkého pěšího pluku orientaci a omylem vstupuje do minového pole. Exploze jedné z nich pak na místě usmrcuje desátníka Thomase Pridaye (nar. 1912). Ten se stává vůbec prvním padlým příslušníkem britské armády od začátku války. Pohřben bude s vojenskými poctami na hřbitově v Luttange, kde lze jeho hrob navštívit dodnes.
Západní fronta: vzdušné válčiště
1) Britská stíhačka Hurricane ze stavu 87. perutě RAF ztrácí kurz během přepravního letu z Glisy do Lille a po vyčerpání paliva nouzově přistává u belgického Esplechinu cca 2 km od francouzské hranice. Pilot, seržant G. Nowell, je nezraněn a daří se mu uniknout na francouzské pobřeží. Jeho letoun (s. č. N2361) bude později Belgičany opraven a zařazen do služby u belgického letectva.
Dění ve světě
1) V Ženevě začíná zasedání Společnosti národů. Finský delegát Rudolf Hosti osvětluje pozadí Zimní války, opětovně popírá finskou vinu v ostřelování Mainily 26. listopadu a připomíná, že finská vláda se i po začátku bojů pokoušela o obnovu jednání se Sověty. Hosti následně Sověty obviňuje z nevyprovokované agrese, porušení řady dohod a úmyslu zničit nezávislé Finsko. Na základě toho žádá Společnost národů o rázný zásah. Rada Společnosti národů souhlasí s projednáním celé záležitosti a naznačuje, že ve hře je i vyloučení SSSR či uvalení sankcí. Členové Rady také odmítají Molotovův argument, že Rudolf Hosti není legitimním představitelem Finska.
2) Sovětská mediální agentura TASS zveřejňuje prohlášení, v němž obviňuje Německo z dodávání zbraní Finsku. Současně s tím si Molotov předvolává německého velvyslance v Moskvě Schulenburga a žádá po něm vysvětlení. Konkrétně hovoří o informaci, že Německo mělo poskytnout pomoc s transportem 50 italských stíhaček objednaných Finskem. Schulenburg je zprávou překvapen a prohlašuje, že o ničem takovém neví; podle něj je pravděpodobnější, že letadla ve skutečnosti míří do Dánska nebo Švédska, kteréžto země stroje předávají Finsku. Severské země jsou totiž podle Schulenburga tradičními nepřáteli Německa, což podle něj zároveň znamená, že Německo nemá sebemenší důvod Finsku pomáhat. Molotov namítá, že vzhledem k mediálnímu pokrytí dodávky letounů je Schulenburgova nevědomost podezřelá. Na to velvyslanec reaguje názorem, že celá záležitost je jen pokusem zahraničních mocností narušit vztahy mezi SSSR a Německem. Pro pořádek dodávám, že zmíněná dodávka letounů ve skutečnosti čítá 34 stíhaček Fiat G.50, které si Finsko objednalo ještě před začátkem války. Kvůli nejrůznějším zdržením ale stroje dorazí teprve v únoru 1940 a do bojů zasáhnou jen minimálně.
Válka na moři
1) Německý křižník Admiral Graf Spee se blíží k Montevideu s cílem napadnout konvoj 4 obchodních lodí, který odsud má brzy vyplout. Tuto informaci kapitán křižníku získal z dokumentů ukořistěných z nákladní lodi Streonshalh potopené 7. prosince. Stejným směrem míří i britský svaz Force G.
2) V Hamburku je do služby zařazen německý korzárský křižník Orion (HSK-1), který vznikl přestavbou nákladní lodi Kurmark. Křižník nese šest 15cm děl převzatých z bitevní lodi Schleswig-Holstein a v Pacifiku sám potopí či se bude podílet na potopení 13 obchodních lodí.
3) U břehů Portugalské Západní Afriky je britským těžkým křižníkem Shropshire dostižena německá nákladní loď Adolf Leonhardt. Plavidlo je potopeno vlastní posádkou, kterou následně britský křižník vyzvedává.
4) Jihozápadně od Cornwallu je konvoj OB 48 napaden ponorkou U-48. Její torpéda posílají ke dnu britský tanker Alberto, umírá jeden námořník. V Severním moři si pak ponorka U-20 připisuje potopení dánské nákladní lodi Magnus; z 19 členů posádky je zachráněn jen jeden.