Zimní válka: Karelská šíje
1) Žádné změny.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Finské uskupení Mehiläinen udržuje tlak na dvojici kapes sovětského odporu, které vznikly rozdělením větší kapsy západně u Lemetti. Zakopaní Sověti odrážejí všechny finské útoky, rychle jim ale dochází munice i zásoby.
Zimní válka: severní úsek
1) Síly finské 9. pěší divize konsolidují své pozice okolo nově vytvořených kapes podél silnice Kuhmo-Riihivaara. Vojáci sovětské 54. horské střelecké divize se nesnaží o průlom; velitel divize kombrig Gusevský místo toho vydává rozkaz přejít do kruhové obrany a bránit své pozice za každou cenu. Když velitel finské divize plk. Siilasvuo dostává informaci, že sovětský pokus o průlom prozatím nehrozí, přiděluje většinu svých rezerv do podřízenosti 27. pěšího pluku. Ten během dne zahajuje útok na silně bráněnou kótu nad vesnicí Löytövaara. Její dobytí by Finům poskytlo palebnou kontrolu nad většinou silnice a silnou obrannou pozici proti případným pokusům Sovětů o přísun posil. Sověti ale všechny útoky odrážejí a do setmění je tak kóta stále v ruských rukou.
Zimní válka: Laponsko
1) Žádné změny.
Zimní válka: vzdušné válčiště
1) U Ruokolahti je při havárii zničena finská stíhačka Fokker D.XXI (t. č. FR-78) ze stavu LeLv 24. Její pilot, poručík Jaako Vuorela (obr.), měl za úkol se strojem přeletět z polního letiště u Ruokolahti do Lappeenranty ke generální opravě, kvůli houstnoucí mlze však nedostal povolení ke vzletu. Vuorela vzlétl na vlastní pěst, zřejmě v domnění, že stačí do Lappeenranty doletět ještě za dobré viditelnosti. Do své destinace ale nikdy nedorazil a v noci z 30. na 31. ledna byl vrak jeho stroje nalezen v lese nedaleko vesnice Kietävälä s Vuorelovým tělem v kokpitu. Vuorela se podle všeho pokusil ve špatném počasí přistát na zamrzlém jezeře, jeho letoun ale narazil do stromů cca 30 metrů od břehu a roztříštil se na zemi.
Západní fronta: vzdušné válčiště
1) V Severním moři pokračují německé nálety na britská plavidla. Ke dnu jdou britské nákladní lodi Bancrest, Giralda, Royal Crown a Voreda, celkem je zabito nebo pohřešováno 46 mužů. Britské stíhací perutě se snaží o hlídkovou činnost, kvůli špatnému počasí se jim ale nedaří útočníky zachytit. Jediným úspěchem je sestřelení bombardéru He 111 ze stavu 4./KG 26, který je napaden stíhačkami Hurricane ze 43. perutě RAF a sestřelen u ostrova Coquet. Všichni čtyři členové posádky jsou zabiti.
Dění v Protektorátu
1) Při Úřadu říšského protektora je zřízen nový koordinační orgán NSDAP, který má komunikovat s říšskými župami sousedícími s Protektorátem a koordinovat s nimi stranickou činnost na protektorátním územím. Prvním vedoucím kanceláře je jmenován Hugo Jury coby dosavadní vedoucí říšské styčné kanceláře pro Protektorát Čechy a Morava.
2) V Praze se koná velká přehlídka jednotek SS a Wehrmachtu u příležitosti oslav nástupu NSDAP k moci. Oslavy vrcholí shromážděním na Staroměstském náměstí.
Dění na Slovensku
1) Zástupci Slovenska a Německa podepisují Smlouvu o válečném hospodářství. Jednání probíhala už od jara 1939, kvůli útoku na Polsko ale byla přerušena až do října. Německo podpisem smlouvy získává kontrolu nad největšími slovenskými zbrojovkami a 25 dalšími průmyslovými závody spojenými se zbrojním průmyslem. Veškerá kapacita těchto závodů má nyní směřovat k výrobě pro německé ozbrojené síly. Na plnění závazků pak má dohlížet německý důstojník pro válečné hospodářství a jeho zmocněnci. Slovensko výměnou za to získali některé ústupky týkající se slovenské svrchovanosti.
Dění ve světě
1) V rámci oslav 7. výročí nástupu NSDAP k moci pronáší Adolf Hitler projev v berlínském Sportspalastu. V něm prohlašuje, že Německo během posledních pěti měsíců dokázalo na poli zbrojní výroby více, než za předchozích sedm let dohromady. První fáze války, během které se Německo politicky a vojensky připravovalo, podle Vůdce skončila. Během ní si Německo dle Hitlerových slov přátelsky naklonilo Itálii, dosáhlo dohody s Ruskem a během osmnácti dní smetlo z mapy Polsko. Nyní pak nastává druhá fáze války, v níž začne boj na západní frontě. O této fázi Hitler říká následující: „Této fáze se pan Churchill nemohl dočkat. Skrze své prostředníky i osobně vyjadřuje naději, že tuto bitvu zahájí bombardování, které se nezastaví ani před ženami a dětmi. Ostatně kdy se Anglie zdráhala útočit na ženy a děti? Celá blokáda je namířena proti ženám a dětem. I Búrská válka byla namířena proti ženám a dětem. Ostatně byli to Angličané, kdo vynalezl koncentrační tábory – my jsme si je pouze našli v encyklopedii.“ Nezapomíná ani zesměšňovat Chamberlaina a Daladiera a vyhrožovat jim válkou: „Celých 300 let se Anglie snažila zabránit konsolidaci Evropy, stejně jako se Francie snažila zamezit sjednocení Německa. Oni tuto válku začali a budou mít tedy válku.“ Následně pokračuje ve své obvyklé rétorice vykreslující Německo jako oběť západního imperialismu, kterému koloniální velmoci upírají jeho právo na spravedlivý podíl světového území a zdrojů. Nezapomíná rovněž zmínit, že to byli Britové a Francouzi, kdo v roce 1939 zabránili mírové dohodě s Polskem.
2) Heinrich Himmler vydává prohlášení určené jednotkám SS, v němž reaguje na námitky vůči svému „Rozmnožovacímu dekretu“ z 28. října 1939. Tato publikace podle něj vznikla s těmi nejlepšími úmysly, i přesto ale byla špatně interpretována a vedla k nedorozumění. Největší námitky se podle Himmlera týkaly výroku, podle kterého: „…pro německé ženy a dívky dobré krve může být ušlechtilým úkolem stát se i mimo manželství – nikdy lehkovážně, avšak z hlubokého mravního pocitu – matkami dětí zplozených vojáky, kteří odcházejí do války a jen osud ví, zda se vrátí či padnou za Německo.“ Himmler zde uvádí, že někteří výrok pochopili jako výzvu ke svádění vdaných žen. To je podle Himmlera nedorozumění – i kdyby se prý někdo pokusil svést vdanou ženu, ke svádění jsou potřeba dvě strany a německé ženy jsou nejlepšími strážkyněmi své cti.
3) Reinhard Heydrich na konferenci špiček SS v Berlíně uvádí, že k tomuto dni bylo v rámci Plánu Nisko z území Rakouska, Německa a Protektorátu Čechy a Moravy deportováno již celkem 78 000 Židů. Do konce roku 1940 se pak má počet Židů deportovaných do „rezervace“ u Lublinu zvýšit až na 400 000.
4) Americký ministr námořnictva Charles Edison předstupuje před komisi Sněmovny reprezentantů s apelem na schválení námořního rozpočtu ve výši 1,3 miliardy USD (ekvivalent dnešní 28,4 miliardy USD). Podle něj si agresivní národy dvakrát rozmyslí, než zaútočí na Spojené státy. Pokud ale nebudou ozbrojené síly USA dostatečně silné, „…naše zájmy, svobody a bohatství se takřka jistě stanou cílem.“ Doposud podle něj Američané jen neradi přiznávali určitá fakta týkající se mezinárodního společenství – mnozí prý v roce 1939 tvrdili, že v Evropě žádná válka nebude. Neschopnost přijmout novou realitu by pak dle Edisona byla projevem neomluvitelné tvrdohlavosti. Co se praktických záležitostí týče, měla by si americká flotila udržovat nad možnými nepřáteli převahu 5 ku 3 v Pacifiku a 4 ku 3 v Atlantiku. V tomto duchu promlouvá proti předchozím tendencím námořnictvo svazovat různými smlouvami a domnívá se, že nyní je nesmyslné omezovat námořní konstruktéry limity tonáže: „Pokud je potřeba 50 000 tun oceli ke konstrukci bitevní lodi, tak prosím. Pokud by byl těžký křižník výkonnějším plavidlem při váze 14 000 tun místo 10 000, je hloupost činit jej slabším kvůli zbytečným omezením.“
Válka na moři
1) U Land’s End je ponorkou U-55 napaden konvoj OA.80G. Její torpéda posílají ke dnu nejprve britský tanker Vaclite a o čtyři hodiny později i řeckou nákladní loď Keramlai. Posádky obou lodí jsou zachráněny, jedinou ztrátou je jeden mrtvý námořník na palubě Keramlai. Posádka U-55 ale svůj úspěch neslaví dlouho – jen o několik hodin později je ponorka odhalena eskortou napadeného konvoje tvořenou dvěma britskými plavidly (šalupa Fowey a torpédoborec Whitshed) a francouzskými torpédoborci Valmy a Guépard. Ve spolupráci s britským létajícím člunem Sunderland ze stavu 228. perutě RAF je ponorka napadena hlubinnými náložemi a těžce poškozena. Její kapitán následně nařizuje evakuaci a všech 41 členů posádky je následně zajato. Ponorka následně klesá ke dnu i se svým kapitánem, který se rozhodl zůstat na palubě.
3) U nizozemského Hoofdenu je německá ponorka U-15 taranována německým torpédovým člunem Iltis, jehož posádka U-15 chybně identifikovala jako nepřítele. Ponorka je nárazem zcela zdemolována a rychle klesá ke dnu, všech 25 mužů na palubě umírá.