Zimní válka: Karélie
1) Situace podél Prozatímní linie se dočasně zklidňuje. Sovětské síly se po těžkých bojích u Mustalampi a Terenttily potřebují přeskupit a přisunout na frontu posily. Finové pak nečekané pauzy využívají k co možná nejlepšímu posílení svých pozic. Útvary finské 23. pěší divize provádí časně ráno lokální protiútok východně od jezera Näykkijärvi s cílem vylepšit své pozice, sovětská palebná převaha ale úder rychle rozbíjí. Za úsvitu se proto Finové stahují zpět za Prozatímní linii.
Zimní válka: Ladožská Karélie
1) Žádné změny.
Zimní válka: severní úsek
1) Elementy finského 27. pěšího pluku útočí na menší motti u Reuhkavaary a po tuhém boji prolamují obranu. Promrzlí a vyhladovělí Sověti nedokážou klást účinnější odpor a kapsa je do setmění zcela zničena. Finové zde za cenu 3 padlých a 5 raněných likvidují na 174 rudoarmějců. Rovněž se jim daří ukořistit 2 tanky, 4 nákladní auta a přes 200 pěchotních zbraní.
2) Finská nezávislá rota lyžařů Kojonen, která v okolí Sally provádí průzkumnou a záškodnickou činnost, odhaluje u Kuusivaary sovětské zásobovací depo. Finové provádí překvapivý nájezd, při němž likvidují zaskočený oddíl sovětských vojáků a kořistí velké množství ručních zbraní i munice. Poté se beze ztrát stahují do okolních hustých lesů.
3) Finské zásobovací depo u Heteoji je nečekaně napadeno oddílem sovětských lyžařů o síle cca 180 mužů, který v minulých dnech pronikl řídce obsazenou linií u Petsama a postoupil do finského týlu. Finští vojáci hájící depo se ale z překvapení rychle vzpamatovávají, sovětský nápor zastavují a při následném protiútoku se jim daří sovětský oddíl obklíčit. Rudoarmějci okamžitě podnikají pokus o průlom - zhruba polovině z nich se daří probít se směrem na východ, zbytek umírá v boji či končí v zajetí. Jde o první větší střetnutí na daném úseku fronty od poloviny prosince.
Zimní válka: zázemí
1) Finský prezident Kyösti Kallio přijímá pověřovací listiny od Gordona Verekera, nového velvyslance Velké Británie v Helsinkách. Následuje jednání za přítomnosti ministra zahraničí Tannera. Vereker při něm prohlašuje, že Velká Británie je ochotna vyslat na pomoc Finsku až 25 000 vojáků, kteří by dorazili nejpozději 15. dubna a poté zamířili na Karelskou šíji. Tato pomoc ale má podle Verekera dva háčky - finská vláda by o ni musela nejprve formálně požádat a následně přesvědčit Norsko a Švédsko, aby povolily průchod britským silám přes své území. Tuto překážku Vereker zdůvodňuje nadějí, že pokud o průchod požádá napadený stát a nikoliv Británie, budou Švédové a Norové více nakloněni k souhlasu. V neposlední řadě velvyslanec na zástupce finské vlády apeluje, aby se Sověty nejednali a bojovali co možná nejdéle.
2) Krátce po schůzce s Verekerem se kabinet premiéra Rytiho schází k projednání britské nabídky. Maršál Mannerheim, vrchní velitel ozbrojených sil, považuje 25 000 mužů za příliš malý počet - o to více v situaci, kdy Švédsko a Norsko s největší pravděpodobností odmítnou umožnit Británii volný průchod jednotek. Podle Mannerheima by Finové na Karelské šíji potřebovali nejméně 50 000 mužů, kteří by navíc museli dorazit ideálně hned. Z toho důvodu maršál doporučuje vládě, aby se soustředila na uzavření míru se Sověty a vyhnula se tak naprosté vojenské katastrofě. Mannerheim se totiž domnívá, že do do dubna finské síly na Karelské šíji nemají sebemenší šanci vydržet.
Dění v Protektorátu
1) Britské bombardéry startující z francouzských základen provádějí noční letákový nálet na Prahu. Jeden z letounů se (zřejmě vinou navigační chyby) dostal až nad Náchodsko.
2) Gestapo pokračuje v zatýkání příslušníků Obrany národa. V poutech končí následující:
pplk. František Antonius (vysoký důstojník berounské buňky ON, popraven v únoru 1943),
pplk. Karel Rostislav Nový (velitel ON na Hořovicku, popraven v září 1943),
Karel Vystyd (důstojník sedlčanské ON, v roce 1941 zemře v koncentračním táboře Mauthausen),
Cyril Buzek (důstojník sedlčanské ON, v červenci 1943 propuštěn)
Kromě výše uvedených je u Strážnice při pokusu o přechod hranic zatčen také Oleg Václav Procházka, krajský velitel ON pro Prahu-severozápad a bývalý legionář (popraven v únoru 1945).
Dění ve světě
1) Ruská agentura TASS vydává prostřednictvím deníku Pravda prohlášení, v němž popírá sovětský nálet na švédskou vesnici Pajala a zprávy o tom, že vláda SSSR zaslala pobaltským zemím požadavky na posílení ruské vojenské přítomnosti. Celé znění zde:
"PROHLÁŠENÍ TASS, 24. únor 1940
Agentura Reuters šíří zprávu svého korespondenta ve Stockholmu o tom, že „sedm sovětských letounů shodilo 10 výbušných a velký počet zápalných pum na švédskou vesnici Pajala ležící 8 km od finské hraniční silnice.“ Agentura TASS je zplnomocněna prohlásit, že nad Pajalou ani švédským územím jako takovým nepřeletělo ani jedno sovětské letadlo, a zpráva agentury Reuters týkající se sovětských letadel je zlovolným výmyslem.
Francouzská agentura Havas a některé francouzské, britské i německé noviny šíří zvěsti o tom, že Sovětský svaz požádal Estonsko, Lotyšsko a Litvu o poskytnutí nových námořních základen, o zvýšení počtu vojenských zařízení apod. Agentura TASS je zplnomocněna prohlásit, že takové zprávy nejsou založeny na pravdě a jsou zcela fiktivní.“
2) Německé Vrchní velení ozbrojených sil (OKH) oficiálně schvaluje revidovaný plán operace Fall Gelb pro invazi do západní Evropy. V nové iteraci plánu s označením Aufmarschanweisung 4 se hlavní osa útoku přesunula do sektoru Skupiny armád A. Ta má nyní za úkol provést obrněný úder skrze zalesněný terén Arden, překročit Mázu mezi Namurem a Sedanem, a následně se stočit severozápadním směrem k Amiensu. Skupina armád B má mezitím provést diverzní útok na Belgii a vlákat tak co nejvíce spojeneckých sil na belgické území. Z velké části tak Aufmarschanweisung 4 realizuje nápady Ericha von Mansteina, ne však všechny. Vypuštěn byl například útok směrem na Abbeville, oproti von Mansteinově vizi rovněž mají pancéřové divize postupovat s pěchotou a neoperovat samostatně.
3) V mnichovské pivnici Hofbräuhaus se koná slavnostní večer u příležitosti 20. výročí zveřejnění programu NSDAP. Součástí večera je i hodinový projev Adolfa Hitlera, který se v něm vrací k událostem Velké války. Vůdce mimo jiné prohlašuje, že kdyby on sám stál v roce 1918 v čele země, Německo by nikdy neprohrálo. Císařství podle něj bojovalo proti 26 státům a padlo jen vinou zrady ze strany Němců podrývajících vládnoucí režim. Hitler rovněž kritizuje západní vlády pro jejich neschopnost řešit sociální problémy, ačkoliv ovládají většinu rozlohy planety. Německo podle něj bojuje proti diktátu z Versailles a jím postulované myšlence, že některé státy jsou předurčeny vládnout světu. Rovněž zmiňuje, že jeho cílem nebyla světová válka, nýbrž pouze zajištění životního prostoru pro Německo a navrácení německých kolonií. Odmítá, že by snad Německo představovalo hrozbu pro Británii a Francii a obviňuje Chamberlaina, Churchilla a další britské státníky z podněcování války. Nenávist těchto mužů vůči své osobě Hitler vnímá jako nejvyšší kompliment. Německo roku 1940 je podle něj na válku daleko lépe připraveno a má po boku silné přátele v čele s Ruskem a Itálií. Vůdce také prohlašuje, že Německo je připraveno čelit blokádě a bojovat až do samého konce za vítězství. V závěru vyzývá Němce, aby věřili v národní socialismus a díky své práci a odhodlání dovedli Německo k triumfu.
4) S projevem vystupuje i britský premiér Neville Chamberlain, který hovoří k národu na vlnách BBC. Premiér vzpomíná na obdobný projev před rokem, kdy Hitler oznámil anexi Československa – to podle Chamberlaina představovalo temný moment a zničilo jakoukoliv Hitlerovu důvěryhodnost. Doslova říká toto: „Oním činem v březnu minulého roku Herr Hitler zničil jakoukoliv hodnotu svého slova a projevil touhu ovládnout svět (…).“ Rovněž prohlašuje, že k válce vedly Hitlerovy mocenské ambice a jedním dechem odsuzuje nacistické zločiny na okupovaných územích. Spojenci jsou podle Chamberlaina jednotní a odhodlaní bojovat proti nacistické agresi až do konce. Obzvláště vyzdvihuje odvahu příslušníků RAF a Royal Navy chránících britskou půdu. V projevu Chamberlain rovněž nastiňuje cíle Spojenců pro poválečnou Evropu. Jmenovitě jde o obnovení nezávislosti Polska a Československa, plošné odzbrojení a zajištění trvalého míru. Spojenci podle Chamberlaina bojují za svobodu a bezpečnost, nikoliv za světovou dominanci.
5) Německo a Itálie uzavírají obchodní dohodu, ve které se Itálie zavazuje dodat Německu zboží v hodnotě 2,5 miliardy italských lir výměnou za import německého zboží v hodnotě 3 miliard lir. Itálie rovněž vykoupí majetek etnických Němců, kteří opustili Jižní Tyrolsko v rámci Jihotyrolské opční dohody.
6) V britském Langley poprvé vzlétá prototyp stíhačky Hawker Typhoon (P5212). Letoun poháněný nezvyklým motorem Napier Sabre s válci do H původně vznikl jako záchytná stíhačka a nástupce typu Hurricane, jeho vstup do služby v roce 1941 ale bude provázet řada problémů v čele s nedostatečnou pevností konstrukce a problémovým motorem. Po vyřešení těchto neduhů se ale typhoon zapíše do historie především jako jeden z nejlepších stíhacích bombardérů celé války.
Válka na moři
1) U Dogger Bank jsou německou minolovkou M-1 potopeny dánské rybářské čluny Ejjam, Gerlis, Merkator a Polaris. Minolovka trawlery jeden po druhém taranovala, všech 16 členů jejich posádek umírá. Kapitán M-1 svůj útok zdůvodnil tím, že trawlery vysílaly rádiem jeho polohu.
2) U Orknejí je ponorkou U-63 potopena švédská nákladní loď Santos, umírá 31 ze 43 lidí na palubě. Mezi mrtvými je i několik trosečníků ze švédské nákladní lodi Liana, kterou 16. února potopila ponorka U-14.
3) Námořní miny potápí tři britské nákladní lodě – Royal Archer jde ke dnu v zálivu Firth of Forth, zatímco u Cromeru se potápí Clan Morrison a Jevington Court. Hlášena je jen jedna oběť.